MOCHILEROS PICTURES

" SVĚT NA DOSAH " "POZNAT,ZAZNAMENAT,CHRÁNIT,POMÁHAT,PŘEDÁVAT..."

HODINY

Odkazy

Masážní studio

masáže od Verči

Bankomaty VISA

načerpejte kartou

Best time to visit

kdy a kam vyrazit

Däniken

Erich von Däniken

Facebook

Mochileros Pictures

Fitipaldizain

potřebujete web?

Foto Šárka

krásné fotografie

Foto Zuzana

svatební fotografie

Fotolab

internetová fotosběrna

Green Life

záchrana pralesa

Green Ways

něco pro zdraví

Letenky

levné letenky

Lonely Planet

baťůžkáři všech zemí

Ministerstvo zahr. věcí

užitečné informace

Moje podróże

kamarád Zbyszek

Nadační fond Inka

pomoc indiánským dětem

Očkování

očkování na cesty

Odtahová služba

pomoc na silnici i jinde

Počasí

předpověď počasí

Prime Time Video

nejen svatební video

Převodník měn

měnová kalkukačka

Suffer

punkrock band

Tatra 815 GTC

kolem světa

UNESCO

světové dědictví

UNICEF

pomoc a práva dětem

Velbloud

club & café

Viabona

tělo a duše

Wikipedia

otevřená encyklopedie

Záchranná služba

jihočeská záchranka

RSS

RSS

Deník

ČTVRTÝ TÝDEN

20. 11. 2006 - 26. 11. 2006

Caye Caulker, Flores, Sayaxché, Ceibal, Chisec, Bombil Pek, Cobán, Languín, Semuc Champey

 

20. listopad 2006 - pondělí (CAYE CAULKER)

Brzy ráno jsem měl v úmyslu fotografovat vycházející slunce. Budík zazvonil v 4:50h. Nemám pevnou vůli vstát a navíc je ještě tma. Vstát se nám daří až v 7h. Jdeme do obchodu koupit snídani. Je větrno a zataženo. Kupujeme mléko a sušenky. Jíme je u vody na pláži. Zdenek má temnou náladu. Má divný pocit ze špatného počasí. Hodil si dolarem a když mu padlo zmizet z tohohle místa, rozhodl se trochu z pověrčivosi nás opustit. Nechce zůstat na ostrůvku, který se dá pěšky obejít za hodinu, když má dojem, že se strhne bouře. Nedá se nic dělat. Každý má své důvody. respektujeme to. Domlouváme se, že se znovu sejdeme ve Flores o den později. Balí si batoh a pojede v 10h lodí zpět na pevninu. Musíme se rozloučit. My věříme, že se počasí zlepší a budeme moci šnorchlovat se žraloky a rejnoky. Výlet na Lamanai tím tedy také padá. Potápění necháme na odpoledne. Obědváme v marketu koupenou konzervu s fazolemi, chlebem a klobásou. I takhle se dá ušetřit na jídle a funguje to. Není každý štědrý den. Po obědě dopisuji deník a Verča loví na břehu mušle. Vybere 5 kusů a každá váží 1/2kg, zase bude těžší batoh... Stále není slunečno, ale neprší. V 13:30h jdeme koupit trip se šnorchlováním na 1/2 dne. Cena je 45B. Motorovým člunem vyrážíme spolu s dalšími třemi turisty (Chile+Anglie) na útes. Je pod mrakem a vítr mírný. První zastávka je u kanálu mezi reefem. Potápění super, voda je teplejší než vzduch. Hejna barevných ryb, korálů, sasanky. Daří se nám vidět murénu, langusty. Hvězdice nám lezou po dlaních. První rejnok. Další zastávkou je tzv. žraločí alej. Lodník zakrmuje kousky ryb a v mžiku jsou tu! Asi 25 rejnoků a žralok. Skáčeme za nimi do moře. Úžasný zážitek. Ladné pohyby těchto zvláštních tvorů jsou pro nás velkou podívanou. Žralok fouskatý je neškodný, ale i tak vzbuzuje přirozený respekt. Nejlepší je dotýkat se rejnoka. Dá se s obtížemi, ale přece, chytit a kousek na něm jet. Táhne nás a veze. Jsou tady už na lidi zvyklí. Po 40min jedeme dál. Poslední zastávka. Už je nám dost zima, vítr sílí. Nakonec jsme ve vodě ještě 20min. Lezeme do člunu. Ostatní ještě asi 10minut plavou, ale pak to také vzdávají. Na palubě dostáváme malou svačinku v ceně výletu. Meloun a pomeranč. Zpět jedem s větrem o závod. Devatenáctiletý lodivod baví nás i sebe divokou jízdou. Za 10min jsme u mola a loučíme se. Hezký zážitek. Až na to počasí. Voda nás zahřála více než okolní vzduch. Paradoxně jsme tady v Karibiku na této dovolené zažili nejchladnější počasí. Cestou od moře se stavíme v marketu a kupujeme večeři. Dvě konzervy špaget s masovými kuličkami za 4B. Čokomléko, sušenky, kolu, slané sušenky, sýr za 21B. Vystačí nám k večeři i k snídani. Jíme na verandě chatky, prověřujeme v internetové kavárně zprávy od Zdenka. Zatím nic nenapsal. Snad je v pořádku. Zahrajeme si partičku karet, píšu deník, Verča čistí lastury. Je zima a zřejmě jsem nastydl. Hepčí.

21. listopad 2006 - úterý (FLORES)

Den odjezdu z ostrova i z Belize. Vracíme se do Guatemaly. Budík na 7h. Balíme batohy a vyrážíme na molo, odkud by měl v 8:30h odjíždět vodní taxi člun. Cena jízdného je stejná. 20B. Nastupujeme a vyrážíme. Jeden ze tří motorů Yamaha nefunguje. Jedeme pomaleji. Na palubě snídáme sušenky a sójové čokomléko. Jeden pár s golfovými holemi vystupuje na soukromém golfovém ostrově. Je tam přepychový hotel a hřiště. Záležitost pro smetánku. O něco dál míjíme dřevěný domek stojící na kůlech uprostřed moře, široko daleko nic, ani živáčka. Jindy míjíme ostrov 10x10m s jedním keřem a chatou a kolem zase jen moře. Karibská nádhera. Moře je tu mělké a teplé. Před desátou hodinou jsme v Belize City. Přímo v hale Water taxi, jsou kanceláře autobusů do Guatemaly a Mexika. Vzápětí chytáme autobus společnosti Linea Dorada až do Flores za 15USD. Luxusní spoj. V Belize je sice draho, ale skromný cestovatel s potřebou základního ubytování a nákupu potravin v supermarketu vyjde celkem slušně. Mě se podařilo vejít se do 100USD na 3 dny. Započtena je i výstupní taxa na belizských hranicích. Činila 30 dolarů, naštěstí ne amerických, nýbrž belizských. Ti Češi nás strašili zbytečně, byli to nějací neorientovaní a neznalí nešikové. K taxe musíme ještě započítat jakýsi EKO poplatek 7,5B. Na guatemalské straně platíme 10Q pro změnu vstupní poplatek. Máme další razítko. Zbytek cesty do Flores už utíká rychle a v 15h stojíme před naším hotelem Doňa Goya 2. O Zdenkovi, který zde má čekat nikdo nic neví. Jdeme si proto do internet café přečíst zprávy, jestli se něco nestalo. Vidíme, že dorazil včera a v pořádku. Tak nevím. V Doňa Goya 2, máme pěkný, nový pokoj za 80Q s koupelnou. Jdeme se najíst. Objednáme si comida económica. Kuře, hranolky za 25Q, k tomu tradičně Gallo 1 litr za 20Q. Kolem kráčí seňora s vařenou kukuřicí. První za celou dobu pobytu v Guatemale. Nechápu, že mi tak důležitá národní plodina, byla dosud odepřena. Teprve dnes ji můžu ochutnat v této, mě nejoblíbenější, formě. Tady jí připravují s kečupem, tatarkou a zelenou salzou, následně sypanou strouhaným sýrem. Muy bien! Procházíme se po Flores, jdeme přes násep a oblouk do St.Eleny a zpět. Náhodou se potkáváme na ulici se Zdenym. Je zamlklý. Prý bydlí ve stejném hotelu jako my, jen se nezapsal do knihy hostů. Jdeme si dát kávu na terasu, na břehu jezera. Platíme 7Q. Kafe jsme už potřebovali. Tradičně si jdeme nakoupit suroviny pro oblíbený nápoj Cuba libre. Guatemalský bílý, třtinový rum je výborný. K tomu pražené solené fazole. V hotelu přemáchneme nějaké drobné prádlo, hrajeme karty. Vane studený vítr. Jdeme spát.

22. listopad 2006 - středa (SAYAXCHÉ, CEIBAL)

Opět vstáváme v 6:30h. Naším dnešním plánem je přesun do Sayaxché a navštívit méně známý a méně navštěvovaný Ceibal. Balíme a vyrážíme pěšky s batohy na zádech do Sta. Eleny na autobusové nádraží. V mžiku chytáme mikrobus za 15Q a v 9h odjíždíme. Batohy na střechu. Kroužíme městem a nabíráme další cestující, pouze domorodce. Jiní gringos s námi nejedou. Ti totiž Ceibal navštěvují především s agenturami a za 30USD, jako jednodenní výlet. To my podnikneme tuhle výpravu raději sami. Stihneme si na ulici koupit výborné slané banánové chipsy. Řidič uhání jako závodník. Frčíme po nové a silnici a tak naše je průměrná rychlost 120km/h. Za hodinu stojíme v Sayaxché u přívozu. Mikrobus se tady otáčí a jede zpět. My musíme přes řeku za 2Q na druhou stranu do městečka. Průvodcem inzerovaný hotel Guayacal notně podražil a tak bereme za vděk naproti stojícím bezejmenným hotelem, za 35Q/os. Jak nám později došlo, ten hotel byl hodinový. Soudě podle nalezených použitých prezervativů a různých dalších indiciích. Ale co, pokoj je s větrákem, koupelna na chodbě, stejně tak i WC. Lehce zašlý, ale stále ještě přijatelný, zejména pro nenáročné cestovatele. S výhledem na přívoz v prvním patře. Hned po uložení bagáže na pokoj, dostáváme mnoho nabídek místních lancheros na výlet k Ceibalu. Musíme po řece, jiný způsob není. Z původní nabídky 390Q, srážíme na 320Q pro všechny tři. Už v 10:30h sedíme v plechovém motorovém člunu a vyrážíme po Rio Pasión. Cesta trvá zhruba hodinu. Vede krásnou krajinou, je lemována bujnou vegetací, mangrovy, plnou vodního ptactva. Míjíme několik vesnic, domorodců a hlavně dětí, koupajících se u břehu řeky. Ženy perou prádlo. Střechy domorodých chatrčí jsou z palmového listí. Tady čas nic neznamená. Rybáři kladou své sítě, jiní loví na návnadu. Vegetace na břehu houstne, stromy jsou vyšší. Už vidíme okraj pralesa, který je mýcen rolníky, zakládající budoucí pole. nepochybně se již blížíme k cíli. Opravdu, za 15min přistáváme u břehu v improvizovaném přístavišti. Pár metrů od nás vidíme ceduli Bienvenidos Parque Nacional El Ceibal. Vystupujeme ze člunu na blátivý břeh. Téměř okamžitě nás začínají napadat mosquitos. Český repelent má jen mizivý účinek. Nemá cenu jej vozit z domova. Lepší je opatřit si ten místní, který funguje mnohem lépe. Prodávají tu téměř výhradně Autan, ale má jiné složení, než ten náš. Sotva 10m od řeky se noříme do opravdové džungle. Majestátní ceiby, podle kterých nese toto místo jméno, lemují kamenné schodiště. Název naleziště Ceibal je odvozen od názvu gigantického tropického stromu Ceiba Pentandra. Stromy rodu Ceiba rostou především v deštných pralesích, ale i v suchých tropických oblastech od Mexika, Guatemalu přes střední Ameriku až do oblastí Ameriky jižní. Nalézt je můžeme v Peru, Bolívii, Brazílii a dokonce i v západní Africe. Rod stromů Ceiba zahrnuje 10 druhů velkých tropických stromů v rodině Bombacaceae, ke kterým patří také "baobab" strom Afriky (rod Adansonia). Jako strom je Ceiba skutečným velikánem. Patří mezi vůbec největší stromy rostoucí v tropických pralesích a největší z nich dosahují výšky až 60 metrů. Charakteristickým znakem tohoto stromu je velká koruna tvořící jakýsi deštník, který se vyjímá nad korunami ostatních stromů a poskytuje útočiště mnoha druhům menších rostlin a zvířat. Strom má vysoký sloupcový mohutný kmen a ještě mohutnější kořeny zajišťující jeho stabilitu. Již starověcí Máyové věřili, že strom Ceiba stál ve středu země a spojoval svět pozemský se světem nadpozemským. Dlouhé, silné popínavé rostliny visící z jeho mohutné koruny pak měly zajišťovat spojení mezi skutečným světem a světem duší, které přebývaly nad ním. Dokonce i dnes, kdy jsou lesní porosty mýceny pro získání dalších akrů zemědělské půdy, zůstávají tyto stromy netknuté a izolovaně stát nad novými pastvinami a zemědělskými políčky, jako připomínka rozsáhlých a života plných lesů, které zde dříve stály.Stoupáme asi 20minut. Úžasné, bujné rostlinstvo, liány, obrovské kmeny a kořeny. Je slyšet hrozivý křik vřešťanů kdesi v korunách. Přes cestu skáče veliká žába, pozorujeme i housenky s dlouhými centimetrovými chlupy. V listí slyšíme běhat ještěrky. Mnohem divočejší džungle, než ve známém Tikalu. Už jen kvůli prostředí a kouzelné atmosféře místa, se vyplatí vydat se do těchto míst. Přicházíme na hlavní nádvoří. Zde je návštěvnické centrum s modelem města. Zapisujeme se do pamětní knihy. Ode dneška jsou naše jména zapsaná na druhém konci světa. Obcházíme nejzajímavější stavby a nádherné stély, kterých je bezpočet. Prohlídku zakončíme u kruhové, stupňovité stavby, zvané příhodně observatorio. Mayové byli známí svou dokonalou znalostí a schopností pozorovat vesmír. Jak symbolické. Po 2h prohlídky jdeme zpět k řece Rio Pasión. Tady už čeká náš lanchero a vyrážíme zpět. Po celou dobu nám přeje počasí. Slunce svítí a hladina řeky jeho paprsky odráží. Náhle lanchero zpomalí a vypíná motor. Na prosluněném místě u břehu na kmeni ve vodě leží asi 3m krokodýl. Měli jsme štěstí, stihli jsme jej natočit i vyfotografovat. Právě včas. Krokodýl sebou náhle trhne a mizí pod vodou. Tak to je opravdový zážitek. To stojí za to. Pokračujeme dál a pozorujeme volavky a další vodní ptactvo v korunách. Dalšího krokodýla jen pár metrů od člunu. Celý výlet trval pouhé 4h, ale zážitků a dojmů jsme si odnesli přehršel. V Sayaxché míříme na internet, píšeme zprávy domů, já část fotografií ukládám na flash disk. Místo na paměťové kartě ve fotoaparátu se povážlivě zmenšilo. Guatemala je velmi fotogenická země. Po takovém zážitku se sluší dát si něco dobrého k snědku. Poroučíme si každý půl kuřete se salátem a tortillou. K tomu kola a je to za 27Q. S sebou pití na večer, sladký vodní meloun za 8Q. Siestu na terase našeho "hodinového" hotelu přerušil výstřel, po něm další. Co to bylo? Snad jen palba na divokou zvěř. Kolem 22h dopisuji deník a za pár minut už ležím ve spacáku a plánuji zítřek. Buď se vydáme přímo do Cobánu, nebo se ještě zastavíme v Chisecu a omrkneme místní posvátné jeskyně. Je to na trase, uvidím co na to zítra ráno řeknou ostatní.

23. listopad 2006 - čtvrtek (CHISEC)

Probouzíme se asi v 6h. Kolem 8h jsme sbalení a vycházíme z hostalu k přístavišti. Tady stojí mikrobusy směr Cobán. Batohy na střechu a po nástupu dostatečného množství lidí do mikrobusu (což znamená v 12 místném voze, odhadem asi 30 guatemalských soudruhů), můžeme vyrazit. Cesta vede opět zajímavou krajinou. Časté zastávky pro výstup a nástup do našeho sardinko busu, už nás nepřekvapují. Domorodci navíc přepravují nejrůznější náklad. Na co si vzpomenete. Mačety, benzín, ostnatý drát, ovoce, kohouta v krabici a podobně. Platíme 25Q/os. 20km před obcí Chisec, si nás dopravci předávají na křižovatce. Přestupujeme do jiného vozu. Ten původní uhání jinam. Připlácet nemusíme. Po desáté jsme v Chisecu. Vystupujeme a jdeme rovnou do hotelu La Estancia za 60Q/os. Na pokoji TV, sprcha a WC. V hotelu je restaurace a bazén s tobogánem, klece s tukany a papoušky, malá ZOO. Ale zjišťujeme, že potřebujeme Quetzaly. Vypravujeme se tedy s dolary do banky. Jsou tu dvě, z čehož jedna nevyměňuje. Míříme k Banrual u radnice. Je tu šílená fronta až na ulici. Jako vždy a všude na úřadě v Guatemale. Odhadujeme to na dobrou hodinu. Verča stojí frontu a my se Zdenym jdeme koupit oběd. Jako většinou, kuře a hranolky. 7Q ve stánku na tržnici. Když už máme místní hotovost, odcházíme k jeskyním Bombil Pek. V průvodci stojí 2km zpět po silnici. Je to asi 3km. Přicházíme ke dřevěné boudě, která je kanceláří. Ptáme se na přístup do posvátné mayské jeskyně. Vstupné je 50Q, ale prý je to zhruba na 6h. To se nám zdá moc dlouhé, ale nakonec kývneme. Autor průvodce RG tam zřejmě vůbec nebyl a uvádí nesmysly a LP se o tomto místě vůbec nezmiňuje. Je to asi 30min chůze přes soukromý pozemek. Přes pole a pastviny. Jsme u první jeskyně. Mladý potomek Mayů jde s námi. Rozdal nám přilby, čelovky máme svoje. Prohlídka začíná sestupem o 20m do nitra hory a Země. Dole jsme hodinu a vidíme tu neuvěřitelnou galerii krápníků, připomínající nejrůznější útvary, jako je drak, New York nebo marimba, guatemalský tradiční hudební nástroj. Něco mezi xylofonem, trubkami a bicími. Na krápníky lze hrát, zní nádherně harmonicky. Jsou zde i unikátní krápníky, rostoucí do stran a neuvěřitelný červený krápníkový ledopád. Opravdu úchvatné. V jeskyních není světlo, chodí se blátem. O to silnější je zážitek. Vystupujeme na denní světlo, pokračujeme 15min chůze k další jeskyni. Legendární, posvátné a dodnes uctívané Bombil Pek. Nejstarší Mayové tady před tisíci lety uctívali své bohy. Jeskyně byla symbolickou branou do podsvětí. Po příkrém dřevěném schodišti a žebřících sestupujeme do obrovského dómu. Po chvíli se před námi otevřel nevídaný, nádherný pohled do útrob ohromné jeskyně. Tady dole vládne posvátný klid a atmosféra. Vstup lemuje zeleň pralesa. Cítíme se jako mravenci, v porovnání s velikostí tohoto místa. Tady někde se nachází místo mayských obětí bohům. Zde na nás možná čeká záhadná, do hluboké historie sahající, jeskynní malba. Ale dostat se k ní, vyžaduje i trochu odvahy a sebezapření. Není to daleko, ale prolézáme dvakrát průrvou o průměru 36cm. Plazíme se blátem a po tmě. Jsme špinaví od hlavy až k patě. Pozor na fotoaparát a kameru! Lezeme po břiše v kalužích. Čelovky osvětlují pruh skály před námi. Jinak se topíme v naprosté temnotě. Tohle není nic pro klaustrofobiky. Za druhou dírou je to, pro co všechno tohle podnikáme. Musíme si dát velký pozor, protože za dírou v temnu je pouhý jeden čtvereční metr místa, jakýsi balkon nad propastí. Musíme se sem vejít všichni čtyři. Jeden chybný pohyb a zřítíme se do 40m hlubokého propadliště. Symbol podsvětí, kde leží kostry obětí, staré tisíce let. Otočíme se opatrně vlevo. Aquí, ukazuje mladý průvodce. Ve světle čelovky vidíme primitivní kresbu legendárních opičích dvojčat z mayského posvátného eposu Popol Vuh. Hlavní věroučné knihy Mayů. O hrdinství a cestě do Xibalby, podsvětí. Třetí postava je údajně tygr. Malba je sotva viditelná a velmi jednoduchá. Načárané jakoby uhlem. Avšak mýtické místo a představa doby dávno minulé, rituálů, zde se kdysi odehrávajících, nás nutí zhasnout světlo a v temnotě a tichosti hloubat. Po 15min se vracíme stejnou cestou. Ještě poslední snímky zabahněných krtků a naše speleo výprava je u konce. Na silnici stopujeme pick up a vracíme se na korbě auta, vezoucí rolníky z polí. V hotelu zaslouženě sklízíme posměch a vzbuzujeme všeobecné veselí, naší blátivou image. Po základní očistě a přemáchání nejšpinavějších svršků, jdeme na večeři. Na druhém konci města je restaurace Bombil Pek, což je oproti RG průvodcem vychvalované delikatesní hospůdce, docela obyčejný motorest, kde nám přináší napůl studené jídlo s malou cervezou za 35Q. Je 18h a tma jak v pytli. Pomalým krokem se vracíme do hotelu. Dorážíme se vařenou kukuřicí za 2Q a kupujeme naše již tradiční pití, rum a kolu. V hotelové restauraci si objednáme café con leche za 4Q, na zahřátí. Mírně se ochladilo. Zítra už budeme v Cobánu a dáme si konečně pravé, pořádné a nefalšované kafe! Údajně jedno z nejlepších na světě. No jsem zvědav. Doposud místní guetemalská káva za moc nestála...

24. listopad 2006 - pátek (COBÁN)

Dnes je v plánu přesun do Cobánu. Dál se uvidí na místě. Sbalíme si a vyrážíme na hlavní silnici, kde zpravidla vždycky něco chytnete. Nás okamžitě nabírá mikrobus směr Cobán. Batohy putují na střechu a jedeme. Příšerná cesta. Díky šílenému řidiči. Trvala 2h za 25Q. Téměř bez přestání pískaly pneumatiky přecpaného mikrobusu. Cesta je samá zatáčka, lítáme ze strany na stranu, řítíme se vysokou rychlostí a neustále předjíždíme. A to i v nepřehledných úsecích. V jedné chvíli jsme se téměř střetli s protijedoucím pick-upem. Ve voze pro 12 lidí, je nás třicet, k tomu řidič-šílenec. Uvnitř je nedýchatelno a zápach z benzínu, zvířat a zpocených těl domorodců. Verče je špatně. Konečně jsme v Cobánu a vystupujeme na předměstí, na parkovišti minibusů. Do centra je to kousek. Jdeme najít doporučený hotel Virgen del Rosario. Vypadá slušně. Bereme ho za 40Q/os. Koupelna je na chodbě. Později se ukázalo, že pokoje jsou při chladném a vlhkém počasí rychle zatuchlé. A teplá voda asi také došla. Asi tu nastydneme. Za teplého počasí je to hezké místo. TV je na pokoji, na terase internet a pěkné patio. Jdeme se najíst do ulic. V Cobánu je jídlo dost levné. Místní comida rapida nabízí většinou kuřata a grilovaná masa s přílohou a pitím do 15Q. Dost populární jsou nudlové přílohy ke grilovaným jídlům. V Cobánu je mnoho kaváren a cukráren. Jak jinak ve městě kávy! Sladkomilci si tady přijdou na své. My vyrážíme do muzea. Ale pro dnešek máme smůlu. Mimořádně mají zavřeno. Půjdeme sem zítra. Místo toho zkoušíme zajímavou prohlídku kávové plantáže. Taková malá exkurze do světa kávy. Finca Santa Margarita je zvenku označená jako Coffe Tour Düseldorf Malá nevýrazná zelená tabulka, kterou jsme napoprvé přešli. V 14h nás vpouští dovnitř. Hned u vchodu je prodejna místní produkce kávy. Ten kdo koupí, neprohloupí. Neváhejte. Skvělá káva za hubičku! Když už se chystáme na prohlídku plantáže, přijíždí skupina devadesáti!!! připitomělých pseudo turistů. Jsou úplně nesnesitelní, hluční a je jich přesila. Musíme exkurzi absolvovat s nimi. Tak alespoň jdeme vpředu s průvodcem. Délka trasy je 45minut. Prohlídka se skládá z procházky zahradou s kávovníky, povídání o odrůdách, pěstění, klíčení, sběru, zpracování, sušení, pražení, mletí, vážení, balení a konečně i ochutnávky té nejlepší kávy, kterou jsem kdy pil. Nelžu! Vše na farmě s více než stoletou tradicí. Vše je dobové, prostředí, stroje cokoliv. Pěstování kávy zavedli přistěhovalci z Německa. Tradice se ujala a prosperuje dodnes. Zbytek dne trávíme poflakováním po městě, nákupem v DF marketu (rum+cola). Večeříme na tržnici. Doporučuji. Za 5Q nejlepší kuře a "masa pan", což je smažené ovoce podobné dýni. Pochoutka... Večer trávíme sledováním záznamu na Zdenkově videokameře. Sprcha je úplně studená. Usínám s čepicí na hlavě a oblečený v termoprádle. Noc je velmi chladná.

25. listopad 2006 - sobota (COBÁN)

Vstáváme až na osmou. Snídáme na verandě. Čokomléko, banány, sušenky a meloun. Těšíme se do muzea El Principe Maya. V 9h otvírají. Jsme tam první. Zklamal nás zákaz filmování a fotografování. Muzeum je malé, jedná se o čtyři pokoje. Za 30min už není co prohlížet. Přesto jsme viděli velmi zajímavé mayské exponáty. Zaujala nás především deska z Cancuénu, plná glyfů a hlavně malinká soška z křišťálu. Pouze asi 7cm. Klasický výklad a popis: "bůh kukuřice"... Takhle je zvykem interpretovat cokoliv podivného a záhadného, na co obecný archeologický výklad nestačí. Soška na první pohled vypadá jako jasný Číňan. To řekne okamžitě každé malé dítě. Má holou hlavu, rozpláclý nos a kimono s širokými rukávy!!! Stáří řádově tisíce let. Tak kde se tady zatraceně vzal Asiat? Zamysleme se a nevěřme všemu co se nám vykládá. Jdeme zpět pěkně zamyšlení. Ale už skoro čas oběda. Míříme do našeho známého comedoru u katedrály, potloukáme se v ulicích, počasí nic moc, chvílemi mrholí. Napadá nás jen procházka k El Calvario. To je malý kostel na kopci nad městem. Cesta je lemována kapličkami, kde domorodci pálí svíčky a kopál. To je již zmiňovaný pozůstatek mayských zvyků. Propletenec křesťanství a tradičního náboženství. Od kostela je za slunečného počasí pěkný výhled na Cobán, ležící dole. Nám však dojem kazí mraky. Jinak už v Cobánu není nic moc k vidění. Sedneme si k internetu, povečeříme na tržišti. Osladíme si den obrovským zákuskem v cukrárně. No a ještě zbývá zjistit, odkud zítra odjíždí spoje do Semuc Champey. Místo, kvůli kterému jsme zde především. Z nabídek turistických výletů, jejichž cena se už vyšplhala na 260Q, jsme značně rozmrzelí. Opět padá rozhodnutí vypravit se tam na vlastní pěst. A děláme dobře. Záhy zjistíme cenu lokální dopravy. 35Q/os jedním směrem. To už je jiná. Večer na pokoji shlédneme další část videa. Opět studená sprcha. Spánek je už dnes bez čepice. Zřejmě jsem se již aklimatizoval.

26. listopad 2006 - neděle (SEMUC CHAMPEY)

Vstáváme ještě za tmy. Budík za 39 korun, nekompromisně v 5:55h, hraje Kaťušu. Chystáme se na cestu do Semuc Champey. Jdeme na zastávku, nebo spíše stanoviště odjezdů mikrobusů. V 7h nás nabírá colectivo směr Lanquín, který je vzdálený asi 60km. Cena 25Q, cesta je rychlá, silnice rovná. Míjíme kávovníkové plantáže na svazích okolních hor. Oblast má však spoustu protikladů. Vidíme hodně bídy. Chudáky na pokraji středověku, žijící v prkenných boudách bez oken. Smutný pohled. V Lanquínu přesedáme na další mikrobus za 10Q, ten už jede až do Semuc Champey. Zbývá 10km. V Lanquínu jsou také jeskyně, které my vynecháme. Máme za sebou již ty v Chisecu před pár dny. Dnes je na pořadu voda. Cesta už je o poznání horší a pomalejší. Příkře stoupá a vlastně je to taková polňačka. Nicméně v 10:15h jsme na místě. Za vstup do národního parku platíme 30Q. Máme tady 2,5h čas, než pojedeme stejným mikrobusem nazpět. Vyrážíme po dřevěných chodnících a dobře značených stezkách. Jdeme až na samý konec. Příroda tady vytvořila neskutečně nádhernou scenérii na řece Cahabon. Otvírá se nám úžasný pohled na přírodní monument, kdy řeka vytvořila soustavu kaskád, vodopádů a jezírek. Voda je naprosto čistá. Jistě i pitná. Dá se tu koupat, potápět a relaxovat. Počasí je nádherné a navíc jsme tu téměř sami. Jdeme ještě dál, na konec stezky, kde Rio Cahabon s ohromným hlukem a silou padá do hlubin, pod přírodní most z vápence. Je to vlastně jakýsi podzemní říční tunel. Pád dolů do peřejí rovná se smrti. Video a foto, samozřejmě. Pak se vrátíme kousek níže po proudu. Do plavek a hup do jezírka plného křišťálové vody. Místy i dost hlubokého. Skoky po hlavě nejsou problém. Jedno z nejhezčích koupání uprostřed nádherné přírody. Když začínají přicházet další turisté, balíme to a odcházíme. Jsou tu i Guatemalci, je neděle a vyrážejí na výlet. Chtěli bychom vystoupat na vyhlídku El Mirador. Ale cedule s nápisem 1,2h nás odrazuje, nestihli bychom autobus. Doteď mě to mrzí. Jak později pravil jeden Kanaďan, stihnout se to dalo za 20min. Z toho místa je totiž vidět z výšky celá soustava jezer v okolní krajině, jako na dlani. Ukázal nám fotky a já si jen tiše spílal. Měli jsme jít! Takže jaký je Semuc Champey? Někomu může připomínat dokonce i Plitvická jezera v Chorvatsku. Možná. Ale možná je to tady ještě hezčí. Určitě. Ve 12:45 odjíždíme a k naší radosti, jede mikrobus directo, až do Cobánu za 30Q. Vracíme se po stejné trase a po čtvrté odpoledne jsme zpět. Dáme si pozdní oběd na tržišti. Jako obyčejně kuře a nudle za bůra, hranolky a výtečný masa pan za 4Q. Večer se stavíme na náměstí. Má tu probíhat slavnost. Nakonec se z ní vyklubala reklamní akce guatemalského pivovaru Gallo. Bude estráda, živá hudba. Spousta lidí, pivo za 17Q/litr. Soutěže. Končí to ohňostrojem a rozsvícením vánočního stromu na náměstí.

OBRÁZKY K DENÍKU ZA ČTVRTÝ TÝDEN:


 

Žádné komentáře
 
"Mochileros" jsou přátelé, snažící se poznat kulturu a svět takový, jaký je. Zaznamenat do svých myslí, na film a fotografie. Podělit se o zkušenosti svoje i čerpat ze zkušeností druhých. Poznat historii i současnost. Vážíme si lidí, jejich kultury, historie a zvyků. Nesnášíme bezpráví, násilí a útlak v jakékoliv formě. Respektujeme ostatní. Snažíme se chránit tuto planetu a zachovat ji dalším generacím. Copyright © 2008-2014