MOCHILEROS PICTURES

" SVĚT NA DOSAH " "POZNAT,ZAZNAMENAT,CHRÁNIT,POMÁHAT,PŘEDÁVAT..."

HODINY

Odkazy

Masážní studio

masáže od Verči

Bankomaty VISA

načerpejte kartou

Best time to visit

kdy a kam vyrazit

Däniken

Erich von Däniken

Facebook

Mochileros Pictures

Fitipaldizain

potřebujete web?

Foto Šárka

krásné fotografie

Foto Zuzana

svatební fotografie

Fotolab

internetová fotosběrna

Green Life

záchrana pralesa

Green Ways

něco pro zdraví

Letenky

levné letenky

Lonely Planet

baťůžkáři všech zemí

Ministerstvo zahr. věcí

užitečné informace

Moje podróże

kamarád Zbyszek

Nadační fond Inka

pomoc indiánským dětem

Očkování

očkování na cesty

Odtahová služba

pomoc na silnici i jinde

Počasí

předpověď počasí

Prime Time Video

nejen svatební video

Převodník měn

měnová kalkukačka

Suffer

punkrock band

Tatra 815 GTC

kolem světa

UNESCO

světové dědictví

UNICEF

pomoc a práva dětem

Velbloud

club & café

Viabona

tělo a duše

Wikipedia

otevřená encyklopedie

Záchranná služba

jihočeská záchranka

RSS

RSS

Deník

PRVNÍ TÝDEN

11. 8. 2009 - 16. 8. 2009

České Budějovice, Praha, Chania, Plakias, Preveli, Samaria, Rethymno, Spili, Iraklio (Heraklion), Knossos, Lassithi, Psichro


11. srpen 2009 - úterý (PRAHA, CHANIA, PLAKIAS)

Vstáváme v 6h, odjíždíme v 7h. Do Prahy se vezeme odtahovkou. Ne nebojte se, to jen kamarád má v Praze práci, a tak se nám odvoz hodí. Na Ruzyni jsme před 10h. Na schůzku v hale, se zástupcem cestovky Viamare se dostavujeme před 11h a "fasujeme" letenky, objednané a zaplacené přes internet. Tenhle last minute výlet jsme zvolili netradičně a tak trochu v rozporu s naší baťůžkářskou filosofií. Ale když uvážím, že cena zájezdu zahrnujícího letenku a ubytování se snídaní je srovnatelná, ne-li nižší, než cena jednotlivé samostatné letenky na Krétu u Student Agency v tomto termínu, nebylo co řešit. Stejně si pojedeme na ostrově podle svých plánů. 
Voláme domů, loučíme se a jdeme odbavit batohy. Jsme tu jediní věrní svému "mochileros" vyznání. Ostatní tahají své cestovní kufry. Zanedlouho jsme už v bezcelní zóně. Při prohlídce našli kontrolóři zapomenutý nůž mezi kapesním příborovým nářadíčkem. Bylo to znát při RTG kontrole ve Veroničině batohu, takže musí všechno co je v příručním zavazadle klopit na pás. Přemlouvá celníka a může si odnést alespoň, lžíci... Malé vítězství.Do letadla jsme nastoupili v půl jedné, sedíme u okna. Letadlo ČSA má jen okolo nás čtyři rozbitá opěradla sedačky. Slečna vedle si proto sedá jinam a já mám 2 místa pro sebe. Moje opěradlo také nedrží, ale nechávám si jej. Odstartovali jsme. Po 15min roznášejí jídlo. Malá porcička "UHO" s kuřecím masem, zákuskem z listového těsta. Pivo, houska s máslem. ČSA a charter. Odzadu se ozvalo: "Guláš by byl lepší," a my hned víme kde a kdo jsme. Prostě účastníci zájezdu. Po celkem klidném letu s několika malými turbulencemi přistáváme na čas v 16:30h místního času na vojenském letišti Chania. Je o hodinu více než v doma. V příletové hale čeká delegátka a směruje cestující do jednotlivých autobusů. Na jih do Plakiasu je to ještě 3h cesty A/C busem. Čeká nás příšerný výklad, příšerně výřečná a intonující průvodkyně podává základní a nepotřebné informace, známé už z letáku cestovky. Snad jen úplné ovce, které neznají nejmenší základy o místě, kam se vydávají, je ocení. Proto usínám a probouzím se před Plakiasem. Malá rybářská osada se časem proměnila v celkem milé a klidné "vesnické" letovisko. Dle mého názoru nejpřijatelnější na ostově. Autobus rozváží turisty po hotelech. My vystupujeme na parkovišti a s díky odmítáme odvoz do několik set metrů vzdáleného hotýlku. Krajané Pavel a Iva tu už kdysi byli a zavedou nás. Bydlí tam také. Hotel Costas-Chrysoula je rodinný podnik. Na uvítanou dostáváme welcome drink. Poseděli jsme u bazénu a prohodili pár slov s Pavlem a Ivou. Pavel je pořadatelem a šéfem Sázavafestu a tak si s ním mám o čem povídat. Hned nato se ubytujeme. Strávíme 12 dní v malém, ale čistém pokojíku s vlastní kuchyňkou sprchou a toaletou. Dnes ale vařit nebudeme. Jdeme na rybu do jedné z mnoha místních taveren. Menu pro 2 osoby v taverně Mousses tvoří rybí polévka, ryba se zeleninou, pečivo, meloun a na závěr panák raki. Je to po čertech dobré pití. Pálenka jak má být, ještě o ní bude řeč. S nacpaným břichem odcházíme a padáme do postelí. Oddáváme se zaslouženému spánku. Celé léto pracujeme jako blázni a tak se pravidelný spánek bude hodit.

12. srpen 2009 - středa (PLAKIAS, DAMNONI BEACH)

Spíme až do 9:30h. Vstávání nám dělá potíže. Ale dole v jídelně recepce u bazénu už je nachystaná snídaně. Tu máme v ceně ubytování. Formou samoobsluhy si dáváme kafe, džus, housky, šunku, sýr, vejce, řecký bílý jogurt, ovoce, zelenina, med a marmeláda. Ač neradi, ale přece jen, jdeme na "úvodní schůzku cestovky." Třeba bude legrace. Ovšem kdybychom tam nebyli, nic by se nestalo. Dostali jsme mapu ostrova, informace o rozvrhu aktivit, tzn. fakultativních výletů s agenturou. Vybíráme si jediný, který je složitější a finančně stejně nákladný jako kdybychom jej absolvovali sami. Je to jednodenní tůra soutěskou Samaria. Člověk se musí nechat dopravit na začátek cesty, ke vstupu do NP. Musí se přes celý ostrov ze severu a konec treku je na jižním pobřeží, kam nevede silnice. Odtud se musí pokračovat lodí do nejbližší vsi, kam silnice vede. Pro tyhle komplikace a časovou náročnost obětujeme těch 32 Euro/os. Tohle ale podnikneme v pátek. Ale zatím jsme tu první den, je středa. Vypravíme se namočit do Lybijského moře. Pláž v Plakiasu sice není špatná, ale koupání na městské pláži s hromadou turistů a barů nesplňuje naše představy. Míříme tudíž cestičkou, přes malý výběžek na sousední pláž. Cesta trvá zhruba 30min, vede přes olivový háj na východ. Otevírá se nám celkový pohled na Plakias a jeho zátoku. K pláži Damnoni sestupujeme shora. Je na tom ovšem stejně jako ta plakiaská. Proto odbočujeme doprava a mezi skalisky si nacházíme místo na útesu. Je to mini zátoka vedle jakési malinké potápěčské základny. Příroda tu vytvořila jakousi kamennou vanu. Jsme tu, považte, sami. Vydrželi jsme to tady do 17h. Spal jsem, četl jsem a jedenkrát se i vykoupal... Dobré je mít s sebou kecky do vody, nebo alespoň sandály. Skály jsou při vstupu dost ostré... Vracíme se a slunce pálí. Naštěstí v Plakiasu téměř stále fouká vítr. Cestou zpět se stavíme na plakiaské veřejné pláži a pohodlně se koupeme. Tady je hrubozrný písek. Vzápětí míříme nakoupit suroviny do samoobsluhy. Dnes vaříme sami. Musíme trochu šetřit. Přece jen jsme na ostrově a v EU. Ceny v tavernách jsou pro nízkorozpočtového cestovatele poněkud vyšší. Uvaříme těstoviny s krevetami a salát. Uvařili, snědli a ještě vyrážíme do městečka na zmrzlinu. Posedíme na promenádě. Nakoupíme nějaké lahváče, domácí Retzinu a pytel chipsů. Statečně se do toho pusíme ještě na balkóně v hotelu. Co nezvládneme, zbude na příště.

13. srpen 2009 - čtvrtek (MONI PREVELI, PREVELI BEACH)

Vstáváme volně. V 9h na snídani dole v hotelu u bazénu. Pro změnu vajíčka natvrdo. Pochopili jsme, že se to tak bude střídat. Ostatní složení jídla je stejné. Po snídani je v plánu půjčení motorky. Vcházíme do první z mnoha půjčoven. Mají je skútr 50ccm. OK, nám pro dnešek stačí. Cena je 17Euro/den, bereme. Helmy, klíček a jede se. Naším dnešním cílem je klášter v Preveli. Není to daleko. Pouhých 14km. cesta je dobře značená. Na křižovatce za Plakiasem je ukazatel. Vůbec všechny důležité památky mají hnědé cedule u silnic. Ano jako všude v EU. Na cestě, asi v polovině zastavujeme u benátského kamenného mostu. Dobré místo na slušnou fotku. Stín a husy, jezírko a potok. K tomu neodmyslitelná taverna. Pěkná a stylová. Kdybychom nespěchali, vyplatí se tu posedět u kávy. Možná na cestě zpátky. Teď  frčíme do kopců. Piagio 50, má co dělat, ale drží se statečně. Před našimi dnešními cíli je rozcestí. Vlevo pláž, vpravo klášter. Je nám jasné, že první musí být klášter. V opačném případě je jasné že by se na klášter nedostalo... Nejdřív trocha kultury. Pravoslavný "Moni Preveli" je opravdu starý, ale první doložený údaj se váže k roku 1700. Sehrál i významnou roli za 2. světové války. Zdejší mniši pomáhali spojencům. Prohlídka celého areálu s několika hezkými místy, nám zabrala sotva půl hodiny. Není velký. Kaple a muzeum. My však pokračujeme na proslavenou pláž Preveli. Vracíme se na rozcestí, minuli jsme památník u cesty a přijíždíme na parkoviště nad útesy. Za motorku chtějí Euro za den. Budiž. Zamykáme stroj a pěšky sestupujeme po dlážděné stezce po útesu dolů. za několik okamžiků se nám otvírá velice hezký pohled na pláž. tak to jsme nečekali. Dole pod námi teče říčka Megalo Potamos. je lemovaná hustým palmovým lesem, uprostřed kaňonu. Pak se vlévá do moře v místě, kde je asi 200m dlouhá pláž. Je tu jedna taverna, pár slunečníků, přijatelné množství turistů, průzračné moře a skála uprostřed. Ta vypadá jak z thajských pláží, nebo jako kyperská Pietra Tou Romiou. Idylka. je možné se schovat do stínu borovic, nebo palem. Drobná komerce neuráží. Možnost půjčit si snobsky lehátko, či slunečník za asi 5Euro tedy rozhodně nevyužíváme. Podnikám raději průzkumný pochod palmovým lesem, proti proudu bystřiny. Je tady sice možnost půjčení šlapadla, ale za 10Euro! Tak to tedy v žádném případě. Čím dál proti proudu, tím větší oáza klidu. Nádhera! Jsou zde místa vhodná k divokému táboření, nebo spaní pod širákem. Úplné pokojíčky v hustém palmoví. Je poznat, že ta místa jsou i hojně využívána, pozoruji, že si tady už někdo staví stan, nebo věší hamak. Stálo by to za to, zde nocovat. Vracím se pro Verču. To musí vidět a natočit. Nacházím jí na pláži, vykoupu se v moři. V místní taverně na pláži si dáváme souvlaki s pečeným bramborem. Po obědě nás vedu opět proti proudu, ale tentokrát až dozadu. Až kam se dá dojít. Kanál pro šlapadla končí a tak i ten, kdo se svezl musí dál korytem pěšky. Říčka nabízí mnohá kouzelná zákoutí, desítky malých oblázkových plážiček, skrytých mezi velikými balvany. Místy je třeba brodit, místy přeskákat. Vzadu už se dá koupat i v poměrně hlubokých jezírkách. U jednoho takového, s malinkým vodopádem a jakousi přírodní skluzavkou si házíme ručníky a vydržíme tam až do 17h. V tu hodinu už slunce zapadá za okraje skal. Stíny se prodlužují a začíná být chladno. Odcházíme a doufáme, že se sem ještě do konce pobytu vrátíme. Nejraději zde i přenocujeme. Sedláme Piagio a vracíme se. Ale máme ještě čas a tak před Plakiasem odbočuji doprava, do kopce, k vesničce Mirthias, asi 2km. Nabízí slušný panoramatický výhled na plakiaskou zátoku. Je tu několik jistě dobrých restaurací, ale my šetříme a pro dnešek si chuť necháme zajít. Zaskočili jsme jen do Carol´s, malého obchodu se suvenýry. Své krásné rukodělné umělecké zboží tam nabízí sympatická Němka, která už na Krétě žije 16 let. Ke konci dovolené sem ještě zajdeme a možná i něco koupíme. Pak už sjíždíme dolů, u cesty Verča trhá sladké fíky. Než však vrátíme motorku, projedeme Plakiasem na západ, abychom si prohlédli pláže na druhé straně. I tady se dá koupat, jen tu nejsou bary. Asi 2km se táhne úzká pláž, kde je možné najít i stín pod borovicemi. Rozhodně je tu i méně lidí. Vracíme skútr. Dotankovali jsme za 1,3Euro, najeli asi 35km. Dnes budeme ještě vařit, v kuchyňce na pokoji. Děláme nákup. Těstoviny, salát se zeleninou a salámem. Potom se ještě stavíme v kanceláři naší delegátky a bookujeme na zítra výlet do soutěsky Samaria. Pak už jen pohoda na balkoně, retsina, sprcha a spát.

14. srpen 2009 - pátek (SOUTĚSKA SAMARIA)

Dnes vstáváme velmi brzy. Je 5h ráno. Odjezd autobusu s "naším" zájezdem do soutěsky Samaria, je už v 6h. Sraz je na autobusové zastávce na parkovišti ve městě. Včera večer v recepci domluvený balíček na cestu se nekoná. Zřejmě jsme si špatně rozuměli. Všude je ticho a tma, nikdo nikde. Ještě že máme něco svého s sebou. Hladem neumřeme. Na zastávce je nás více. Je tady i náš nový známý Petr. Už od rána se posilňuje retsinou. Přijíždí autobus. Nakonec je nás tolik, že je plný, do posledního místa. Vyrážíme směr Omalos, odkud začíná náš "pochoďák." Jen cesta autobusem trvá 3h. Cestou dospáváme, i když naše česká průvodkyně neustále otravuje vyprávěním, svým příšerně intonujícím hlasem. Dorazili jsme ke startu v Xyloskalos. Je tady parkoviště, kavárna, restaurace, suvenýry. My si vyzvedáváme vstupenky do parku za 5Euro. Je 9h a my vycházíme. Okolí tvoří pohoří Lefka Ori. Cesta padá dolů. Dlážděné chodníky vyžadují alespoň trochu pevnou obuv. Viděli jsme lidi v sandálech, nebo dokonce pantoflích. Nemusím říkat, že dopadli dost bídně. Později bude terén ještě náročnější. Začátek je v nadmořské výšce cca kilometr. Cesta klesá stinným borovým lesem v prvním úseku. Cestou je dostatek odpočívadel a pitných "pramenů." Několik stanovišť se záchrannými osly, kteří odvážejí vysílené turisty, nebo ty, kteří si zničili chodidla zvolením nevhodné obuvi, a kteří cestu vzdali. My pokračujeme statečně dál. Občas nás dostihne Petr a povídáme si. Příjemný rozhovor v příjemném prostředí. Po předchozích varováních, že cestu chodí denně několik tisíc lidí, jsme mile překvapeni. Není tomu tak. Dnes je jich tu sotva pár stovek. Prý je to tak většinou v pátek. Pokračujeme širokým otevřenějším lesem, asi 6km a přicházíme ke zbytku toho, co zůstalo z někdejší osady Samaria. Obyvatelé byli nuceni odejít poté, co zde byla zřízena rezervace. Jsou zde mnohá stinná místa k odpočinku, stoly pod listnatými stromy, voda a kozy. Stačí jim nabídnout listí a přijdou na dosah ruky. Pokračujeme dál a soutěska nabývá na dramatičnosti. Častější jsou úseky, kdy se jde korytem a je to chůze na prudkém slunci. Pohledy jsou však stále skvělé a vyjímečné. Ať už se jedná o skály, kameny nebo  samorosty. Asi na 11km přicházíme k tzv. Železným vratům. Místo, kde jsou 500m vysoká skaliska pouhých 3,5m od sebe. Jako kdyby jakási ohromná sekera proťala tento kus hory. Žel tady už je turistů více a tak se mi nedaří pořídit snímek bez lidí. Je to i tím, že k tomuto místu se chodí krátká verze treku, z druhého konce soutěsky. Od Agio Roumeli  jsou Železná vrata asi 4km. Tenhle zbytek už dokončujeme na plném slunci a po celkem 16-18km jsme za  dohromady 5h ve 14:30h v přístavišti. V taverně se odměňujeme drahým, ale ledovým točeným pivem a nanukem. Petr dal do placu i domácí klobásku. Naše loď odplouvá až v 18h a tak volíme relax na pláži. Východním směrem je borový háj, jen pár set metrů daleko. I tady by se dalo kempovat na divoko, jak dokazuje malé množství "hipíků" ve stanech a starých VW. Dobrý tip. My zouváme boty, propocená trika a zapáchající ponožky. Do 17h spím ve stínu jehličnanů. V přístavišti čekáme na průvodkyni, která šla poslední, aby dovedla opozdilce. Ti nejpomalejší dorazili až v 17:15h. Průvodkyně rozdala lístky na trajekt a za pár chvil odplouváme směrem k Chora Sfakion, odkud už povede silnice. Mezipřistání je ve vesničce Loutro. Jen z důvodu této komplikovanosti s dopravou, jsme zvolili "organizovaný výlet." Kdybychom měli více dní, šlo by to individuálně. Kapitán kormidluje velice zkušeně. A to už vystupujeme ve zmiňovaném Chora Sfakion, v přístavu fotografuji mnicha, který mi nevědouc, pěkně pózuje. Přesedáme na autobus a přes Fragokastelo jedeme do Plakiasu. Do města se vracíme až v 21h. Unavení si dopřejeme sprchu, pivo, večeři a znovu uléháme k spánku.

15. srpen 2009 - sobota (RETHYMNO, SPILI, AMOUDI BEACH)

Po snídani v 9:30h vyrážíme na půjčené motorce do Rethymnonu. Půjčovna měla je kubatůru 125ccm za 20euro. Alespoň to víc uhání. Brzy jsme v 30km vzdáleném Rethymnonu. Parkujeme zdarma na náměstíčku Plateia Martyron a do přístavu jdeme pěšky. Procházíme úzké a malebné uličky, plné květů ibišku, nebo odpočívajících místních obyvatel a míříme k pevnosti. Dovnitř ale nepůjdeme. Zůstáváme před hradbami. Podél břehu moře přicházíme do zátoky k majáku. Tady se nachází jedna taverna vedle druhé. V příjemném prostředí, s výhledem na čluny a repliku pirátského korábu, je možno posedět a dát si mořské plody. Pirátská loď slouží jako turistická atrakce, k výletním plavbám podél pobřeží. Tohle si ale necháváme ujít a loď odplouvá bez nás. Namísto toho jdeme do centra a hledáme kašnu Rimondi z benátského období (r. 1588). Se lvími hlavami jako chrliče. Pozorujeme okolí a cvrkot města. Olizujeme vynikající zmrzlinu a pomalu se vzdalujeme z centra spletí úzkých uliček, kde snad každý vchod slouží jako taverna, nebo obchod se suvenýry. Míjíme kostel, přestavěný na mešitu Nerantzes, jejíž minaret je schován v lešení. Branou Porto Guora se vracíme pro skútr a mizíme z města. Špatně jsme odbočili a vyjeli jinou výpadovkou. Přišli jsme na to včas a obracíme. Ale díky malému omylu máme najednou pěkný výhled na celé město a okolí s mořem i pevností. Na podruhé už jedeme správným směrem. Míříme po stejné cestě na jih. Před vesnicí Armeni zastavujeme. Jen pár metrů od cesty se nachází starověké minojské pohřebiště. V dubové aleji se jich nachází pár desítek. Jsou vytesány do skalního vrchu, nebo pod zem. Vstup je zdarma. Dál ve vsi Armeni přijíždíme k místu, kde kdysi fungoval starý mlýn (lis) na olivový olej. Dnes je z něho pár rozpadlých zdí a před ním umístěná tabule s několika dobovými obrázky. Ale pokračujeme dál po hlavní silnici do Spili. Atrakcí téhle vesnice je benátská kašna s 19 lvími hlavami. V místní restauraci Yanni´s si dáváme místní specialitu, jehněčí a králičí maso na víně. Ale dlužno říci, že ani jedno z toho nás nenadchlo. Samá kost, málo masa, mastné a prorostlé. Stačilo jednou, příště už si dám něco jiného. Ve Spili je i pár malebných uliček, starých zákoutí, kostelů i stylových taveren. My ale znovu pokračujeme dál, míjíme staleté olivovníky, vracíme se na Plakias, ale zatočíme u cedule Amoudi beach. Zajedeme se osvěžit. Tahle celkem klidná pláž má i svůj sladkovodní přítok. Stín u skal, parkoviště pod stromy. Asi 200m je vzdálená taverna. Celkem dobře si dovedu představit, že se tu dá zdarma tábořit, nebo jen přespat pod širákem, nebo v autě. Nedaleko je diving center. Pláž je z hrubého písku, spíše kamínků. Pronajímají tady i slunečníky a lehátka za 5Euro. Tohle ale my ze zásady neděláme. Voda je čistá a šnorchlování možné. Hlubina začíná až po 10m od břehu. Dál jsou útesy. Vydrželi jsme tady do soumraku. Kdybychom nemuseli vrátit skútr, zůstali bychom déle. Dotankujeme projetý benzín a vracíme stroj. Na zítra máme rezervovaný vůz. Jdeme jej převzít. Maličké Daihatsu Cuore 1.0 A/C za 30,75Euro za den. My jej bereme na dny dva. Bereme klíčky a necháváme jej na parkovišti půjčovny. Opět vaříme na pokoji, ze surovin ze supermarketu. Tomatovka a sendvič. Zapíjím místním pivem Mythos a retsinou. Navrch panák raki, to se pak sladce usíná...


16. srpen 2009 - neděle (HERAKLION, KNOSSOS, DIKTEJSKÁ JESKYNĚ)

Snídáme v 8h a hurá pro auto. Cesta je dnes dlouhá. Malé Daihatsu uhání o stošest. Nemá význam půjčovat silnější a dražší vůz. Tenhle "litr" bohatě postačí. Na zdejších klikatých cestách, se stejně nedá jezdit moc rychle. I když mnozí se o to s menším či větším úspěchem snaží. Nás ovšem od hazardu odrazují křížky a květiny u silnic a  havarované vraky hluboko pod srázem. navíc ta spotřeba benzínu 4,4l / 100km. V archeologickém nalezišti Knossos jsme v 10:30h. Parkoviště je grátis. Vstup do areálu je 6 Euro. My ale platíme zvýhodněnou dvojici vstupů, která zahrnuje i muzeum v Iraklionu za 10 Euro. Knossos je povinnost. Je to pecka. První osídlení tohoto místa sahá až 6000 let zpátky! První palác vznikal kolem roku 1900 př. n. l. Pro naší dobu byl objeven angličanem A. Evansem. Jeho sporná rekonstrukce betonem stále vyvolává diskuse. Jisté je, že barevná a zhmotněná představa je důležitá a působí velmi efektně a je fotogenická.  Vydrželi jsme na tom poledním slunci dvě hodiny. Prolezli, co se dalo. Reliéfy, amfory, chodby, fresky, trůní sál, delfíni, nádoby, sekery, jež jsou posvátným symbolem. Sekera je labrys, odtud zřejmě pochází i slovo labyrint. Ano, zde podle pověsti stával slavný labyrint krále Minoa. Zde žil člověk s býčí hlavou, Minotaurus, tudy kráčela mytologie, historie, dějiny. A protože originály nalezených cenností jsou umístěny v archeologickém muzeu v Iraklionu, jedeme se tam podívat. Nechci riskovat cestu do centra autem a tak ho nechávám zde a využíváme kyvadlovou linku MHD. jezdí každých 10 min. Zpáteční lístek za 2,60 Euro. Za 35 min jsme na zastávce pár set metrů od muzea. Žel to se už asi 4 roky rekonstruje a tak je přístupný jen suterén, s pouhým zlomkem nejdůležitějších exponátů. Přesto je vstupné plné!  Zato se alespoň smí volně fotografovat i filmovat. Jen blesk je zakázaný. Na vlastní oči vidíme slavný, tajemný a nerozluštěný disk z Faistu. Vidíme fresky, sekery, sošky, sarkofág i šperky a další a další. Nádhera. Po 45 min už ale není co objevovat a proto se vydáváme zpět na aoutobus. Nádraží je 5 min chůze od muzea, směrem dolů. Za další čtvrt hodinu jsme u auta na parkovišti v Knossu, což je cca 5 km. Nakonec přiznávám, že by se to dalo zvládnout i tím autem. Je to stále rovně a ušetřili bychom přes 5 Euro. Je půl druhé a rozhodujeme se ještě nevracet. Namísto toho uháníme dál na východ po dálnici, abychom poté odbočili směrem k provincii Lasithi. K Diktejské jeskyni. Tam se údajně narodil a své rané dětství prožil samotný bůh Zeus. Lasithi je kraj větrných mlýnů. Samotné plato je jako přírodní úkaz. Rozlehlá pláň obklopená horami. Nejdříve stoupáme po klikatících se horských silnicích Brzy se nám otevírá široký rozhled do krajiny od muzea Homo sapiens. tady máme pausu na svačinku. Poté už přejíždíme horské sedlo a klesáme k samotnému platu. Tady už je ukazatel a zanedlouho jsme v Psichro na parkovišti pod jeskyní. I toto místo už zachvátil turistický ruch. Stánky se suvenýry, taverny a prodejny. Od parkoviště ke vchodu do jeskyně a pokladně je to asi 500-800m. Vedou tam dvě cesty. Klikatá a klikatější. Pro majetné a lenivé návštěvníky jsou tu připraveni oslíci za 15 Euro tam, nebo 20 Euro zpáteční. A tak vidím chudáky zvířata, prohýbající se pod 100kg tlusťochy. Nahoře u pokladny platíme každý 4 Eura. Do samotné jeskyně vstupujeme po příkrých schodech jako do komína. Uvnitř jsou dva sály, přičemž ten spodní je úžasně zdobený krápníky. Jsou prostě všude. Na dně je i jezírko, ze kterého malý Zeus pil a výklenek, kde se údajně narodil. Služba hlídá dodržování zákazu blesku. Což fotografování bez stativu v temné, neosvětlené jeskyni téměř znemožňuje. Takže tu a tam se "načerno" blýská. Máme s sebou čelovky, je to více než dobrý nápad. Za půl hodiny jsme venku. Scházíme k vozu obdivujeme různou flóru, dole procházíme nejbližší krámek s cetkami nevalné úrovně a vyrážíme zpět. Objíždíme celé plateu Lasithi. Místní vesnice žijí především zemědělstvím a tak jsou o moc autentičtější. Děláme několik záběrů typických staříků, vysedávajících ve stínu svých verand, porostlých révou. Hrají karty, deskové hry, čtou si knihu, popíjí raki, odpočívají a hovoří spolu. Přesně to, co my v naší uspěchané "civilizaci" už moc nedokážeme... Dotankujeme benzín a zbylých 160km kolem Iraklionu po dálnici a dál stejnou cestou nám trvá až do tmy. K hotelu v plakiasu přijíždíme kolem 21h. Povečeříme opět vlastní připravený salát se zeleninou a salámem. Auto stojí na parkovišti, zítra s ním opět vyrazíme na cestu. Den končí po pár sklenkách retsiny a raki.

OBRÁZKY K DENÍKU ZA PRVNÍ TÝDEN:

 

 

Žádné komentáře
 
"Mochileros" jsou přátelé, snažící se poznat kulturu a svět takový, jaký je. Zaznamenat do svých myslí, na film a fotografie. Podělit se o zkušenosti svoje i čerpat ze zkušeností druhých. Poznat historii i současnost. Vážíme si lidí, jejich kultury, historie a zvyků. Nesnášíme bezpráví, násilí a útlak v jakékoliv formě. Respektujeme ostatní. Snažíme se chránit tuto planetu a zachovat ji dalším generacím. Copyright © 2008-2014