MOCHILEROS PICTURES

" SVĚT NA DOSAH " "POZNAT,ZAZNAMENAT,CHRÁNIT,POMÁHAT,PŘEDÁVAT..."

HODINY

Odkazy

Masážní studio

masáže od Verči

Bankomaty VISA

načerpejte kartou

Best time to visit

kdy a kam vyrazit

Däniken

Erich von Däniken

Facebook

Mochileros Pictures

Fitipaldizain

potřebujete web?

Foto Šárka

krásné fotografie

Foto Zuzana

svatební fotografie

Fotolab

internetová fotosběrna

Green Life

záchrana pralesa

Green Ways

něco pro zdraví

Letenky

levné letenky

Lonely Planet

baťůžkáři všech zemí

Ministerstvo zahr. věcí

užitečné informace

Moje podróże

kamarád Zbyszek

Nadační fond Inka

pomoc indiánským dětem

Očkování

očkování na cesty

Odtahová služba

pomoc na silnici i jinde

Počasí

předpověď počasí

Prime Time Video

nejen svatební video

Převodník měn

měnová kalkukačka

Suffer

punkrock band

Tatra 815 GTC

kolem světa

UNESCO

světové dědictví

UNICEF

pomoc a práva dětem

Velbloud

club & café

Viabona

tělo a duše

Wikipedia

otevřená encyklopedie

Záchranná služba

jihočeská záchranka

RSS

RSS

Deník

PRVNÍ TÝDEN

6. 9. 2005 - 11. 9. 2005

Vídeň, Madrid, Lima, Pachacamac, Pisco, Ica

6. září 2005 - úterý (MADRID)

  Vstávám v 8:00, nemůžu dospat. Mám běhavku. Nervozita. Ale ještě na 2 hodiny uléhám. V 10:30 snídaně a jedeme pro bágl. V 14:00 musíme vyzvednout Zdenyho v Českých Velenicích. Cestou kupuji náhradní baterie a slivovici v Makru. A už jsme v Č.V. Naložíme krosny a jede se do Vídně na letiště. Cestou pijeme pivko v autě. Ve Vídni je dopravní zácpa, ale stíháme. V 17:30 jsme na letišti. Odbavujeme batohy. Poletí automaticky do Limy (snad). My dnes máme přespat v Madridu, protože další spoj letí až zítra ráno. V programu Amigo je hotel v ceně letenky. Loučím se s Veronikou na celý měsíc. Mrzí mě, že neletí s námi. Jíme řízky, co nám usmažila na cestu. A už jdeme na to. V 19:25 odlet na čas. Zdeny letí poprvé. Pořád o tom mluví. Let 2,5hod a bez občerstvení. Nic nám nedali. Krkouni z Iberie. Prolétáme bouřkou. Někdo se dost bojí, lidi se chytají za ruce. Mně se to celkem líbí. Z okna je vidět fialová obloha a blesky. Po přistání v Madridu, jdeme najít stánek Amigo. Máme tu rezervaci na hotel. Potkáváme sympatickou Slovenku, co letí pracovat na loď do Miami. Pomáhá nám s první konverzací, ale sama jede na jiný hotel. My nastoupíme do airport busu před letištěm směr Hotel "Diana". Je to asi 20min daleko. Celkem luxus. Všechno klaplo, máme postel. Jdeme si dát jedno točené za 2,5 Euro. Vypijeme ho na baru a jdeme se osprchovat a spát. Sledování erotického kanálu na kabelovce se nekoná. Je placený a tudíž zablokovaný. Zdeny hrozně chrápe ...

7. září 2005 - středa (LIMA)

  Vstáváme v 7:45, spalo se dobře. Odcházíme na snídani v ceně. Obrovská žranice - švédské stoly. Sladké, slané, maso, jogurty, džusy, kafe, vejce. Od všeho něco. Jsem zvědav, co na to střeva v letadle. Potom balíme a jdeme před hotel. Přijíždí minibus a na letišti jsme cca v 9:30h. Kupujeme pití a čekáme na odlet v 12:45h. Učím se španělskou konverzaci a Zdeny kouká po holkách. V 11:45h jdeme na palubu A300/600. Sedíme u okna. Start a za 12h bychom tam měli být. Na palubě oběd, svačina, večeře, pití, 3 filmy. Trochu spánku, trochu čtení. Pozorujeme lidi, jsou jako kobylky, ovce. Co udělá jeden, udělají ostatní. Hromadně na WC, pro pití a sendviče. My sedíme vedle WC a všichni tudy lezou. Mně to nepřekáží, těším se, až přistaneme v Americe. Mám i sevřený žaludek, z toho co bude. Je to prozatím na mě, ale už jsem něco zažil. A hlavně nejsme jako tihle lidé kolem. Nechají si všechno zařídit a nechají sebou vláčet. Je tu ale i pár baťůžkářů. Zdeny je nadšený z letu, hlavně když vidí pevninu (Amazonku, prales a potom Andy). Přistáváme v Limě. Nad mraky jasno ale pod nimi mlha, stmívá se. Vyplníme imigrační formulář. Jdeme ke kontrole pasů. Fronta. Konečně hotovo a jdeme k pásu. Strachujeme se, aby dorazili batohy. Čekáme dlouze. A jsou tady. Úleva. Teď ještě celní prohlášení. Pomáhá nám s překladem jedna Češka, co letěla s námi - díky. Mačkáme tlačítka. Rozsvítila se červená pro mě a zelená pro Zdenyho. Musím vše vybalit a nechat zkontrolovat orgánem. Ale jdeme poslední. Žádná uniforma nejeví pracovní zápal a tak rychle mizím pryč. A už je to tady, hala, taxikáři, fofr tahají nás za batoh. Jeden nás klofne a chce odvézt za 20USD do centra, ale venku jich je dalších 100, tak usmlouvám cenu 30Solů/oba. Doslova se o nás rvou, takže by to šlo i za méně, ale je tma tak volíme rychlý odvoz na Plaza Mayor. Miguel nás chce vézt jinam (kde má provizi), do Miraflores. Hraje divadlo o bezpečnosti, zamačkává zámky auta a mumlá svojí historku. Trváme na centru. To už přece znám. Nebojíme se. Cestou musíme tankovat. Miguel chce zálohu, má prázdnou nádrž a nemá peníze.10S mu dám a ujišťuji ho, že zbytek až na místě. Je dopravní zácpa, řidič je nervózní, že propálí víc benzínu, tak mu dám cigaretu a je klid. Jsme u Plaza San Martin. Nabízí nám Hotel La Plaza. Chtějí 20USD/os! Smlouvám 20USD/oba+snídaně. Bereme to, nechceme hledat jiný hotel po tmě. Platit budeme až zítra. Odneseme močíly a jdeme na večeři. Hned vedle je restaurace, menu za 5,50(kuře, moře hranolek, rýže, kola) Napereme se skvěle. Je cca 20:45h místního času (-7h od ČR). Zapomněli jsme mikiny na pokoji, je hrozná zima. Místní mají zimní bundy, čepice, rukavice. My jdeme ven jen v triku s krátkým rukávem, na pěší zónu, pro plechovky piva a vodu. Pivo 2x0,3l + 0,7l soda za 8S. Jsme atrakcí - gringos v triku. Jdeme podloubím a zdá se nám, že nějací divní chlápci si dávají znamení. Děláme, že jsme tu jako doma, nedat najevo obavy. Je tu dost lidí i policajtů a my dvě "gorily" se nedáme. Pak už na hotel, pijeme pivo, slivovici z domova. Zdeny byl už po 3 na WC. Průjem nemá, sežral toho dnes víc než je zvykem. Plánujeme zítřek. Asi Pachacamac, a možná tu ještě přespíme, podle ceny, co nám řeknou ráno. V TV sledujeme místní násilnosti a to nás hrozně uklidňuje. Spát v 22:30, ale jsme časově rozhození a budíme se ve 3h ráno. Píšu deník. Večer jsme poslali SMS za 20kč, hlavně, že to funguje. Ještě se dospávám. P. S. : záchodové prkénko je polstrované molitanem a potažené koženkou ...

8. září 2005 - čtvrtek (PACHACAMAC)

  Vstáváme v 6:30. Sprcha a převléknout. V noci bylo zima a stejně jsem propotil triko. Potom na snídani, jsme tam 3 lidé. 3x houska, máslo, marmeláda, džus, káva. Na recepci bereme ještě jednu noc a jdeme hledat bus na Pachacamac. Směr máme podle knížky, ale v tom hrozném chaosu, smradu a bordelu, nás všichni posílají opačně. Lima je opravdu jeden smeťák. Jen kilometr od centra je už skoro slum. Podobá se Káhiře. Když máme v nohou asi 3km, odchytí nás děda, co nám už jednou radil, že jeho bud jede kolem a vysadí nás na křižovatce. Nastupujeme do busu a překážíme místním ve výhledu na TV, kde běží Big Brother. Řvou na nás uhněte! Po chvilce si to rozmyslíme a lezeme ven, abychom nebyli ve špatném spoji. Ještě jednou obejdeme blok a konečně slyšíme vyvolávače: "Pachacamac". Vlezeme do busu a za 5S/os vyrážíme. Jedeme přes Limu. Výhledy ještě horší. Ale takhle oni žijí. Vše se opravuje, až když se to rozbije, nebo dům spadne. Smetiště je přímo na silnici a jedni prohrabávají a sbírají, co jiní vyhodili. Žebráci mají na hlavách plastový kbelík, aby je nezranila padající zeď. Na silnici neexistují pravidla. Často je to na milimetry. Kdo víc troubí a kdo je větší drzoun, ten jede. Ale oni se v tom vyznají. Jedeme po dálnici a už vidíme nápis Pachacamac. Vystupujeme, ale ouha. Z dálnice je to k archeologickému nalezišti prý 5km. Napálili nás, ale my to dojdeme. Dáváme si poprvé žlutou limonádu Inca Cola, co chutná jako pasta na zuby Tuti-Fruti. Ale chlazená se dá pít. Jsme u vchodu do areálu, ale zase jobovka, muzeum se opravuje a je zavřené. Takže jdeme rovnou na ruinas. Slevili nám 0,5S(cca 5kč). Za 1,5h jsme to obešli dokola. Pro neznalce hromada rozpadlých hliněných cihel. Pro nás první zážitek a setkání s před Inckou i inckou historií. Navíc zde právě probíhají vykopávky, archeologové našli lebky, keramiku, ale odhání nás stráže s flintou. No foto! Vystupujeme na chrám Slunce, odkud je vidět Pacifik. Je mlha, opar, chladno, ale je to pěkné. Tady je zataženo pořád. Vracíme se, na ruinách sedí kondoři, je to působivé, symbolické. Na zastávce před vchodem nás nabere mikrobus a za 1h a 4S jsme zpět v centru Limy. Jedeme pak ještě MHD za 50centimů, kde hraje chlap na kytaru a píšťalu typické Peru-melodie. Je fakt dobrej! Plán je teď koupit lístky na zítra busem do Pisca. Hledáme Cruz del Sur busy. Mapa v průvodci je nepřesná, ale my moderní autobusový terminál našli. Dozvídáme se, že jsou to dálkové busy, které v Piscu nestaví a jedou jen okolo. Moje chyba, měl jsem pozorněji číst. Takže pro změnu hledáme busy Ormeňo. Cestou nás oslovil Marco se svou snad "příbuznou", když viděli 2 gringos s knížkou v ruce. Umí anglicky a dovedli nás k mini nádraží, pomohli koupit lístky. Zítra v 9:15 za 12S/os/4h cesty. Jdeme to oslavit a zveme je na pivo, oni souhlasí a vezeme se taxi za 3,5S do "rustic" hospody asi 10 bloků. Hospoda je fakt neotesaná uvnitř domu. Objednáme 4x pivo Cristal 0,7l/10S! Ale je skvělé. Platíme. Povídáme si, je sranda asi 2h. Marco kouří moje cíga a slibuje, že ta jeho příbuzná nás pohostí v Cuzcu, kde bydlí. Jestli to klapne, bude i Inca trail... Pak si ale objednává kuře, i přesto, že je varujeme, že to nezacvakáme. Pak ještě 4 piva. No dobrá. Vypijeme a jdeme. Pozor, prý zase platit 40S+30S jídlo. To jsme pěkní blbci. Stálo nás to 1000Kč! Zdeny je namíchnutý na číšníka. Raději rychle pryč. Vypadá to na konflikt. Ta holka je prý Qechua, musí jí políbit. Cestou na hotel jdou neustále s námi a ještě si drze říkají o peníze na další pivo! To tak ještě! Prostě jsme naletěli a jsme za kafky... Za blbost se platí. Jdeme se raději najíst. Celý den o hladu. Rozměníme 100USD za 327,5Sol. Kurz dost bídný, ale všude mají stejný. Směnárníci chodí po pěší zóně, mají vesty a výměna je bezpečná. Večeříme v "Norky´s", což je takový místní McDonald. Menu s pivkem za 23S/oba. Jdeme do hotelu a jsme celkem opilí. Všude nabízejí kokain a marihuanu. Usínám za 5min a oblečený. V recepci jsme potkali další hosty s krosnou, přiletěli dnes. My se díky dnešku můžeme považovat za zkušenější než oni... nebo ne?


9. září 2005 - pátek (PISCO)

  V 6:00 jdeme na snídani, opět to co včera. Zaplatíme 2 dny v hotelu 40USD/oba. Ještě nám nabízí rezervaci na termnín našeho návratu za měsíc. Před hotelem chytáme taxi na zastávku busu Ormeňo. chce 4S, a tak po 20m vystupujeme, nepovedlo se nám cenu srazit. Učíme se smlouvat. Další taxi už smlouváme na 3,5S, je to malý rozdíl, ale my se radujeme. Za chvíli jsme na terminálu busu. Nakupujeme banány, limo, chips, vodu, vše za 5S. Přichází další baťůžkáři, mezi nimi i dvojice z Prahy. Odbavíme batohy, dostaneme stvrzenku. V 9:30 odjezd, ale ještě nabíráme další lidi, až je bus plný. Naše Volvo je hrozný vrak. Nevadí, je to jen kratší přesun. 250km. Cestou máme zleva poušť a zprava Tichý oceán. Je stále zataženo a opar. Na zastávkách lezou dovnitř pouliční prodavači. Kupujeme za 1S smažený bílek a kukuřičná pražená zrna naslano. Zdeny filmuje, ale není celkem co točit. Jedeme pomalu, bus je na rozpadnutí, všichni nás předjíždějí. Měli jsme zvolit raději spol. Perubus, ten zjevně uhání rychleji. Ale nevíme, jestli by stavěl v Piscu. V poledne máme zastávku v Chincha. To už je krásně slunečno. Zase jedem, řidič i závozník si koupili jídlo, ale nemohli se vyměnit před minutou na zastávce, předávají si řízení za jízdy teď, potom co jsme před chviličkou stáli! Hazardéři. Asi 20km před Piscem stavíme. Bus má poruchu. My se Zdenym lezeme ven a fotíme se v poušti. Ostatní se po nás opičí. Mluvíme s Pražákem, řekl bych, že mají podobný plán jako my, ale mají týden navíc. Teprve se rozkoukávají, teorii mají, praxi ještě ne. Umí dobře anglicky, ale španělsky skoro nic. Po příjezdu jdeme společně do stejného hostalu Belén, za 20S/os. Oni měli emailovou rezervaci. Kupujeme s nimi společně trip na Islas Ballestas a rezervaci Paracas za 45S/os, je to prý skupinová sleva. Je to na celý den. Takže do Ica až pozítří. Jdem na jídlo. Trochu jsme na sebe se Zdenym vyjeli, ale už je to OK, asi z hladu. Dáváme rybu s rýží a pivo a výbornou horkou koblihu s medem a zázvorem za 21S/oba. No a pak procházíme městečko, je tu hezky, uvolněná, příjemná atmosféra. Jsme svědky pouliční produkce peruánské kapely. Jsou tak dobří, že si Zdenek hned kupuje jejich CD. Kupujeme něco i na zítra, jogurt, banán, kdyby nebyla možnost na výletě. Budeme vstávat ráno v 6h a v 7h už odjezd minibusem. Jdeme si dát na pokoj řezané pivo, koupili jsme tmavé a světlé (3,5+4,5S). A jde se do nočního města. Ochutnáme sladkou housku vařenou v kukuřičném listu. A ještě do hospody na 3 piva (620ml/pivo lahev), vše za 18S a jako bonus pražená semínka. Chtěli se na nás v restauraci přiživit 3 hezké místní holky, prý 22let, ale vypadaly na 16. Ale nic jsme jim neobjednali (po včerejší zkušenosti s vyžírkami), tak si přisedly vedle k jiným kořenům. Pěkně jsme se přiopili a jdeme spát.

10. září 2005 - sobota (PISCO)

  Takže dnes jedeme na moře! Vstáváme v 6h a plán zní: Islas Ballestas a Paracas.Trip koupený včera. Ráno ale narychlo náš plán měníme. Prý by se dalo jet večer do Ica, hned po návratu. 5min před odjezdem na výlet balíme bágly! Vymyslel to Okačena! Nechali jsme se zblbnout a ve stresu dáváme batohy na recepci. Pak už vyrážíme, jedeme minibusem s dalšími 22 gringos z ostatních hotelů na celodenní výlet k tajemnému místu a do rezervace. Po 20min jsme v přístavu. Ochočení pelikáni pózují fotografům, kolem nabízí chudé děti ryby a za pár solů je krmí a také pózují. My vzápětí odjíždíme motorovým člunem na moře. Fasujeme záchranné vesty. No tedy vypadáme jako blázni. Máme s sebou vynikajícího průvodce. Nadšený student přírodovědec a historik. Po 10min plavby už spatřujeme El Candelabro. Geoglyf, známý též jako trojzubec. Jeho význam není přesně známý. Teorie hovoří o obrazu kaktusu, stromu života, směrovce k Nazce, pro námořníky anebo naváděcí systém pro mimozemšťany. Vyberte si, my bereme vesmírné vysvětlení. Jisté je, že je krásný. V písku na kopci nad mořem 128 x 74m. Záhada a historie, o kterých jsem dosud jen četl a slyšel, se teď zhmotňuje před námi. Přichází tajemné mrazení v zádech. Je tu už po staletí. Je skvělé počasí. Plujeme dál, 20min po moři. Samo o sobě paráda. Před námi jsou ostrovy Ballestas. Se stovkami tisíc ptáků, kormoránů, kondorů, tučňáků, racků, ale i lvounů a tuleňů. Nepopsatelný zážitek. Takové živé mořské safari. Asi hodinu proplouváme kolem a na minimální vzdálenost pozorujeme ta nádherná zvířata. Filmujeme, fotíme. Teď jsme uprostřed jejich přirozeného prostředí. Krásné útesy, příroda si dala záležet. Na okolních skalách leží všude ptačí trus guano, který byl už Inky využíván jako nejlepší hnojivo. Vidíme rampy, kam připlouvaly lodě už před staletími pro svůj náklad guana. Děje se tak dodnes. Je čas plout zpět. Na cestě do přístavu pozorujeme delfíny, tato ladná stvoření skotačí docela nadosah od našeho člunu. Jsou dost velicí. Na břehu je pauzička a za hodinu pokračujeme druhou částí výletu. V 11h odjezd do pouště poloostrova Paracas. Vstup do rezervace je 5S. Navštěvujeme muzeum s výkladem o fauně, flóře a počasí Paracasu a hlavně o fenoménu El Niňo. To se už začíná zvedat vítr. Uděláme pár kroků do otevřené pouště. Bez brýlí a kapucy bychom byli ztraceni. Později jsme se dozvěděli, že vedle je prý výborné archeologické muzeum s mumiemi a vykopávkami, kam nás nezavedli! Místo toho jedeme na druhou stranu poloostrova k "La Catedral", což je přírodní výtvor, kdy moře podemlelo břeh cca 100 - 200m vysoko a vznikl tak průhled připomínající katedrálu. Je tady mohutný příboj. Ale to už se skoro nedá pohybovat, vítr sílí, ostrý písek nás bičuje do tváří. Podle ustaraných obličejů místních průvodců a řidiče, dává tušit, že se něco nemilého děje. Začíná pouštní bouře! To už utíkáme do autobusu. Rychle startujeme a odjíždíme. Není vidět ani na 10cm. Náš bus je vrak a skrz díry mezi okny a dveřmi létá prach a písek dovnitř. Máme ho plné oči, ústa, nos a uši. Nedá se dýchat. Tohle už není legrace. Řidič sjel z cesty, která byla během 5minut zaváta písečnými dunami. Bloudíme v poušti o rozloze 90 km2. Cesta zcela zmizela, nic nevidíme. Zastavujeme, opravdu jsme zabloudili. Teď už jde minimálně o zdraví. Nevíme, jak dlouho to může trvat. Vzpomněl jsem si, že mám kompas. Ale někdo ze skupiny měl stejný nápad a předběhl mne. Půjčuje průvodci busolu. Sláva, máme směr. Je vedro, sedíme zabalení v mikinách a bundách proti písku. Máme ho všude. Jsme jak pískuláci. Průvodce logicky ukončuje výlet, ale peníze propadly, zpět se nevrací. My jsme ale rádi, že jsme ve zdraví přežili pravou písečnou bouři. Nechci domýšlet, jak bychom dopadli, nemít ten kompas a bouře trvala déle. Mohli jsme třeba sjet autobusem z útesu ... Po návratu do Pisca, už nemá smysl uvažovat o přesunu do Icy. tam to bude stejné. Navíc zkolabovala doprava, obchody, signál TV i internet a mobil. Nezbývá než zůstat do zítra. Snažíme se dát do pořádku, studená sprcha, je nám zle, asi z přehřátí. Zdeny má střevní potíže a teplotu. Ordinuji mu tabletky. Píšu deník a potíme se v posteli.


11. září 2005 - neděle (ICA - HUACACHINA)

  Ráno vstáváme kolem 7h. Balíme a jdeme naslepo najít spoj na jih do Ica. Ptám se místních, už mi ta španělština nepřijde tak složitá. Alespoň základní fráze. Za 5min kupujeme lístky a sedáme do autobusu společnosti Saky s. a. za 3S/os a vyrážíme do Ica. Potažmo do 70km vzdálené pouštní oázy Huacachina. Za 2h jsme v Ice a jako vždy nás u busu nahánějí agenti. Je to v pohodě. Jedou i naši známí krajané Ondra a Radka. Společně se skládáme na taxi, které nás odveze cca 5km do pouště. Cena dohromady je 4S. Za chvilku stojíme v oáze. Bereme hned první hostal " Casa de Arena " za 25S/pokoj. Je to takový cestovatelský hotýlek se společnými sprchami a WC. Nám bohatě postačuje. Na dvorku je bazén a bar s restaurací. Hned na 11h si zamlouvám místní největší atrakci "sandboarding". Sice stojí 40S, ale zahrnuje i taxi do Icy, tam přestup do nevídaného terénního vozítka, bez kapotáže, kam se vejde 8 lidí a půjčení boardu. Řítíme se ohromnou rychlostí písečnými dunami cca 10km do pouště. Duny jako na Sahaře. Kolem dokola není nic než tuny písku. Pro jistotu jsem si nevzal foťák, abych ho nezničil. Teď trochu lituji, dal by se nechávat ve vozidle. Je to trochu snobácká zábava, nicméně slušný adrenalinový zážitek. Když se řítíme střemhlav z 300m duny autem a hned zase nahoru, smyk, náklon, houpák, skok. Jako na horské dráze. Zastavujeme na vrcholu největší hory písku. Tasíme prkna. Musí se hodně voskovat, spíše pastovat. Nikdo se k tomu nemá, tak jedu první. První z mnoha pádů. Zrnka jsou velice jemná, písek je doslova všude, i v zubech. Paráda, za chvíli už to nevadí a jezdím jako drak. Nedá se zatáčet a je potřeba před každou jízdou pastovat. Je to záhada, ale v naší skupince mi to jde nejlépe. Vždy když jsme dole, náš řidič pro nás sjede a vyveze zase na jinou dunu. Při jednom kotrmelci jsem vytáhl z písku hodinky. Vypadají dost draze, což se později potvrzuje. Někdo přede mnou, ne však z naší skupiny tady zřejmě havaroval a hodinky ztratil. Můžu si je nechat. Parádní nález. Znovu mě mrzí, že nemám foťák. To by bylo foto kýčů! Jako hrom. V životě jsem ještě nic takového neviděl a nezažil. Slunce pálí uprostřed pouště. Vracíme se po 3h. Zdeny čeká v oáze. Jdu se vyprášit a umýt. Skáčeme do bazénu. Voda je ukrutně ledová. Počasí je báječné. Slunce svítí mezi palmami, nad smaragdově zelenou lagunou, která tvoří střed a dominantu oázy. Voda je údajně léčivá, mírně radioaktivní. V hotelu kupujeme na večerní párty vstup za 15S, což ale znamená, že můžeme vypít a sníst co chceme a v jakémkoliv množství. Odpoledne jedeme do Icy na exkurzi do regionálního muzea (vstup 5,5S/os). Je věnováno před Inckým kulturám. Máme za sebou první expozici mumií. Jsou jako " živé ". Fascinující sbírka. Zajdeme na internet a točíme reportáž na náměstí v Ice, kde byla vyhlášena nezávislost Peru na Španělsku. Po návratu potkáváme v hostalu další Čechy. Jsou tu ode dneška. A jsou na cestě kolem světa již 10 měsíců. Sympatičtí. Sedíme u stolu venku. Stmívá se a začíná být slušná zima. Později dokonce strašná zima. Ti dva nám nabízejí čaj z koky. Je vynikající. Ale nezdá se, že by nám motal hlavu. Jdeme na jídlo. Na velikém grilu se pečou párky, kuřata, hovězí. Kukuřice, sýr, zelenina a konečně Cuba Libre a Pisco Sour. První je bílý třtinový rum s kolou, druhý nápoj je místní pálenka (chutnající jako gin s tequilou dohromady) s vaječným bílkem a limetou. Nám moc chutná a chodíme si neustále dolévat. Vydařený večírek. Balíme se do deky, začíná mě bolet v krku. Kloktám slivovicí, kterou v rámci šetření polykám. V podroušeném, ale příjemném stavu se balíme do spacáků a chystáme se spát. Od Limy mám po těle pupeny a vyrážku jako pětikoruny. Na zádech, nártech, kotnících, krku. V našem hotelu se zjevně dařilo štěnicím, nebo jiným breberkám. Neustále se škrábu...
 
 

OBRÁZKY K DENÍKU ZA PRVNÍ TÝDEN: 

.
Žádné komentáře
 
"Mochileros" jsou přátelé, snažící se poznat kulturu a svět takový, jaký je. Zaznamenat do svých myslí, na film a fotografie. Podělit se o zkušenosti svoje i čerpat ze zkušeností druhých. Poznat historii i současnost. Vážíme si lidí, jejich kultury, historie a zvyků. Nesnášíme bezpráví, násilí a útlak v jakékoliv formě. Respektujeme ostatní. Snažíme se chránit tuto planetu a zachovat ji dalším generacím. Copyright © 2008-2014