MOCHILEROS PICTURES

" SVĚT NA DOSAH " "POZNAT,ZAZNAMENAT,CHRÁNIT,POMÁHAT,PŘEDÁVAT..."

HODINY

Odkazy

Masážní studio

masáže od Verči

Bankomaty VISA

načerpejte kartou

Best time to visit

kdy a kam vyrazit

Däniken

Erich von Däniken

Facebook

Mochileros Pictures

Fitipaldizain

potřebujete web?

Foto Šárka

krásné fotografie

Foto Zuzana

svatební fotografie

Fotolab

internetová fotosběrna

Green Life

záchrana pralesa

Green Ways

něco pro zdraví

Letenky

levné letenky

Lonely Planet

baťůžkáři všech zemí

Ministerstvo zahr. věcí

užitečné informace

Moje podróże

kamarád Zbyszek

Nadační fond Inka

pomoc indiánským dětem

Očkování

očkování na cesty

Odtahová služba

pomoc na silnici i jinde

Počasí

předpověď počasí

Prime Time Video

nejen svatební video

Převodník měn

měnová kalkukačka

Suffer

punkrock band

Tatra 815 GTC

kolem světa

UNESCO

světové dědictví

UNICEF

pomoc a práva dětem

Velbloud

club & café

Viabona

tělo a duše

Wikipedia

otevřená encyklopedie

Záchranná služba

jihočeská záchranka

RSS

RSS

Deník

PÁTÝ TÝDEN

3. 10. 2005 - 7. 10. 2005

Lima, Madrid, Barcelona, Vídeň, České Budějovice

 

3. října 2005 - pondělí (LIMA)

  Dnes budou zvířátka! Ale nejdříve si dáme Národní muzeum archeologie, antropologie a historie. Na to se musíme posilnit. Hned v prvním patře našeho hostalu, pod širým nebem, vedle našeho pokoje, je hotelová kavárna. Mezi květinami, keři, papoušky a vycpaným krokodýlem. V takhle příjemném prostředí si dáváme ranní kávu a housky. Potom jedeme taxi za 12S do muzea. Asi 10km. Vystoupíme, ale co to? Zavřeno! Kniha opět lhala o otevírací době. Taxikář je pryč. Určitě to ten lotr věděl. Cestou jsme tankovali. To je v Limě zvykem. Jezdí s prázdnou nádrží a pak, když mají zákazníka, se nejdříve tankuje. Za peníze pasažéra, samozřejmě. No ale co my? Kousek dále je ZOO. Jdeme tam. Vstup je 6S. Zpočátku nic moc. Pár tuleňů a tučňáků. Nám, když už máme za sebou ostrovy Ballestas to připadá dost bídné. Ale pak jdeme do oddělení pralesa a uznávám, že tady se Peruánci činili a uspořádali expozici velmi dobře. Hlavně pro zvířata. Bohužel, jsme svědky i dost zarážející situace. Něco o místních lidech. Když jsem četl na každém výběhu ceduli se zákazem házení kamení na zvířata, myslel jsem, že tady mají hloupé, zlé děti. Ale jeptiška, co hodila přímo před námi těžký kámen na buvola, aby se otočil, mi vyrazila dech. Měl jsem sto chutí také sebrat kámen, otočit se na ní a zeptat se jestli chce také trefit. Ovládl jsem se. Dospělí tady bouchají na klece a hází do nich chipsy. Tady musí Peru dost dohánět. Jistý obraz mentality a vztahu k přírodě a k ochraně životního prostředí. Oni si neuvědomují, co činí. Takhle si neváží jiných tvorů. Odpadky a plasty jsou všude. Pralesy mizí. Doufejme, že jednou budou pralesy a příroda v rukou inteligentnějších jedinců. Tady v ZOO má muzeum i ropná a těžební společnost. Bohatství Jižní Ameriky a celého světa je na tenkém ledě. Největší ekosystém světa! Probuďme se! Ale dost už. Jdeme do nenápadného muzea v ZOO. Všude vídáme hromady hlíny podivných tvarů. Jako hradby. Jsou po celém městě. Posvátná místa "huacas", z před inckého období. Náboženská, obřadní i obchodní místa. To malé muzeum tady nás hodně překvapilo. Přehledně seřazená historie, názorně vysvětlená. Porovnání s jinými kulturami světa. Mumie, tkaniny, kosti. Pak video a pozor i rekonstrukce hrobu pána ze Sipánu. Jsme nadšeni. To je sice jen model 1:1. Ale velmi slavný nález. Něco jako Tutanchamon v Egyptě. Našel se nevykradený hrob se všemi šperky, keramikou, šaty, ženami a dětmi, psem a lamou. Překvapení. Potom už jen oddělení horských oblastí. Kondor a puma. Je 15:30h a jedeme taxi za 10S do centra. Nasytíme se. V restauraci nás chtěli obrat o 10S, ale když se ozvu, hned se omlouvají a vůbec se nehádají. Vrací nám je. To se nám stalo i v ZOO stánku. Jsou to komedianti. Je potřeba být stále ve střehu. Po setmění fotografuji hezkou osvětlenou Plazu de Armas.

4. října 2005 - úterý (LIMA)

  Předposlední den v Peru. Obvyklá snídaně na pavlači hostalu. Tentokrát tu bylo plno a seňora Rosa nestíhala a byla nervózní. V 10h jsme nasedli na taxi a odjeli do muzea. Dnes už bylo otevřeno. 11S vstupné. A stálo to za to. Přehledné uspořádání. Mnoho cenných exponátů a informací. Strávili jsme zde 3h. Dozvídáme se, že část sbírek, prý těch nejlepších, je ale v hlavní budově Národního muzea. Ta se ale nachází jinde. 10km odtud. Takže opět taxi. Už jen 7S za cestu. Další vstupné v nové budově je 6,5S. Dozvídáme se další zajímavosti. Uvědomujeme si, že toto všechno bylo součástí archeologických nalezišť. Ta jsou už teď v reálu sice dobře zrestaurována, ale představu o úžasné barevnosti a umění té doby si dotváříme až tady. Jdou tu modely částí staveb v poměru 1:1, s barevnou fasádou, hračky, keramika, hračky, keramika, šperky, oděvy, hudební nástroje, zbraně, brnění ze zlata. Zlomek dědictví vyspělé kultury, kterou Španělé zadupali, okradli a zotročili. Z muzea jsme vyšli v 15:30h. Jedeme zpět do "centro" taxíkem, protože muzeum je na předměstí. Obědváme, jak jinak, než pollo s hranolky. Ale umí ho připravit opravdu znamenitě. S plným žaludkem utrácíme poslední Soly. Je tu levně, a například značková sk8, surf mikina stojí 39S. Kromě tradičních suvenýrů si vozím i něco soudobého z té které navštívené země. K večeru jdeme na sladkosti do cukrárny a pak už jen pivko před spaním.

5. října 2005 - středa (LIMA)

  Náš poslední den na jihoamerické půdě. Uteklo to hrozně rychle. Vstal jsem už v 6h, ale zase jsem se vrátil do postele. V 9h už ale definitivně balíme. Trvá nám to celou hodinu. Podařilo se. Vše jsme nacpali do batohů. V 10:15h jdu na Plaza de Armas. Před prezidentským palácem se má každý den střídat čestná stráž. Rád bych pořídil pár snímků. Dnes čekám marně. Nic se neděje. Vracím se do hostalu. Naše batohy ukládáme do úschovy v recepci. Odlétáme až večer. V průvodci se dočítám, že střídání stráží probíhá až v 11:45h, musel jsem to přehlédnout. Vracíme se před palác, ale náměstí je liduprázdné. Celé vyklizené a hlídané policií. Dozvídáme se, že pouze dnes střídání nebude. Zasedá vláda a proto ty manévry. Zklamání řešíme obědem. Dnes už mi další kuře vadí. Neustále dokola. Zdeny nic jiného nejí. Přesto tady zhubnul o 12kg. Jeho trávení se za celý měsíc nesmířilo s peruánskou stravou. Po každém jídle okamžitě odchod, někdy běh, na baňos. V centru velkoměsta někdy bývá problém najít nějakou pasáž, kde vás nechají vykonat potřebu. Po obědě následuje cesta do supermercada Metro, tam mají vařenou kukuřici přímo mezi regály. Pořád máme dost času. Proto zkoušíme poslední tip na zajímavost. Tou je čínská čtvrť. Najít ji podle RG je zase oříšek, ale nakonec se daří. Je to o ulici dále. Pěší zóna s klasickou, zdobenou čínskou vstupní bránou. Popravdě řečeno, čekal jsem více zdobení, barev a draků. Ale stejně to je zvláštní, vstoupit v Limě do Číny. Je tu tržnice, pěší zóna, spousta čínských restaurací a samozřejmě Číňanů. Na závěr pobytu takové netradiční zpestření. Pak už zbývá jen utratit poslední peníze. Jde se na dorty, kávu, zmrzlinu, džus. Opravdu dobrá kombinace před cestou letadlem. Obsluhuje nás moc příjemný a mladý personál. Zejména slečna z vedlejšího obchodu s oděvy. Přišla se na nás podívat. Má krásný úsměv. Zdenek je z ní vedle. Točím je oba na kameru. Proběhne výměna adres a fotografií. Zdenymu se nechce domů, říká, že tu zůstane. Nedivím se Peru je fenomén. Já mám naopak dobrý pocit, že jsem navštívil další krásnou a historicky zajímavou zemi. Těším se domů, ale už myslím na to, kam příště. Hodně mě mrzí, že jsme nepodnikli alespoň krátkou návštěvu Amazonie. Vypadá to, že se sem ještě budu muset vrátit. A rád! Ale těch míst na světě je tolik! Zdenymu to tady sedlo, líbí se mu lidé, hlavně tmavé slečny. Ty jsou opravdu krásné. Ovšem jen do určitého věku. Já cestuji rád všude. Přináší mi radost poznávat nové lidi, nové věci, nové země a kultury. Tak a jdeme pro zavazadla. Z hotelu jezdí na letiště minibus taxi za 15S. Jedeme Limou a je nám všelijak. V odletové hale už je u odbavení slušná fronta. Krosny odbavíme rovnou do Vídně. Zbývá zaplatit odletový letištní poplatek. Ten podražil a stojí už 28,5USD. Ceny každým rokem rostou. V letištních obchodech necháváme zbývající drobné za čokoládu, vodu a žvýkačky. Pak už jen čekáme na 19:50h. Vpouští nás do Airbusu a startujeme. Let trvá 13h. Cesta bez problémů, večeře, snídaně, DVD "Batman´s begin".

6. října 2005 - čtvrtek (BARCELONA)

  Náš let končí v Madridu. Posouváme hodinky dopředu o 7h. Takže snídaně byla zároveň obědem. Máme složité spojení domů. Tady v Madridu musíme přesednout na letadlo do Barcelony a odtud na další do Vídně. Má to jeden háček. V Barceloně máme 23h času do dalšího odletu! V Madridu trochu zmatkujeme. Hledáme tu správnou "puertu", běháme po letišti, není mnoho času. Nakonec, celí uřícení a zpocení nalézáme. Let Madrid - Barcelona je krátký, trval hodinu. Svačili jsme džus a čokoládu. V 17:30h stojíme na dalším letišti. Teď sedíme v letištní kavárně u kávy za eura. Tady už je draho. Srkám kafe, jak jen to dlouho jde. Čeká nás dlouhá noc na terminálu letiště. Spát budeme na lavičkách. Do města teď nepojedeme, brzy bude tma a ceny noclehů v centru jsou od 50E a výše. Jsme sice v EU, ale stále ještě jako chudí příbuzní. Evropské ceny a české platy. Přemýšlíme, jak zítra naložíme s volným dnem. Možná sedneme na metro a podíváme se do Barcelony.

7. října 2005 - pátek (BARCELONA, VÍDEŇ a domů)

  Tak to tedy byla noc! Strávili jsme jí na zmiňovaných lavičkách a různých místech budovy. Vzpomněl jsem si na film s Tomem Hanksem. I ten byl uvězněný na terminálu. Neskutečně dlouhá noc. Nikomu podobný zážitek nepřeji. Jsme rozlámaní a ztuhlí. Lavičky jsou krátké a dělené po 1m opěrkami tak, aby se na nich nedalo natáhnout. Našli jsme si odlehlejší místo na konci haly. Nechodili tam lidé. Zaujímali jsme při pokusech o spánek všemožné polohy skrčence. Na podlahu jsme si nelehli, protože spacáky jsme u sebe neměli. Zabalili jsme je do velkých batohů. A dlažba samotná hodně studí. Já mám alespoň schopnost zavřít oči a kdekoliv usnout. Ne tak Zdeny. Ve 4h se budím a slyším funění. Otevřu oči a nevěřím. Zdeněk je svlečený do půl těla a klikuje na dlaždicích! Asi už se dočista zbláznil. Prý nemůže spát. No a já už smíchy také ne. Bloumáme sem a tam halou. Očista na WC a v 7h jdeme do bufetu snídat. Toast a káva za 10E. Příšerná drahota. Rušíme plán prohlídky Barcelony. Je to škoda. Prý je krásná. Ale už nemáme sílu. Když vyjde slunce, vycházíme ven před budovu, trochu si prohřát kosti na parkoviště. Kolem poledního jdeme poobědvat salát do restaurace. Dalších 10E. Pak už jen říkáme: "Máme na to celý den", ale nic zvláštního se neděje. Konečně se v 14h odbavíme a jdeme k odletovým halám. Procházíme pár duty free shopů. Já si na hodinu lehám, na konečně dlouhou a měkkou lavičku. Usínám. Balzám na polámaná záda. Odlétáme v 16:05h. Sedíme v letadle, na posledním úseku vzdušné cesty. V 18h přistáváme ve Vídni. Je tma. Není nám do řeči. Je nám líto, že je po všem. Čekáme u pásu na batohy. Opět přijíždí poslední. Ale hlavně, že jsou tady a v pořádku. V příletové hale čeká rozesmátá Veronika. Už jsem se na ni těšil. Fotografujeme a filmujeme se na závěrečné snímky. Odcházíme do auta na parkoviště. Překvapení. Jsou tady české řízky, kafe, čokoláda a plzeňské pivo! Zlatá holka. Uháníme posledních 200km domů. Vyprávíme si neuspořádané zážitky a těšíme se na fotografie a film. Až budeme moci všem ukázat, co jsme zažili, že jsme navštívili jednu z nejzajímavějších zemí světa - Peru!

--- KONEC ---

OBRÁZKY K DENÍKU ZA PÁTÝ TÝDEN:



Žádné komentáře
 
"Mochileros" jsou přátelé, snažící se poznat kulturu a svět takový, jaký je. Zaznamenat do svých myslí, na film a fotografie. Podělit se o zkušenosti svoje i čerpat ze zkušeností druhých. Poznat historii i současnost. Vážíme si lidí, jejich kultury, historie a zvyků. Nesnášíme bezpráví, násilí a útlak v jakékoliv formě. Respektujeme ostatní. Snažíme se chránit tuto planetu a zachovat ji dalším generacím. Copyright © 2008-2014