MOCHILEROS PICTURES

" SVĚT NA DOSAH " "POZNAT,ZAZNAMENAT,CHRÁNIT,POMÁHAT,PŘEDÁVAT..."

HODINY

Odkazy

Masážní studio

masáže od Verči

Bankomaty VISA

načerpejte kartou

Best time to visit

kdy a kam vyrazit

Däniken

Erich von Däniken

Facebook

Mochileros Pictures

Fitipaldizain

potřebujete web?

Foto Šárka

krásné fotografie

Foto Zuzana

svatební fotografie

Fotolab

internetová fotosběrna

Green Life

záchrana pralesa

Green Ways

něco pro zdraví

Letenky

levné letenky

Lonely Planet

baťůžkáři všech zemí

Ministerstvo zahr. věcí

užitečné informace

Moje podróże

kamarád Zbyszek

Nadační fond Inka

pomoc indiánským dětem

Očkování

očkování na cesty

Odtahová služba

pomoc na silnici i jinde

Počasí

předpověď počasí

Prime Time Video

nejen svatební video

Převodník měn

měnová kalkukačka

Suffer

punkrock band

Tatra 815 GTC

kolem světa

UNESCO

světové dědictví

UNICEF

pomoc a práva dětem

Velbloud

club & café

Viabona

tělo a duše

Wikipedia

otevřená encyklopedie

Záchranná služba

jihočeská záchranka

RSS

RSS

Mapa a info

Turecko

Oficiální název: Turecká republika 
Hlavní město: Ankara
Rozloha: 780 580 km² (36. na světě)
Počet obyvatel: 74 724 269 (17. na světě, 2011)

Oficiální jazyk:
 turečtina
Státní zřízení: parlamentní republika
Hlavní náboženství: islám (sunnitský), malé skupiny pravoslavných křesťanů
Čas: +2 hod. v době letního času, +1 hod. v době zimního
Měna: turecká lira (TRY)
Nejvyšší hora: Ararat (5 137 m.n.m.)

Základní informace pro cestování 

Mapa Turecka

Podnebí

Převážně suché, z části kontinentální podnebí Turecka je silně ovlivněno přítomností moří na severu, jihu a západě a hor vyskytujících se na většině území. Některé pobřežní oblasti mají podnebí podobné tomu středozemnímu, zatímco v horských oblastech jsou mnohem chladnější zimy a celkově větší rozdíly mezi letními a zimními teplotami. Ve vnitrozemí sahají jarní teploty pod bod mrazu a nejnižší teploty mohou dosahovat −20 °C na západě a −40 °C na východě. Sníh je v teplejších oblastech možné spatřit zhruba dva týdny ročně a v některých horských oblastech na východě čtyři měsíce ročně. Při pobřežích jarní teploty dosahují hodnot zhruba 5 °C a v létě stoupají až na 30 °C. Roční úhrn srážek ve vnitrozemí je v rozmezí 305–406 mm a ve větších výškách přesahuje 1000 m.

Přírodní podmínky

Turecko se nachází na území Asie a jihovýchodní Evropy. Asijská část ležící na poloostrově Malá Asie (historicky známým pod názvem Anatolie), která zabírá naprostou většinu území (zhruba 97 %)[2], je od té evropské (Východní Thrákie) oddělena Marmarským mořem a průlivy Bospor a Dardanely (které dohromady spojují Černé a Egejské moře). Turecko má zhruba obdélníkový tvar s délkou přes 1600 km a šířkou pod 800 km. Celková rozloha činí 783 562 km². Na severozápadě sousedí s Bulharskem, na západě s Řeckem, na severovýchodě s Gruzií, na východě s Arménií, Ázerbájdžánem (jeho exklávou Nachičevan) a Íránem a na jihovýchodě s Irákem a Sýrií. Na třech stranách je obklopena moři: na západě Egejským, a severu Černým a na jihu Středozemním.

Je to převážně hornatá země a úzké pruhy nížin se nacházejí jen při pobřežích. Asi čtvrtina rozlohy je ve výškách nad 1200 m n. m. a méně než 40 % leží níže než 460 m n. m. Nejvyšší hory se nacházejí na východě, kde leží i nejvyšší hora Turecka Ararat s nadmořskou výškou 5165 metrů. Na severu leží Pontské hory, na jihu a jihovýchodě pak pohoří Taurus. Ve středozápadní části země se nachází rozsáhlá náhorní plošina. Složitá geologická struktura Turecka je příčinou občasného vulkanismu a relativně častých zemětřesení. Na východě země mimo jiné pramení velké řeky Eufrat, Tigris a Araks. Nejdelší řeky na tureckém území, Kızılırmak, Sakarya a Yeşilırmak, ústí do Černého moře. Nejdelší řeky ústící do Egejského moře jsou Velký Menderes a Gediz. Hranici mezi Řeckem a Tureckem tvoří řeka Marica. Největší z více než 250 jezer jsou Vanské jezero o rozloze 3714 km² a Tuz o rozloze zhruba 1550 km². Obě dvě tato jezera jsou slaná.

Obdělává se zhruba 30 % půdy a dalších 11 % se využívá k pastvě. Asi na 11 % obdělávané půdy jsou zasazeny trvalé plodiny a 18 % obdělávané půdy je zavlažováno. Mezi ekologické hrozby patří znečištění vod a vzduchu, deforestace a možnost úniku ropy a zemního plynu z asi 5000 obchodních lodí, které každoročně proplují Bosporem.

Nejčastějšími typy půdy v Turecku jsou travnaté stepi, které se nachází hlavně ve střední a jihovýchodní Anatolii, a lesy, které pokrývají zbytek země. Nejrozmanitější lesy leží na pobřeží Černého moře, kde nejčastějšími stromy jsou habr, kaštanovník setý, smrk východní, olše, buk, dub a jedle. Mezi další běžně se vyskytující rosliny patří např. pěnišník, vavřín, cesmína, myrta a tis. Ve výškách na 1000 m n. m. začínají převažovat jehličnany a ve výškách nad 2000 m n. m. se vyskytují alpinské louky. Turecko je bohaté na divoké živočichy a lovné druhy ptáků. V místech s malou lidskou aktivitou se vyskytují živočichové jako vlk, liška, prase, kočka, bobr, kuna, šakal, hyena, medvěd, jelen, gazela a kamzík. Mezi běžná domestikovaná zvířata patří buvol, koza, velbloud, kůň, osel, ovce a tur domácí. Z ptáků jsou nejrozšířenější koroptve, husy, křepelky a dropi.

Politika

Turecko je parlamentní zastupitelská demokracie. Je to jedna z mála zemí s muslimskou většinou a zároveň explicitně sekulárním politickým systémem. Vláda je rozdělena na tři větve – výkonnou, zákonodárnou a soudní –, které jsou na sobě nezávislé. V čele státu stojí prezident, kterým je od roku 2007 Abdullah Gül. Ten má převážně ceremoniální funkci. Výkonnou moc tvoří Rada ministrů v čele s premiérem, kterým je od roku 2003 Recep Tayyip Erdoğan. Zákonodárnou moc představuje jednokomorový parlament. Velký vliv na politiku má armáda, která funguje částečně nezávisle na civilní vládě. Mezi státy Blízkého východu patří Turecko k demokratičtějším zemím. Volby jsou svobodné a spravedlivé. Podle ústavy mají všichni obyvatelé země stejná práva, nicméně ve skutečnosti jsou určitým etnickým (Kurdové) a náboženským menšinám některá práva odepřena. Vláda udržuje pořádek na většině území s výjimkou jihovýchodu, kde působí militantní kurdské skupiny. Evropská unie, do které chce Turecko vstoupit, od roku 1999 monitoruje situaci v zemi a pomáhá zemi s transformací.[6] Problémem v zemi zůstává ne zcela zaručená svoboda projevu, kdy vláda postihuje kritiku na její stranu a na stranu státních organizací.

Aby se politická strana dostala do parlamentu, musí přesáhnout hranici 10 % volebních hlasů, což je hranice vyšší než u jakékoli země Evropské unie. Některé malé strany nechávají své členy do voleb vstoupit jako nezávislé, protože když se do parlamentu dostanou, mohou se ke svým stranám znovu přihlásit. Nejsilnějšími stranami v Turecku jsou středopravá konzervativní Strana spravedlnosti a rozvoje (AKP), která ve volbách roku 2011 získala téměř 50 % hlasů, středolevá kemalistická Republikánská lidová strana (CHP) s 26 % hlasů a ultrapravicová Strana národního hnutí se 13 % hlasů. Celkem 36 z celkového počtu 550 míst v parlamentu získali nezávislí, z nichž většina se později přihlásila k prokurdským stranám.

Turecko je administrativně rozděleno do 81 provincií (il, množné číslo iller), které jsou dále děleny na okresy a podokresy. Provincie se seskupují do 7 regionů (bölgesi, množné číslo bölgeleri), toto členění však slouží statistickým účelům a netvoří úroveň státní správy. Nejlidnatějšími městy jsou Istanbul (k roku 2009 zde žilo 10 378 000 obyvatel), hlavní město Ankara (3 846 000), İzmir (2 679 000), Bursa (1 559 000) a Adana (1 339 000).

Stručná historie

Území dnešního Turecka bylo vždy ve své historii spojeno s historií jak Asie tak Evropy. Nejstarším významným státním útvarem byla říše Chetitů, později ji rozvrátil příchod různých kmenů z Evropy, na pobřeží se osídlili Řekové a později území ovládla mocná Perská říše, tu rozvrátil Alexandr Makedonský, jeho následníky vytlačil Řím, po jeho rozdělení dlouhou dobu vládla regionu slavná Byzanztská říše, kterou potom porazila a nahradila Osmanská říše. A teprve s jejím postupným rozpadem definitivně završeným porážkou v první světové začínáme mluvit o Turecku.

Slabá Osmanská říše v roce 1920 podepsala potupnou smlouvu, která po velkých ztrátách z první světové ještě navíc většinu jeho území předávala Řecku, Arménii, Francii a Británii. To způsobilo velkou nespokojenost v národě, došlo k převratu a do čela vlády byl postaven národní hrdina Mustafa Kemal Paša. Tomu se podařilo vyhrát válku s Řeckem a spolu se sověty odstranit Arménii, unavené mocnosti se nijak neangažovaly a díky tomu došlo k podepsání nové smlouvy která uchovala Turecko vlastně v té podobě, v jaké ho známe dnes.

V roce 1922 byl zrušen kalifát a v roce 1923 byla vyhlášena republika, jejímž prezidentem se stal Kemal Paša, později nazvaný Ataturk – Otec Turků. Ataturk nespokojený se slabostí a zaostalostí vlastní země se rozhodl ji co nejrychleji začlenit mezi moderní národy. Začal obrovské množství reforem mimo jiné ze všech oblastí práva, které přesunul z náboženského na klasickou evropskou úroveň, přesunul hlavní město z Istanbulu do Ankary (důvodem byla bezpečnější pozice), protlačil desítkový systém vah a měr, zavedl latinku místo arabského písma a kalendář také přizpůsobil evropskému neboli se počítá od údajného data narození Krista. Pro posílení národní identity se rozhodl i pro zavedení tureckých jmen místo arabských, takže místo Kemal (arabsky dokonalý) se z něj stal Kamal (turecky pevnost). Velmi významným krokem byla tvrdě prosazená sekularizace. Zavedl stejná práva žen a mužů v tom i v roce 1934 volební právo pro ženy (čímž Turecko předběhlo pár evropských zemí a o rok později mělo i 5 procent ženských poslanců) a na čas přímo zakázal jejich zahalování (do dnešního dne je ono omezeno). Ataturk zemřel v roce 1938.

Během druhé světové Turecko zůstalo neutrální až do roku 1945, kdy se připojilo na stranu Spojenců. V roce 1948 se připojilo k Marshallovu plánu a postavilo se jasně na stranu západu co v roce 1952 potvrdilo i vstupem do NATO. Sekulární stát hlídá armáda, která provedla několik převratů v letech 1960, 1971 a 1980. V roce 1997 armáda tlakem odstranila premiéra a jeho vládu delegalizovala, ale sama se moci tentokrát nechopila. Zatím posledním, ale v porovnání s dobou dřívější velmi jemným, zásahem do politiky byly prezidentské volby v roce 2007, kdy turecká armáda jasně osvědčila, že na jejím nekompromisním postoji v obraně Ataturkova dědictví se nic nemění. Od konce 80. let část Turecka byla v ohni občanské války proti kurdské menšině vedenou Stranou kurdských pracujících Abdullaha Ocalana, ten byl v roce 1999 unesen, zatčen a odsouzen nejdříve k smrti, kterýžto trest byl po zrušení v roce 2002 (ve skutečnosti nebyl již delší dobu vykonáván a byl by další bariérou pro vstup do EU) zaměněn na doživotí.

Turecko se již mnoho let snaží o členství v Evropské unii, ale její vstup komplikuje několik faktorů. Jedním z nich je prozaická obava ze začlenění velké populace, díky kterému by se Turecko automaticky stalo jedním z nejvýznamnějších hráčů, dalším je přeci jen jistá hospodářská slabost země a také vstup komplikuje přeci jen pro evropské standardy velmi specifická úroveň turecké “armádní” demokracie. Kromě toho je zde neustále problém – který způsobil zmražení přístupových jednání na krátký čas - s mezinárodním sporem s Kyprem (Turecko jediné uznává jeho odtrženou část jako samostatný stát) a jisté historicko-politické problémy s Řeckem. V současné době probíhají přístupová jednání (zahájená v roce 2005), ale o samotném přístupu ještě asi delší dobu nebude rozhodnuto.

zdroj: wikipedia.cz, i-cestovani.com, vlastní

Žádné komentáře
 
"Mochileros" jsou přátelé, snažící se poznat kulturu a svět takový, jaký je. Zaznamenat do svých myslí, na film a fotografie. Podělit se o zkušenosti svoje i čerpat ze zkušeností druhých. Poznat historii i současnost. Vážíme si lidí, jejich kultury, historie a zvyků. Nesnášíme bezpráví, násilí a útlak v jakékoliv formě. Respektujeme ostatní. Snažíme se chránit tuto planetu a zachovat ji dalším generacím. Copyright © 2008-2014