MOCHILEROS PICTURES

" SVĚT NA DOSAH " "POZNAT,ZAZNAMENAT,CHRÁNIT,POMÁHAT,PŘEDÁVAT..."

HODINY

Odkazy

Masážní studio

masáže od Verči

Bankomaty VISA

načerpejte kartou

Best time to visit

kdy a kam vyrazit

Däniken

Erich von Däniken

Facebook

Mochileros Pictures

Fitipaldizain

potřebujete web?

Foto Šárka

krásné fotografie

Foto Zuzana

svatební fotografie

Fotolab

internetová fotosběrna

Green Life

záchrana pralesa

Green Ways

něco pro zdraví

Letenky

levné letenky

Lonely Planet

baťůžkáři všech zemí

Ministerstvo zahr. věcí

užitečné informace

Moje podróże

kamarád Zbyszek

Nadační fond Inka

pomoc indiánským dětem

Očkování

očkování na cesty

Odtahová služba

pomoc na silnici i jinde

Počasí

předpověď počasí

Prime Time Video

nejen svatební video

Převodník měn

měnová kalkukačka

Suffer

punkrock band

Tatra 815 GTC

kolem světa

UNESCO

světové dědictví

UNICEF

pomoc a práva dětem

Velbloud

club & café

Viabona

tělo a duše

Wikipedia

otevřená encyklopedie

Záchranná služba

jihočeská záchranka

RSS

RSS

Deník

PÁTÝ TÝDEN

 

3. 12. 2007 - 5. 12. 2007

Bangkok, Kanchanaburi, Kwai Bridge, Damnoen Saduak, Bangkok, Praha, České Budějovice

 

3. prosinec 2007 - pondělí (KANCHANABURI - řeka KWAI)

  Vysazují nás za tmy, pár kroků od Khao San. Musíme nejdřív někam zalézt a ubytovat se. Což se ukazuje trochu složitější, protože volný hotel nacházíme až na pátý pokus. Všude je v těchto ranních hodinách obsazeno. Bereme zavděk v cele Guest House "New Merry V", za 200B/oba. Dvě postele větrák, okno na chodbu, koupelna se studenou vodou na chodbě. Hodíme sem jen batohy, osprchujeme se a vyrážíme na předposlední výlet. Tím bude proslulý most přes řeku Kwai v Kanchanaburi. Původní plán jet tam vlakem po "železnici smrti" ztroskotal na mém chybném čtení mapy. Trochu jsem chvátal a tím jsem se špatně podíval. Protože nádraží, nebo spíše zastávka vlaku je hned za mostem Pinklao, kousek od Khao San. Nějak jsem to přehlédl a vydali jsme se pěšky k jižnímu autobusovému terminálu. Tam už ale moje mapa nesahá. Takže se ptáme a ptáme. Bohužel angličtina je v tomto koutě města řečí neznámou. A tak až policista s jedním zubem a žádným vlasem nás posílá na autobus MHD č. 40 a ten už nás prý doveze, kam potřebujeme. Činíme tak, jak pravil. A zde opět angličtina končí. Tázaní pokyvují hlavou na vše co jim řeknete a tak se stane, že zastávku míjíme. Naštěstí je mezi cestujícími jeden, který anglicky trochu umí a říká, ža na konci města stojí nové, veliké autobusové nádraží a tam že také jede. Tím nám velice pomohl a odvedl nás až k pokladnám. Velice mu tímto děkujeme. Vzhledem k opravdu veliké vzdálenosti od centra a časovému rozvrhu dne, bychom jinak o dnešní výlet přišli. Nádraží je úplně nové. Kanchanaburi je 83B za jízdenku. Teprve teď máme čes koupit si něco k snídani. V 7leleven kupujeme kávu a buchty. V 8:30h odjíždíme a je to poprvé přesně na čas. Cesta trvá dvě hodiny. Autobusové nádraží v Kanchanaburi je v centru, zatímco slavný most je na druhém konci města vzdálen asi 5km. Okamžitě po výstupu se na nás vrhají taxikáři a nejrůznější průvodci se svými "hyper výhodnými" nabídkami za 300B/os, za 3h a s odvozem na všechny tři hlavní místní atrakce. S úsměvem odmítáme dotěrné podnikatele a namísto toho se vydáváme na hlavní třídu. Tady jezdí pendlující náklaďáčky za 10B/os jedním směrem. Odveze nás těch 5km a my už si pak těch zbylých 200m dojdeme po svých. Před mostem je železniční stanice. Mimo to je právě týden oslav mostu. Výročí jeho prvního bombardování. Pro všude rozmístěné stánky se vším možným, tady není k hnutí. Most je zamotán do drátů a světel od pyrotechnických zařízení a efektů, jako do pavučiny. Původní, dřevěný most už tu dávno nestojí. Přecházíme po mostě na druhou stranu řeky Kwai, kde to vypadá podobně. Trávíme tu asi hodinu a potom jdeme pěšky k silnici a bereme taxi k 3km vzdálenému válečnému hřbitovu. Tady jsou pohřbeni váleční zajatci, kteří most a železnici smrti stavěli. Posledním místem je muzeum JEATH, které vypovídá o době a příšerných podmínkách života válečných zajatců. Název JEATH je jednak parafráze na DEATH (Smrt) a zároveň tato zkratka představuje národy, které se na ní podílely: Japonci, Angličané, Američané a Australané, Thajci a Holanďané. Japonci se rozhodli vybudovat spojení mezi Singapurem a Západní Indií, jehož částí měla být také železnice z Thajska do Barmy, později nazývaná železnicí smrti. Její celková délka je 415 kilometrů a na její stavbu nasadili Japonci 61 000 válečných zajatců, přestože to bylo v rozporu s tehdejšími mezinárodními konvencemi. Kromě bělochů zde navíc pracovalo 215 000 najatých Asiatů z okolních států - Indie, Číny, Indonésie, Malajsie, Singapuru, Barmy a Thajska. Stavba byla zahájena 16.září 1942 a inženýři vypočítali dobu jejího trvání na 5 let, ale japonská armáda se rozhodla ji značně uspíšit a dokončit za pouhých 16 měsíců. Nelidské pracovní podmínky a vedro ve spojení s malárií a tropickými nemocemi vedly k tomu, že při ní přišlo o život na 16 000 vězňů a přes 100 000 Asiatů, což prakticky znamená na 1 km železnice téměř 300 mrtvých. Most byl dokončen 25.prosince 1943. V roce 1945 byl zničen při bombardování spojenci a po válce byl znovu obnoven. I dnes přes něj jezdí vlak z Thonburi do Nam Tok.Soukromé (prý nedůstojné) muzeum, které se nalézá hned u mostu jsme vynechali. Jdeme si vyměnit peníze do banky a v 16:25 už sedíme v autobusu do Bangkoku. Cestou projíždíme okolo největší stůpy v Thajsku a snad i na světě v Nakhom Pathom. Už je tma, a stavba je velice pěkně nasvícena. Do Bangkoku se dostáváme až v 19h. Dopravní špička je i v této hodině v plném proudu. Řidič nás vysazuje u starého autobusového nádraží, ale v té tmě nic nerozeznávám a dost obtížně se orientujeme. Jsme nejspíše na hlavní silnici do centra k mostu Pinklao. Podle knihy tudy jezdívá MHD č. 124 a 127. Zkoušíme to a opravdu to vyšlo. Svezli jsme se před most a pěšky překračujeme řeku. Z mostu je pěkný výhled na noční město a tak toho využívám a fotografuji. Po pár krocích od mostu, jsme už u našeho hotelu. Vyrážíme na jídlo do ulic. Dáváme si vydatnou večeři za výbornou cenu. Ovšem takhle pálivou polévku jsem nečekal a dosud nejedl. Chtěli jsme ochutnat národní Tom Yum, polévku s mořskými plody, kokosovým mlékem, zázvorem a právě chilli. Až na tu neskutečnou ostrost je vynikající. Procházka nočním rejem, palačinka na spravení chuti, nákup drobných suvenýrů pro přátele a rodiče. Už skoro povinná a naš tradiční kola s rumem a to se to bude spát. No a než zamíříme do hotelu, kupujeme v jedné z mnoha agentur poslední výlet na této dovolené. Tím jsou plovoucí trhy v Damnoen Saduak. V rámci úspory času volíme tentokrát organizovaný, skupinový zájezd do 60km vzdáleného městečka, s cenou 250B/os.

4. prosinec 2007 - úterý (DAMNOEN SADUAK)

  Protože nechceme nechat nic náhodě, volíme organizovaný výlet. Dnes je totiž zároveň posledním dnem našeho pobytu v Asii. V noci odlétáme a nemůžeme si dovolit nějaké zdržení, či komplikace. Včera domluvený půldenní výlet začíná v 7h a my čekáme před hotelem na minibus. Ještě předtím si balím batoh. Čeká mě překvapení. Verča se potají, brzy ráno vydala sama do ulic a teď mi nese dortík se svíčkou. Dnes mám totiž narozeniny. Všechno nejlepší! Děkuji. Později bude následovat i speciální dárek, ale nepředbíhejme. Batohy nám ochotně nechávají v úschovně na recepci. Do večera, žádný problém. Ale minibus přijíždí s 3/4h zpožděním. S dalšími turisty, mezi nimi i dvě Češky, vyjíždíme. V 9h jsme téměř na místě. Na okraji městečka přesedáme do dlouhoocasého člunu a po vodním kanále plujeme do centra Damnoen Saduaku. Tady dostáváme rozchod do 11:15h. Úplně to stačí. Chodíme po okrajích kanálů a pozorujeme plovoucí trh. Ovšem ten je už značně obležen turisty. Je tu skoro více bělochů z Evropy a Ameriky, než domorodců. Z tradičního trhu je tedy nakonec suvenýrový. Přesto je to určitě moc pěkný zážitek, i když to dávné kouzlo chybí. Možná v jiných částech města, možná v jinou denní dobu. Možná. Trh je velmi barevný. Prodává se přímo z loďek. Především ovoce, zelenina, koření, občerstvení, slaměné klobouky, květiny apod. Snažíme se o lov snímků. Občas se daří. Po dřevěných chodníčcích a lávkách se vracíme k místu srazu a poté nasedáme do minibusu na zpáteční cestu do Bangkoku. Poslední dnešní akce je velice příjemná záležitost. Návštěva pravého thajského masážního salónu. Poblíž legendární školy thajské masáže Wat Pho je ulice, kde se to jen hemží podniky i jednotlivci nabízející masáž. My jsme si vybrali salón inzerující pracovníky, kteří chodili právě do slavné školy. Verča nejprve trochu nedůvěřivě upozorňuje zaměstnance, že ona sama je profesionální masérka a že pozná, když to nebude poctivá masáž. Ale její obavy se rozplynuly. V přítmí se oba svěřujeme do rukou zkušených Thajek. Některá protahovací a natahovací cvičení hraničí s gymnastickými výkony, ale i když se zdá, že kosti každou chvíli prasknou, nic nebolí, naopak. Cítím se jako znovuzrozený. Tohle byl ten slibovaný a speciální dárek k narozeninám. Následně už jen bloumáme parkem, kde probíhá slavnost na počest králových narozenin. To se podívejme, král má narozeniny, stejně jako já. Davy Thajců se nechávají zadarmo stříhat, nasytit, vyšetřit zubařem. Je to samá vojenská přehlídka, velký festival hudby i tance. Neodoláme shlédnutí národního sportu Muay Thai, u nás známého jako thajského boxu v podání školou povinných dívek. Velice zajímavá podívaná. Už takto mladí a navíc dívky se věnují tomuto tvrdému klání. Ale nejde tady jen o boj a rány. Zprvu se zápasníci představují tancem, až poté se zápasí. Vše má svůj řád a pravidla. To vše za opravdu bouřlivého povzbuzování velkého množství diváků všech věkových kategorií, pohlaví i postavení. Vedle sebe tady fandí vojsko, žebráci, obyčejní lidé i úředníci nebo mniši. Po zápase ještě trávíme čas nakupováním a utrácením posledních Bahtů na tržnicích. V parku krmíme holuby. Když se čas nachýlil vyzvedneme batohy v hotelové úschovně a nastupujeme do letištního autobusu, který má zastávku pár metrů od Kao San. Přesouváme se ucpaným městem na letiště. Všude je tolik lidí, že jsem měl obavu, zda to za 3h vůbec stihneme. Odlétáme v 23:45h.

5. prosinec 2007 - středa (PRAHA a domů)

  Návrat do Čech s Thai Airlines, mezipřistání ve Frankfurtu a v 9:25h cesta s ČSA a přistání v Praze. Odvoz autem do Českých Budějovic.

--- KONEC ---

OBRÁZKY K DENÍKU ZA PÁTÝ TÝDEN:

 

 

Žádné komentáře
 
"Mochileros" jsou přátelé, snažící se poznat kulturu a svět takový, jaký je. Zaznamenat do svých myslí, na film a fotografie. Podělit se o zkušenosti svoje i čerpat ze zkušeností druhých. Poznat historii i současnost. Vážíme si lidí, jejich kultury, historie a zvyků. Nesnášíme bezpráví, násilí a útlak v jakékoliv formě. Respektujeme ostatní. Snažíme se chránit tuto planetu a zachovat ji dalším generacím. Copyright © 2008-2014