MOCHILEROS PICTURES

" SVĚT NA DOSAH " "POZNAT,ZAZNAMENAT,CHRÁNIT,POMÁHAT,PŘEDÁVAT..."

HODINY

Odkazy

Masážní studio

masáže od Verči

Bankomaty VISA

načerpejte kartou

Best time to visit

kdy a kam vyrazit

Däniken

Erich von Däniken

Facebook

Mochileros Pictures

Fitipaldizain

potřebujete web?

Foto Šárka

krásné fotografie

Foto Zuzana

svatební fotografie

Fotolab

internetová fotosběrna

Green Life

záchrana pralesa

Green Ways

něco pro zdraví

Letenky

levné letenky

Lonely Planet

baťůžkáři všech zemí

Ministerstvo zahr. věcí

užitečné informace

Moje podróże

kamarád Zbyszek

Nadační fond Inka

pomoc indiánským dětem

Očkování

očkování na cesty

Odtahová služba

pomoc na silnici i jinde

Počasí

předpověď počasí

Prime Time Video

nejen svatební video

Převodník měn

měnová kalkukačka

Suffer

punkrock band

Tatra 815 GTC

kolem světa

UNESCO

světové dědictví

UNICEF

pomoc a práva dětem

Velbloud

club & café

Viabona

tělo a duše

Wikipedia

otevřená encyklopedie

Záchranná služba

jihočeská záchranka

RSS

RSS

Deník

PRVNÍ TÝDEN

 

6. 11. 2007 - 11. 11. 2007

Praha, Bangkok, Siem Reap, Angkor, Phnom Penh

 

6. listopad 2007 - úterý (PRAHA)

  Vstáváme v 7:00 hod. Obvyklá cestovní horečka a obvyklá cestovní sr...a je opět tady. Po roce znovu na cestě. Tentokrát na druhou stranu zeměkoule. Poprvé do Asie. Za jinou kulturou. Poslední balení malého batohu a v 10:00 je pro nás připraven odvoz. Letí nám to z Prahy až v 17:10 hod, takže předstih je snad dostatečný. Odbavili jsme se a krosny poslali do BKK. Snad dorazí, ne jako vloni! Odletové foto před Terminálem 2 a čekáme asi 4 hod.Jsme tu opravdu v předstihu. ČSA má opět 0,5hod zpoždění. Stejný scénář jako vloni. Ale stíháme. Ve Frankfurtu jsme nasedli do spojovacího mezi terminálového metra a přejeli na Terminál 1. Zde musíme k odbavení znovu. Resp. pro palubní lístek. Bohužel už nemají místa vedle sebe. Nakonec si sedadlo s Verčou vyměnil jeden zmatený pán a tak sedíme spolu. Po vzletu se servíruje večeře (velmi bohatá), Thajské aerolinky se činí, nosí víno, kávu, panáky. Vyplňujeme imigrační kartu, co rozdaly letušky. Shlédneme film o Noemovi s Morganem Freemanem. Potom se zhasíná a jde se spát. Během nočního letu si nemůžu díky rozvalené Němce natáhnout nohy. Spím špatně, chodím si pro pití, Verča také. Časový posun bude +6 hod oproti SEČ.

7. listopad 2007 - středa (BANGKOK)

  Budíme se, dávají nám opět bohatou snídani. Thajci se nezdají... Let trval cca 10,5 h (cca 10.000 km). Přistáváme jak do peří a jsme v Thajsku. Razítko na imigrační kontrole a batohy z pásu. Jsou tu. Nechce se mi zkoumat jak se levně dostat do centra, vyměníme si 100USD za 3320,- Bahtů. Slušný kurz. Nicméně ceny se zvedly, takže asi moc nevyděláme. Bereme si letištní autobus A2 a jedem za 150B/os až na Kao San. Všude jsem se dočetl o levné MHD jen ze starého letiště. My přistáli na novém, vloni otevřeném. Takže informace chabé, volíme jistotu. Bus nás vysypal přímo u legendární ulice z "Pláže" cestovatelské Kao San Road. Je to tady hodně rušné. Tahle čtvrť je plná cizinců - turistů. V podstatě na tomto místě je možné zařídit a sehnat cokoliv. Veškerý turistický servis najdete zde. Nemusíte ani vytáhnou paty z téhle ulice. Ale tohle my neděláme. Pěkně se tu porozhlédneme. Jdeme o kus dál na ulici Soi Chana Songkram do New Siam Guest House. Bereme ho za celkem drahých 380B/pokoj. Je tu dráž než jsme čekali, ale později až se rozkoukáme, si to vynahradíme a ušetříme. Jsme ten první den rádi za rychlý azyl. Vyrážíme na první obhlídku okolí. Couráme po břehu Chao Praya a míříme k chrámu Wat Phra Kaeo a královskému paláci. Žel už je zavřeno. Jdeme dál k Wat Po, kde se účastníme motlitby mnichů, jako tiší diváci. Vracíme se a je 18h, zavírají. Takže jsme prošvihli ležícího Budhu. Zůstává nám na příště. Cestou dáme večeři na ulici, naše první rýže, kari, kuře, kukuřice a ovocný šejk. Je už tma. Procházíme parkem, sedáme do trávy a pozorujeme asijské nebe. Na Kao San porovnáváme ceny, pijeme pivko v baru na ulici. Páteř baťůžkářů v noci teprve ožívá, nehorázný hluk a rachot třískajících se hudebních produkcí všeho druhu. Šílenost, techno, turisté, naháněči, stánky s občerstvením, oblečením všech známých značek, falešné průkazy, hodinky, elektronika... Jsme unavení, v jedné agentuře kupujeme lístky do Kamboži. Naše cena je 450B/os do Siem Reapu. Pojedeme zítra ráno v 7h. Píšu SMS Zbyškovi, našemu kamarádovi z Polska. Měl dnes také přiletět a chce s námi pár dnů cestovat. Odepisuje, že bydlí na Kao San, nic víc. Uvidíme, jestli zítra dorazí na místo odjezdu.

8. listopad 2007 - čtvrtek (SIEM REAP)

  Ráno v 6 hod hraje budík Kaťušu. Je to tu zase. Balíme a jdeme na místo odjezdu. Jsme napjatí, jestli ten Zbyšek dorazí. Napsal jsem mu kdy a kde je odjezd. Ten bláznivý Polák, starý pardál se najednou vyloupl zpoza rohu. Od loňska z Guatemaly se moc nezměnil. Jen nosí vousy a je ženatý. Ve svých 63 letech si vzal v Africe 18 letou černošku! Kupuje si také lístek na bus a pojede s námi. Má jen věci na sobě a v tašce přes rameno pár náhradních oděvů. Od loňska, kdy táhl 3 nepraktické cestovní tašky, značný pokrok. Ale zmatený je stejně jako minule, musel jsem mu hned vypůjčit 200B, chtěl platit kartou nebo Eurem. Peníze kombinuje, nezná jejich hodnotu ani kurz. Přichází náš guide, vede nás k autobusu o 2 bloky dál. Autobus s AC jede až na hranice, po pěkné silnici. Po poledni jsme v Arany Prathet. Zastavujeme ještě před hranicí v jídelně, kde sídlí jakási agentura na vyřizování víz. Je to habaďůra. Víza dávají za poplatek normálně na hranicích, tady si berou provizi. Věděl jsem to a stejně jsme se nechali ukecat a tudíž napálit. Thajci všechno honem, honem, až vás zblbnou. Na hranici ho dostanete za 20USD, tady je expres vízum za 35USD, ještě dnes si nadávám, co jsem to za hlupáka. Jsme za kafky. Bílý farang je chodící peněženka. Re-entry permit pro návrat do Thajska je možno obdržet přímo u okénka, po vypláznutí 1000B, fotky a formuláře. My už měli z Prahy vyřízené 2 vstupné a tak ho ještě nepotřebujeme. To až později v Laosu. Na hranici podstupujeme razítkovací proceduru a jsme v Kambodži. Veliký rozdíl, až brutální. Chudoba na každém rohu. Vyčůránci z agentur se ale špatně nemají. Jdeme si do banky rozměnit dalších 100USD. Byla to chyba, kurz byl pitomý 1:3600. Jinde jsme pak měnili 1:4000. V Kambodže berou jak Dolary, tak Bahty všude. Lze i platit v Bahteh. Nejlepší je mít drobné doláče a platit jimi. Jsou vítané a nemusíte rozměňovat. Stejně vrací v Rielech a tak jich máte brzo spoustu tisíc. Běžně přepočítávají kurzem 1:4000. Z Poipetu vyrážíme kolem 15h, už kambodžským starým a rozhrkaným autobusem. Cesta po prašné cestě trvá 6h se zastávkou v partnerském motorestu. Silnice je bez asfaltu, ale neustále jí vylepšují. Možná za pár let se už bude jezdit lépe. Dnes je to ještě úplná hrůza. Rudý prach je všude. Dobré je vzít si roušku, nebo šátek, jinak se ho nadýcháte snad kilogram. Při příjezdu do Siem Reapu už je tma jak v pytli. Jsem si jist, že to byl záměr, natáhnou cestu zastávkami, abychom byli vysazeni ve smluveném partnerském hostelu a nebylo pravděpodobné, že budeme hledat jiný. Stojíme v recepci Hotelu Home Sweet Home a neprotestujeme. Cena 6USD za double nám vyhovuje. Je to nový a velmi čistý hotýlek s restaurací a internetem. Na pokoji sprcha, vana a TV. Na rohu ulice kupujeme v marketu vodu a nějaké drobnosti. Ještě dnes kupujeme na recepci lístky na loď do Phnom Penhu za jednotných, hříšných 25USD. Levnější neexistují, pevná taxa! Domlouváme si na zítra tuk-tuk na Angkorské chrámy. Všichni 3 za 15USD/den. Bude to už od 5h ráno. Pojedeme na sunrise. Zbyšek si kupuje i lístek zpět do BKK, musí se vrátit, má jen krátké thajské vízum "on arrival". Jdeme spát, po té šílené cestě máme úplně unavená a vytřesená těla.

9. listopad 2007 - pátek (ANGKOR)

  Takže dnes nás čeká vrcholný zážitek. Symbol Khmérské říše. Netradičně jsme zařadili pecku největšího kalibru, jakou je super památka chrámový komplex Angkor z 9. - 13. století na začátek našeho putování. Ráno v 5h jsme dole. U hotelu čeká tuktukář se svým strojem a Zbyšek nikde! Zaspal. Jdu ho budit, ale naštěstí se zdržíme jen 10 min. Vyrážíme, je tma a chladno. Jedeme asi 6km za město. V půlce cesty je pokladna. Cena za jeden vstup na jeden den je 20USD/os. Funguje to tak, že řidič na vás počká, dokud se nenabažíte památek a pak vás odveze k dalšímu chrámu. Možná, že lepší by bylo půjčit si kolo, což je tu také běžné a vyrazit na vlastní pěst. Příště bychom to tak jistě udělali, ale máme s sebou Zbyška a to je trochu brzda. Začínáme s rozbřeskem nad Angkor Watem. S námi tu čekají davy lidí s fotoaparáty a kamerami. Učiněná demonstrace, stovky, snad tisíce turistů. Kolem 6h už slunce začíná olizovat věže Angkor Watu. Úžasná podívaná, kterou kazí snad jen přítomnost těch záběrů chtivých turistů. Nedá se nic dělat, takhle to prostě je. Jdeme na bližší prohlídku této úchvatné stavby. Procházíme, co se dá a trvá nám asi hodinu, než jsme jakš, takš namlsaní. Potkáváme mnichy a myši na oltáři. Jsou zřejmě posvátné, mají tam nachystané misky se žrádlem. Zbyšek se ztratil. Fotíme a točíme o život. Kolem běhají a kopulují opice. Trošku mám podobný pocit jako při mých návštěvách mayských sídel, ale je to jen dojem z prostředí v džungli. Potom se díky SMS scházíme s naším polským kamarádem a vyrážíme tuktukem k Angkor Thomu a Bayonu se svými 54 věžemi s tvářemi, které vás sledují ve všech směrech. Angkor Thom představuje kosmos a Bayon spojení nebe se zemí. Navštěvujeme nádherný Baphuon a Sloní terasu. Kupujeme čerstvý ananas. Obědváme u jednoho z mnoha stánků s jídlem. Chceme navštívit další památky Ta Keo, Banteay Kdei, ale řidič, že prý máme jen malé tour. Ano, už si ani nemůžete říci kam. Je to rok od roku horší. Dolují z turistů každý dolar. Oni už si to rozkouskovali a mají na jednotlivé okruhy ceníky! To jsme zase naletěli. Nakonec chlapíka přemluvíme, a on že tedy ano, udělám vás štastnými ... Takže můžeme vyjet k dalším chrámům, hlavně naprosto skvělému chrámu Ta Prohm s obrovskými kořeny ve zdivu. Ten jsem chtěl hodně moc vidět a teď tu stojím a zírám. Jsme už totálně vyčerpaní. Je horko a bolí nás hlava, přesto jsme šťastní, že tu můžeme být. Poslední chrámy už Zbyšek vynechává a spí v rikše, nechodí s námi. O moc přišel. Kolem 16 h jsme na cestě domů a licitujeme s tuktukářem o navýšení ceny. Požaduje příplatek za "big tour". Dali jsme mu dohromady celých 5USD a on se klaní až k zemi. Dorážíme k hotelu. Dávám si studenou sprchu a padáme únavou do postele. Ihned usínáme. Vzbudíme se až v 20h. Máme hlad a tak jdeme pro Zbyška, abychom šli na večeři. Ten si mezitím rozmyslel plány, chce zrušit rezervaci autobusu do BKK a hodlá s námi odjet lodí do Phnom Penhu. Velice složitě se dohadujeme s recepčním a nakonec se podaří vrátit lístky na bus a koupit pro Zbyška loď. K večeři si dáváme pečenou rybu s rýží a zeleninou podle khmérského receptu. K tomu pivo Angkor, které chutná znamenitě a stojí 0,6L/2USD v restauraci. Pro trávení ještě noční procházka po Siem Reapu, ale nic moc, mimo barů a hospod. Je už úplná tma. Chtěli jsme projít tržnici, ale už tam mají zavřeno. Vracíme se zpět. Zastavíme se na internetu za cenu 1h/1USD. Venku dost otravují komáři. Následuje spánek, který si dnes opravdu zasloužíme.

10. listopad 2007 - sobota (PHNOM PENH)

  Tak zase vstávání v 5 hod ráno, musím si sbalit a v 6h nás dole u hotelu vyzvedává pick-up, co sváží lidi k lodi. Jedeme ospalým Siem Reapem na korbě a postupně nabíráme ostatní barangy (tak se v Kambodži říkalo Frantíkům) u hotelů a jedeme za město nacpaní asi v 10-15 lidech i s koly, krosnami a kufry do přístaviště za městem. Po 7 hod jsme na Express boatu. Vylézáme na střechu, kupujeme od pouličních prodavaček bagetu, sýr "Veselá kráva", banány a vodu. Čeká nás 6-8 h plavby po jezeře a řece Tonlé Sap. Vyplouváme a míjíme plovoucí vesnice, což jsou domy na kůlech a na lodích. Lidé zde a na okraji města žijí v opravdu nuzných podmínkách. Přesto mávají a smějí se směrem k naší lodi. Trochu si připadám jako v ZOO, když asi 100 turistů, jak na povel zvedají fotoaparáty a pokaždé když uvidí ten nejchudší plovoucí "dům", fotí jak o život. Takový střet civilizace přepychu a hluboké bídy. Naštěstí těmhle lidem alespoň jezero skýtá obživu. Je zataženo a loď uhání rychle. Takže zůstáváme na střeše, příjemně to fouká. Jenže vítr mi bere z hlavy i mou oblíbenou baseballku. Bohužel všichni za chvíli usínáme, ukolébáni vlnami. Za pár hodin už jsme i pod mraky, červení jak raci. Slunce opaluje i skrze zataženou oblohu. Několikrát znovu míjíme další obyvatele vodního světa Tonlé Sap. Najednou musíme asi na hodinu zastavit pro poruchu. Praskl lanovod od plynu našeho dieselu. Lodivod s pomocníkem, pomocí kleští a jiných improvizovaných nástrojů, zvládají opravu s naprostým klidem a opět pokračujeme směrem k hlavnímu městu. Sem dorážíme ve 14h. Phnom Penh nás vítá tradičním shonem kolem lovu turistů. Z břehu už na nás mávají naháněči. Dva z nich mají cedulku Mr. Balke, Mr. Vavra. Asi nějaké nedorozumění. Náš hoteliér nahlásil nějakým svým kumpánům v Phnom Penhu náš příjezd a Zbyškův autobus do BKK. To jsme věděli, ale co jsme netušili, bylo, že hoteliérův poskok v recepci v S. R. udělal totéž, ale zase jiným naháněčům. Tak se stalo, že se kolem nás strhla skoro bitva o zákazníka mezi naháněči. Tahali nás do všech světových stran. Jazyková bariéra nám nedovolila přijít na to, jak to je a kdo je kdo. Bereme si tedy odvoz od průbojnějšího agenta. Na všechny otázky kýval " no problem ". Uvěřili jsme mu, že umí anglicky a že je to ten co zařídí i Zbyškův autobus. Tato volba se ukázala jako osudové nedorozumění, protože chlapík nás odvezl před guesthouse a ukázal na ceduli a prohlásil: " No problem ". V tu chvíli nám došlo, že No Problem GH, je jméno hotelu! Co naplat, nějak se s tím vyrovnáme. Nasliboval hory doly, ale pokoje za 2USD, jak slíbil, jsou obsazené. Ukázal nám jen kobku bez okna. Trochu nám docházela trpělivost, což se v Kambodži moc nenosí. Zde se lidé nerozčilují. Přestěhovali jsme se do vedlejšího GH (je jich tu dost), byl to sesterský No Problem II. Bydlíme za 4USD oba, Zbyšek má pokoj pro sebe. Jdeme na recepci a důrazně nutíme personál (hlavně Verča), ať zavolají do Home Sweet Home v S. R. a zajistí Zbyškovi ten autobus do BKK na zítra, když už to takhle zvorali. Nicméně si ten holomek řekl o 3USD za odvoz z přístavu, i když, jak známo, mají naháněči tenhle transport dělat zdarma a mají provizi od hotelu. Dostal 2USD a už ho nechceme vidět. Sprcha po cestě a vyrážíme na pěší obhlídku, i když na nás na každém kroku pokřikují tuk-tuk. Neznamená to, že jsme na hlavu, ale že máme využít jejich moto rikši, zvané tuk-tuk, podle fonetického přepisu zvuku dvoutaktního motoru. Prošli jsme od jezera s mešitou do centra, navštívili Wat Phnom, podle kterého se město jmenuje. Legenda vypráví o paní Phnom, která na břehu řeky našla truhlu se zlatým a 4 bronzovými Buddhy a nechala zde postavit stúpu. Došli jsme na nábřeží, dali si vařenou kukuřici a grilované banány. Navštěvujeme centrální tržnici a ještě předtím malou tržnici v centru. Ochutnáváme pečené žáby. Chutnají velice dobře. Hlavní tržnice, je obrovská budova z betonu a kolem bezpočet dalších stánků. Zbyšek jinak nedá než, že musíme okusit grilovanou sépii za 2USD. Další labužnický zážitek. Zbyšek zběsile hledá termity, někde vyčetl, že je tu prodávají k jídlu. Nenašli, jen zárodky kachen do polévek. Pak už jen cesta pěšky zpět. Nachodili jsme cca 8km. Stavíme se v jídelně s Indickou kuchyní u velice sympatické paní On. Taková malinká jídelnička poblíž mešity, večeře komplet za 2USD (rýže, a curry) jehněčí je za 3,5USD. Objednáváme si Mekong Whisky. Naprosto bezkonkurenční a výborná! Aromatická a nasládlá. Pije se po deckách. Silná. Kambodžané prý běžně vypijí lahev denně. Později v Thajsku jsme si koupili Mekong Whisky znovu, ale tamní produkce už není tak chutná. Mekong Whisky tedy jedině v Kambodži! Posilněni alkoholem, povídáme asi 2 hod a je veselo. Takový večer na rozloučenou se Zbyškem. Zítra nás opouští. Pak jdeme spát a slibujeme si, že ho ráno vyprovodíme. Pozval nás v březnu do Polska, bude mít svátek a chce ho s námi oslavit. V noci se nedá spát. V hotelovém baru duní muzika z diskotéky. Nakonec nás ale únava stejně překonává. Začíná pršet, jako z konve.

11. listopad 2007 - neděle (PHNOM PENH)

  Před 6 hod jdeme pozdravit a vyprovodit Zbyška. Loučíme se na chodbě. Stojí v recepci, nervózní, stejně jako vloni v Livingstonu. Rozlučka a už přijíždí svoz k autobusu. Je pryč. Je to blázen, ale fajn chlapík. My si jdeme ještě lehnout. Dnes nemusíme vstávat tak brzo. V 9 hod tedy jdeme do města. Chytáme si tuk-tuk za 2USD k muzeu genocidy S-21 Tuol Sleng. Je to asi 5 km. O tom co jsme viděli a jak tohle místo vypadá a působí, se mi ani nechce psát. Lidská zvěrstva, mučení, ponižování a vraždy. Tisíce vražd! Takový koncentrační tábor. Nikdo neunikl, vědec, učitel, mnich, veškerá inteligence, ale i nepohodlní odpůrci režimu. Původně škola, přebudovaná na věznici. Za komunistické vlády fanatika, blázna a diktátora Pol Pota, zde byli v jednotlivých třídách vybudovány výslechové cely. Ještě dnes jsou patrné skvrny od krve na dlažbě a zdech. Fotografie obětí a mrtvol ještě na mučidlech, tak jak je našli Vietnamci po vítězství nad Rudými Khméry. Ve vzduchu se vznáší bezmoc a deprese. Při pohledu na obrázky umučených matek s dětmi v náručí a mučící metody, topení ve vodě, lámání kostí, bití, trhání nehtů a lití benzinu do otevřených ran, se člověku težko zadržují slzy. Mapa Kambodži z lidských lebek je výmluvným symbolem. Duchové té doby, jako by tam stále byli. Po 2hod odcházíme raději pryč z této přehlídky lidské zrůdnosti. Jdeme pěšky, směrem ke královskému paláci a stříbrné pagodě. Ještě je zavřeno, mají polední pauzu do 14 hod. Bloumáme po nábřeží a trhu. Na nábřeží vlaje mj. i česká státní vlajka. Po 14 hod jdeme na prohlídku paláce. Žel Verča má tílko a kraťasy nad kolena. Takže má zákaz vstupu. Prodávají tam sice pro tento případ trika za 3USD, ale co kraťasy? Navíc zvedli vstupné z původních 3 na 6,25USD. Takže je rozhodnuto. Z úsporných důvodů jdu sám. Příplatek za focení záměrně neplatím. Fotit se ale dá volně, nikdo mě nekontroloval. Může se ale jen v exteriérech. Uvnitř je přísný zákaz. Je to tu pěkné, až na davy turistů. Ale i spousta místňáků. Vlaje modrá zástava, král je doma. Kromě tradičních chrámů, tu mají i dar od Francouzů. Celý dům, převezený z Egypta a znovu smontovaný. Taková typická pařížská stavba se sloupy ze železa. A také socha krále Norodoma na koni je od Frantíků. Poslali ji ale s vyměněnou hlavou. Původně to byl Napoleon na koni. S francouzkým kloboukem a výložkami. No chápete to? Oni si z nich snad udělali legraci a Kambodža ho postaví na nádvoří jako pomník. Asi po 1,5 h prohlídce jdu ven. Verča čeká u vstupu. Všude davy lidí, policie na motorkách. Co se děje? Snad ne převrat? Ne, to se čeká, až král pojede ven z paláce. Také že ano. Po chvíli se otevírá brána a vyjíždí mercedes - limuzína. Uvnitř sedí král a mává. Viděli jsme kambodžského krále. Je 17 hod. Díky zdržení už nestíháme, prý skvělé, národní muzeum. Cestou zpět nakupujeme nějaké suvenýry v ulici za muzeem. Hlavně sošky. Směřujeme opět na tržnici v centru. Verča už umí smlouvat a evidentně jí to baví. Za výhodné ceny máme " pravá " značková trička i ta pivní angkorská. Kus za dolar. Už je skoro tma a my dorážíme zbývající 2 km pěšky. Cítíme se bezpečně. Nikdo nás neohrožuje. Takový ten strašák o přepadávání, co do vás hustí knižní průvodce, jako by ani nebyl. Jsou to milí lidé. Jasně, je třeba být opatrný, ale všeho s mírou. Na ulicích frčí karaoke a nikdo se nestydí. Krákorají na celé kolo. V Asii je vůbec populární video CD s hranými klipy a titulky. V naší ulici, za mešitou kupujeme na zítra ráno (7:15) bus v jedné z mnoha cestovek, do Sihanoukville za 3USD/os, s vyzvednutím v 6 hod v hotelu v ceně. Zajdeme si na večeři do naší známé, oblíbené " Little India ", kde opět dostáváme ohromnou porci výtečného chilli chicken s rýží, na nějaký místní způsob. Prostě jsme jen namátkou ukázali do jídelního lístku. Další mistrovské dílo paní majitelky. Po večeři na internet za 1USD/hod. Návrat do hotelu, posedíme na terase s výhledem na jezero, jedno pivko a den je u konce. Hybaj spát.

OBRÁZKY K DENÍKU ZA PRVNÍ TÝDEN:

Žádné komentáře
 
"Mochileros" jsou přátelé, snažící se poznat kulturu a svět takový, jaký je. Zaznamenat do svých myslí, na film a fotografie. Podělit se o zkušenosti svoje i čerpat ze zkušeností druhých. Poznat historii i současnost. Vážíme si lidí, jejich kultury, historie a zvyků. Nesnášíme bezpráví, násilí a útlak v jakékoliv formě. Respektujeme ostatní. Snažíme se chránit tuto planetu a zachovat ji dalším generacím. Copyright © 2008-2014