MOCHILEROS PICTURES

" SVĚT NA DOSAH " "POZNAT,ZAZNAMENAT,CHRÁNIT,POMÁHAT,PŘEDÁVAT..."

HODINY

Odkazy

Masážní studio

masáže od Verči

Bankomaty VISA

načerpejte kartou

Best time to visit

kdy a kam vyrazit

Däniken

Erich von Däniken

Facebook

Mochileros Pictures

Fitipaldizain

potřebujete web?

Foto Šárka

krásné fotografie

Foto Zuzana

svatební fotografie

Fotolab

internetová fotosběrna

Green Life

záchrana pralesa

Green Ways

něco pro zdraví

Letenky

levné letenky

Lonely Planet

baťůžkáři všech zemí

Ministerstvo zahr. věcí

užitečné informace

Moje podróże

kamarád Zbyszek

Nadační fond Inka

pomoc indiánským dětem

Očkování

očkování na cesty

Odtahová služba

pomoc na silnici i jinde

Počasí

předpověď počasí

Prime Time Video

nejen svatební video

Převodník měn

měnová kalkukačka

Suffer

punkrock band

Tatra 815 GTC

kolem světa

UNESCO

světové dědictví

UNICEF

pomoc a práva dětem

Velbloud

club & café

Viabona

tělo a duše

Wikipedia

otevřená encyklopedie

Záchranná služba

jihočeská záchranka

RSS

RSS

Deník

DRUHÝ TÝDEN

6. 11. 2006 - 12. 11. 2006

Panajachel, Antigua, Monterrico, Copán

 




6. listopad 2006 - pondělí (LAGO DE ATITLÁN)

Na 8:30 je domluveno vyrazit na loď. Budíme se kolem 6:30 a jdeme na snídani za 15Q. Musíme rozměnit dolárky za kecálky. Ale všude je ještě zavřeno. Konečně najdu směnárnu a vyměníme. Je už nejvyšší čas běžet do přístaviště, nastupujeme na loď  "Cristalina", spolu s asi 8 dalšími výletníky. Vyrážíme a je nádherně. Výhledy z lodi na jezero úchvatné. Ale vidím, jak se brzy stane z téhle idylky prachsprosté letovisko. V jedné zátoce už stojí asi 20ti patrový hotel. Alespoň je zelený a nebije tolik do očí. Asi po hodině plavby napříč jezerem jsme v San Pedru La Laguna. Zde máme hodinu na prohlídku. Projdeme si celkem klidnou ves, prý jednu z nejlevnějších tady, ve všech směrech. Všechno je tu do kopce. Fotím pradleny u jezera, kávovníky. Vydáváme se najít termální bazény, ale bereme to opačným směrem. To se dozvídáme od jednoho Anglána, který tu žije. Vůbec je v Guatemale spousta cizinců, kteří nechali života v  "civilizaci" a tady nyní bydlí, mají pozemek, dům, podnikají ... Zdeny si dá ceviche a my Coronu. Jede se dál, další hodina plavby podél břehu do Santiaga Atitlán. Hned u mola nám místní kluci nabízí ukázat Casa de Maximon. Což je dům, kde se nachází dřevěný panák-modla. Božstvo, zlý i hodný duch v jednom. Prý kombinace mayských božstev, Alvarada a Jidáše. Místní ho uctívají a dodnes mu nosí dary, doutníky, cigarety, rum, peníze. David nás vede do vsi. Maximon se stěhuje z domu do domu a sami bychom ho nenašli. Fotit i točit se může. Ale něco to stojí. Kamera 30Q, vstup 2Q, foto 10Q. Zdeny netočí, já fotím. Je to zajímavé. Ale jak jsem překvapen, když pak po mě chtějí 30Q.Prý jsem bleskl 3x. Zase na nás vyzráli! Kompromis, dávám 20Q a naštvaně odcházíme. Navíc ještě i  David natahuje ruku. Dám mu Quetzal a on se mračí, chce víc. Já už jsem ale rozhodnutý v téhle zemi nedat ani kačku navíc. Snaží se na všem vydělat a tahat z chudého našince co to jde. Jdeme projít centrum. Je tady avokádový trh a nakládka ovoce na auta. Tuny avokáda, bomba. Pak do comedoru na baštu. Zase miniporce. Tentokrát mám steak tvrdý jako podešev, ale chuť výborná. Za 18Q. Pak už návrat do přístavu, cestou se osvěžíme,čerstvým kokosovým mlékem v kokosu brčkem za 5Q, vymačkané pomeranče za 3Q/pohár. Po další hodině plavby kotvíme v San Antonio Papoló. Tady zase místní tkají tradiční látky na koleně nebo stavu, tradičním způsobem. Zajímavé, ale jen dokumentujeme, nenakupujeme. Naše krosny jsou už teď  velké a těžké. Jdeme do kavárny na guatemalskou kávu. Zdeny si dává výborný milk shake. Potom už jen lodí zpět, a v 16h jsme v Casa Loma na pokoji. Zvedá se vítr. Dnes dáme internet a zprávy domů. Večeři s sebou, kupujeme párky a paštiky na pokoj. Dáme pivko Gallo 1litr za 15Q v lahvi. Sprcha, deník a spát. Zítra nás čeká přesun přes Antigua až k Pacifiku.

7. listopad 2006 - úterý (ANTIGUA)

Ráno začíná obvykle. Vstávačka v 6:30. Jdeme si koupit snídani do ruky. Párky a housky. Pojíme na pláži u jezera. Ovívá nás ranní vánek. Pak na 9:30, jdeme s bágly přes celý Panajachel k oficíně Emp. Rebuli. Když to půjde, budeme šetřit a shuttle busy využívat minimálně. Tohle má být lepší bus, který jezdí denně mimo neděle v 11:00. Stojí 25Q/os. Máme čas, paní v kanceláři potvrzuje, že pojede. Tak si dáme vedle v comedoru kafe con leche za 6Q. V 10:30 je tu bus. Zdeny si povídá s holkou z Francie, která žije v Chile, kam se vdala a teď cestuje po Guatemale. Jede s námi do Antigua. Naložíme bágly a v 11:10 vyrážíme. Bus dělá kolečko městem. Nastupují další domorodci. Je to takový turisticko-místní spoj. Cesta vede horskou krajinou a autobus je plný k prasknutí. Zdeny potřebuje nutně na malou.Busák nechce zastavit. Až na výhrůžku,že mu počurá volant stavíme na 1minutu. Po 14h jsme v Antigua. Jdeme sehnat spoj do Monterrica. Máme tip na agenturu, ale cestou natrefíme na ještě levnější, za 65Q/os. Ale až na zítra. Pojedeme ráno v 8:00. Pak nás odchytne kámoška z Chile a doporučuje hotel Shalom, hned vedle za 50Q/os. Pěkný, čistý, se snídaní. Jdeme tam. Zjišťuji, že jsem ztratil sluneční brýle, zřejmě při nakládání batohů do busu. Jdeme se najíst, protože oběd jsme vynechali. Za 18Q máme kuře, rýži, bramboru, limo. Ale opět porce pro předškolní děti. Mě to ale stačí. Nějak nepotřebuji tolik jíst. Vždycky si nechávám místo na nějakou rychlovku od místních na ulici. Třeba grilovanou elote-kukuřici. Po jídle do města vyměnit peníze na další cestu. Jdu do Banco del Quetzal. Kurz dobrý, 7,5Q za dolar. Zdeny si teď vzpomněl, že mu chybí stativ a je celý bez nálady. Nedivím se. Zůstal asi tam co moje brýle, v Panajachelu. Jdeme ještě zkusit na  parkoviště busů, jestli tam stativ nezůstal. Ale ten náš už tu stejně není. Jeden chlapík radí, zkusit to ještě zítra v 7:00, ale to už asi nemá cenu. Procházíme tržnici. Jsem zklamán, žádné dobroty pro mne. Jen ovoce a obvyklé cetky. Dáme si raději zmrzlinu za 5Q.Pak sledujeme maškarní představení. Verča chová místního kluka. Konečně zdlábnu kukuřici za 4Q. Nakoupíme vodu a večeři do supermarketu poblíž trhu. To je dost důležitý poznatek, když chceme ušetřit. V Guatemale není zas tak levně. Alespoň tady. Kupujeme konzervu, chléb, vodu. Máme večeři. Na hotelu Zdeny mailuje, ale net se vzápětí hroutí. Takže takřka žádné zprávy. Sprcha a spát.

8. listopad 2006 - středa (MONTERRICO)

Budík zvoní v 7h. Je to dobrý pomocník. Hodiny a kalkulačka v jednom za 49kč. Jdeme si dát snídani v ceně. Je připravená káva, toasty, máslo, džem, sušenky, čaj. Jíme v klidu na terase. Pohoda. V 8h přijíždí k hotelu mikrobus. Do Monterrica jedeme sami. Řidič se řítí o závod a cestu moc nezná. 2x jsme se vraceli. Za 2h jsme v La Avelana. Končí tu silnice. Musíme se do Monterrica dostat přívozem po vodním kanále. U minibusu nás chytá chytrák, a že za 50Q jedeme. My ale odmítneme. To je drahé. Sedáme k místním na lanchu za 5Q/os. Má to jeden háček, čeká se až se loď naplní, což při místní frekvenci provozu znamenalo 45min. Už jen zátoka a přístaviště je úžasné. Dává tušit, že jsme opět někde jinde. Vedro je k padnutí. Během okamžiku mám triko skrz na skrz mokré. Musí být minimálně 40 st. C. Ale modrá obloha, barevné lanchas a usměvavý stařík - lodivod, nám nalévá optimismu do žil. Za chvíli přijíždí pick-up a moto čtyřkolka. To už stačí na vyplutí. Nádherná podívaná. Cesta lemovaná bujnou vegetací, chatrčemi z palmového listí, jak vystřižené z dobrodružných filmů. Za 20min připlouváme po kanále Chiquimulilla do Monterrica. Nakládáme krosny na zpocená záda. Vyrážíme pěšky hledat hotel. Není to velká vesnice, vše je co by kamenem dohodil. Zato vedro nás už vysiluje. V půli cesty nám nabízí pomoc jakýsi mladík. Proč ne, ať nás vede. První zastávka je v hotelu Delfin. Za 40Q/os, za pokoj bez příslušenství a bez okna. Toalety jsou jen vydlážděný kout s dírou do země a splachování kbelíkem vody. Takové omšelé vlhké a zatuchlé místo. Raději ne. Když už si chceme užít sluníčka, chceme lepší ubytování, které však zde mají za 75Q a to tedy dát nemůžeme. Zdeny má z horka černou chvilku, nechce se mu chodit a s batohem na zádech hledat levnější bydlení. Ale myslím, že to brzo pochopil, neboť pro něj je alespoň trocha hygieny nutností. Nakonec máme kliku a zůstáváme v hotelu Brizas del Mar za 50Q s čistými a poměrně novými pokoji ve zděných chatkách, větrákem, příslušenstvím, moskytiérou a bazénem. V hotelu jsme zatím sami. Máme 2 lůžák a jednolůžák. Okamžitě naskáčeme do bazénu. To je úleva! Po chvíli čvachtání dostáváme hlad a vyrážíme na oběd. Je sice už po 14h, ale dřív to jaksi nešlo. Procházíme se po pláži z černého písku, pozorujeme rybáře jak třídí svůj úlovek. Míříme do nejbližší restaurace poblíž pláže na hlavní pěší zóně, která je zatím ve fázi výstavby, ale nebude dlouho trvat a bude tu promenáda. Je více než zřejmé, že Guatemalci hodlají z Monterrica udělat letovisko. Zatím je tu však klid a pohoda. Objednáváme si nudle s obrovskými krevetami za 30Q, pivo za 10Q, cola za 5Q. Chutná znamenitě. Po jídle si jdeme zařádit do příboje Tichého oceánu, který tedy vůbec tichý není, ba naopak. Burácí a vlny zde mají úctyhodné 3m. Písek je hrubý a tmavý. Po hodině dovádění se vracíme zpět do hotelu, do sprchy a pak do vsi na internet. Počítače jsou už dosti letité, staré Windows 98 a mizerné připojení. Zato cena je nepřímo úměrná rychlosti 12Q/hod. Kolem 18:30h taktak stíháme západ slunce nad Pacifikem. Zítra zkusíme být rychlejší. Kupujeme vodu a večer trávíme na terase hotelu, za vlahého, teplého větru v závěsných hamakách, debatujíce o Dänikenově teorii návštěvníků z vesmíru. Zítra nás čeká brzy ráno lodní výlet do rezervace po mangrovníkových kanálech. Koupili jsme si ho od stejného chlápka co nás vedl k hotelu za 50Q/os.

9. listopad 2006 - čtvrtek (MONTERRICO)

Budík zazvonil v 4:40h. Zatluču na Zdenyho naproti v pokoji. Oblékám se a Zdeny na mě mává. Jdu tam. Na stěně nad WC si hoví asi 10cm škorpion. Jdu pro foťák. Potom sundám závěs ze sprchy a tyčí milého jedovatého tvora zamačkávám a házím za plot. V 5:15 už čekáme na průvodce na recepci. Za 15min je tu auto, vlastně rozhrkaný Nissan a veze nás do přístavu. Cestou přibíráme ještě dvě Holanďanky. Za 10min sedíme v loďce a s druhým průvodcem vyplouváme na kanál. Odpichujeme se bidlem, motor by rušil zvířenu. Plavba trvá 1,5h a pomalu se rozednívá. Projíždíme mangrovníkové houštiny, pozorujeme ptáky, lekníny pokrývající celou lagunu a pomalu se otvírající paprskům ranního slunce. Ale stále je ještě brzy, plně se otevřou až kolem 10h a to už tady nebudeme, jaká škoda! Ve větvích , v korunách, zahlédneme obrovská hnízda mravenců. Cesta končí procházkou a návratem skrze odlehlou část Monterrica, kde jsou domy postaveny přímo v bažinách. Ulice Monterrica jsou poměrně špinavé, plné odpadků, pobíhajících prasat, psů a slepic válejících se v blátě. Po 8h ráno snídáme koupenou šunku, mrkev, rajčata, sýr a chléb. Ráno je teplotou nejpříjemnější část dne. Rozhodujeme se navštívit místní odchov želv a krokodýlů. Želv tu moc není a líheň taky vypadá opuštěně, možná, že v tomhle období se tu moc neděje. Zato krokodýli a leguáni jsou naproti přes ulici v hojném počtu a nám se tu moc líbí. Až na otravné komáry. Začíná být opět dost horko, proto když začne být neúnosné, úmorné vedro, usínáme v hamace na terase a budíme se až za 2h. Zdenyho bolí hlava z horka. Verča se zatím vykoupala v Pacifiku. Po 13h obědváme v "Divino Maestro" a dáváme si neskutečně dobré "Camarones al Ajo", obrovská porce ještě větších krevet na česneku, za 40Q. Přichází Zdeny a dává si špagety za 20Q. Kecáme u stolu asi do 16h. Kupujeme si lístky na zítřejší autobus zpět do Antigua za 75Q/os, což je asi 10USD. Pak koupačka v příboji oceánu. Na 17:30 jsme si usmysleli zaznamenat na fotky a film západ slunce. Krásná až kýčovitá podívaná. Na večer nakupujeme křupky a vodu. Úmysl posedět večer na terase nám překazili mosquitos. Tak neskutečně žrali, že jsme utekli radeji spát. Dnes padla poslední decka slivovice.

10. listopad 2006 - pátek (MONTERRICO)

Dnes je flákací a úsporný den. Včera jsme se rozšoupli a po přepočtu našich výdajů jsme zjistili, že nám nějak rychleji mizí finance. Procházka dopoledne po pláži, kdy je znovu ohromné horko a dusno. Cestou zpět kupujeme u místních "chocopiňas",což je pořádný kus mraženého ananasu v čokoládové polevě na špejli za 2Q. Koupili jsme tuhle dobrotu u okna do kuchyně jednoho domu. Žádný obchod, domácí nanuk jsme dostali přímo z domácího mrazáku. Tím je snídaně a osvěžení za námi. Ještě kanystr vody a jdeme lenošit na terasu hotelu. Promrháme den u hotelového bazénu a debatujeme. Platíme za nocleh 2 x 50Q/os. V 15h má přijet minibus. Jdeme mu naproti. V Monterricu se už připravují na víkend. Zřejmě tu o sobotách a nedělích bývá nával jak místních z větších měst, tak i grinos. Vyhrává kapela, věší se lampióny a transparenty. My odjíždíme. Jedeme jinou trasou, podél pobřeží. Překonáváme přívoz přes kanál i s busem. Po 17h jsme v Antigua. Cestou padla hrozná mlha a začalo pršet. Vystupujeme na jisto a jdeme do hotelu Shalom za 50Q/noc. Následně do města vyměnit dolárky za kecálky. Úspěšně sháníme shuttle bus do Hondurasu za 10USD, přímo do Copánu. Odjíždíme zítra v 4h ráno. Dnes se rozhodujeme uvařit si večeři sami,když už je v hotelu kuchyňka a tak se nakupuje v marketu. Vychází to mnohem levněji a hostina i s 2l piva a ještě zbylo na snídani, vyšla pro všechny na 130Q. Vaříme fazole, rýži, klobásy, rajčata. Dost jsme se přejedli. Využíváme hotelový internet v ceně ubytování a v 22h jdeme spát.

11. listopad 2006 - sobota (COPÁN)

V 3:25 vstáváme a spácháme rychlou hygienu, WC a jdeme čekat do temné recepce. Tentokrát je na snídani v ceně brzy. V 4h je tu minibus. Nastupujeme první, což se záhy ukazuje jako velké plus. Obsadili jsme první řadu sedadel s největším místem pro nohy. Jede nás celkem deset. Plus řidič a závozník. Cesta má trvat 6 hodin. Jezdíme po městě a hledáme zmatenou turistku, která zadala špatnou adresu jejího nástupu. U kostela La Merced se setkáváme s další výpravou. Ti jsou lehčí a mají krycí plachtu, my překládáme naše zavazadla, pro případ deště na střechu druhého busíku. Máme všichni trochu obavy, ale zbytečně. Je to stejná agentura. Asi do 7h všichni pospáváme. Zastavujeme v El Rancho, dáváme si snídani: slepici s tortillou za 10Q. Jede se dál, svačíme ještě naše potravinové zásoby. Ale asi po hodině opět stavíme v motorestu. Dáme si kávu, liquados de fruta (6+10Q). Pak už ale projíždíme krásnou, hornatou krajinou, až do El Florido, kde je hraniční přechod s Hondurasem. Tady všichni vystupujeme a jdeme k okénku. Nejdřív guatemalská kontrola. Tady dostáváme papír s razítkem pro krátkodobý vstup do Copánu a zpět. Poplatek je 10Q/os. Na honduraské straně platíme 3USD a dostáváme razítko do pasu. Pokračujeme po 45 minutách. Během téhle chvíle na nás doráží asi tucet veksláků. Je sobota, banky mají zavřeno, neděle před námi to samé. Kurz tomu odpovídá, oproti předpokládanému z internetu, nabízejí 18,6 Lempir za dolar. Nedá se nic dělat, měníme si stovku za 230L. Pro začátek. Za pár minut už nás vysazují v městečku Copán Ruinas. Přidává se k nám sympatický 60 letý Polák. Jmenuje se Zbyszek, se kterým jsme se seznámili cestou. Je už dva měsíce na cestě. Vlastní stavební firmu a neumí španělsky. Jen trochu anglicky. Nepochopitelné. Chce pomoci, při hledání noclehu. Jdeme do vytipovaného Iguana Azul, doporučeného průvodcem, za 75L, což odpovídá přibližně stejné částce v korunách. Máme tentokrát společnou ložnici. Po ubytování, vyrážíme na obhlídku města a na obědosvačinu. Městečko je pěkné, ale mimo náměstí a muzea, nenabízí nic moc. Obědváme v Momo´s restaurantu, kde prý mívají ohromné porce. No ale na českou hubu a žaludek, tedy rozhodně ne! Ale za 75L ochutnáváme výborné churasco (grilované maso s přílohou, tortillas, fazolová kaše, zelenina), porce je přece jen větší než v Guatemale. Pak zprávy domů v internet café, menší nákup a zpět do hotelu. Posedíme na dvorku, hotel je opravdu velmi klidný a příjemný. Klábosíme, máme čas. Na ruiny si rezervujeme celý zítřek. Ne jako dvě Holanďanky, které sem přijeli dnes z Antigua a hned zítra jedou zpět. Místo toho, aby šli na ruiny nejkrásnějšího mayského naleziště v Hondurasu. Volí jen návštěvu muzea. Nevěřím svým uším! Že prý nemají peníze. Nechápu, nerozumím. Jsou to nějaké hlupačky, neb ani večer si nejsou schopny najít na chodbě ani vypínač. Ze Zbyška se vyklubal pravý kavalír a poté co nám už u oběda projevil svůj vděk tím, že zaplatil po dvou pivech. Nakoupil spoustu ovoce a dal do placu tequilu dovezenou z Mexika. Trochu mi dělá starost, že si myslíme, že se na nás chce přilepit a vydat se na další cesty s námi. Nemá plán a vypadá bezradně. Nechce se mi moc putovat se zátěží a zodpovědností za něj. Ale uvidíme. Musíme si pomáhat. Verča udělala pastu z avokáda a česneku, neboli guacamole. Všichni se olizujeme. Zakouřím si honduraské doutníky, sprcha, deník, spánek. A Zbyšek navíc příšerně chrápe. To tu ještě chybělo... 

12. listopad 2006 - neděle (COPÁN)

Dnešek je celý věnovaný prohlídce ruin Copánu. Slyšel jsem výraz mayské baroko, nebo mayská Paříž. Tak tohle si nemůžeme nechat ujít. Vstáváme před 7h. V horku stejně nejde spát. Po lehké snídani (paštika, chléb a limonáda od včera) na zahrádce hotelu, se vydáváme pěšky k archeologickému nalezišti Copán. Je to dlážděná cesta podél silnice. Volnou chůzí se dá zvládnout za 20min. Vstupné do muzea je 7USD a vstup na ruinas za 15USD. Tunely pod pyramidou vynecháme. Šetříme. Oproti všem aktuálním průvodcům, jsou všude ceny skoro o 100% vyšší. Jdeme na to. Platíme v dolarech, je to výhodnější než kurz směnárníků. Ruiny jsou úchvatné. Vstupujeme do mayského světa. Zpočátku nám slunce nepřeje a je zataženo. Alespoň jsme tu téměř bez ostatních turistů. Později už se počasí vybírá a je nádherně, hlavně pro naše záběry to pomůže. Během dne začíná slunce pálit víc a víc. Areál zaplavují školy a další výletníci. Odmítáme nabídky průvodců za 20USD, se slovy: "No Americano turistas, estudiante, Republica Checa, no dinero..." V Copánu už také vládne bussines. Aby ne, je to jedna z nejhezčích památek. Domorodci jsou si toho patřičně vědomi. To však nemůže zkazit naše nadšení pro zaniklé civilizace. Na nádherný Copán nestačí jen 2 hodiny. Nám trvala prohlídka 5h. Dáme si pauzu a kolu. A ještě míříme do muzea. Tady vidíme model chrámu Rosalila v původní velikosti (ten, který je  odkryt v oněch tunelech). Je tu hlavní atrakcí. Je v poměru 1:1 a v původním barevném provedení, tak jak vypadal kdysi. Je téměř celý rudý. Krásné, k tomu spoustu dalších soch a exponátů. Dozvídáme se, že toto jsou originály. Tam venku na nalezišti jsou repliky. Muzeum rozhodně doporučuji. Zbyšek chodí celý čas s námi. Říká, že samotnému je na cestě smutno. Chytil se nás a je vidět, že je rád. Rozhodl se jet s námi ještě 3 dny. V 16h se vracíme zpět do města. Dáme si jídlo, výborné kuřecí medailonky, rýže, salát za 90 Lempir. Slušná porce v restauraci Vamos a Ver. Po jídle jdeme orazit do hotelu. Nakupujeme levné suvenýry. Vyhlášené doutníky, kávu a cetky. Přicházíme na to, že nesmíme věřit všem těm Lounlyům a Roughguidům. Tam se píše nakupujte tam a tam a ve výsledku je v tom místě nejdráže. My říkáme, nechte nákupy do Hondurasu. Ale živobytí turisty se dá přirovnat k ČR. Večer nás Zbyšek přemlouvá a zve do baru. Chtěli bychom na živou hudbu, ale dnes nikde nic není. Je neděle. Zapadneme do jednoho baru a Zbyšek nám jako důkaz díků objednává koktejl Tequila Sunrise, ananasový džus k tomu. Nechceme aby za nás platil, ale nedá jinak. Kolem 23h jsme svědky souboje dvou lehkých dívek z Hondurasu, vrcholící rozbitím sklenice o hlavu sokyně. Přímo na baru! Dopíjíme a mizíme pryč. Uléháme po dni plném zážitků. Máme ve společné ložnici novou, tlustou spolubydlící. Ale ráno už je zase pryč, zmizela před svítáním.

OBRÁZKY K DENÍKU ZA DRUHÝ TÝDEN:


 

 

 

Žádné komentáře
 
"Mochileros" jsou přátelé, snažící se poznat kulturu a svět takový, jaký je. Zaznamenat do svých myslí, na film a fotografie. Podělit se o zkušenosti svoje i čerpat ze zkušeností druhých. Poznat historii i současnost. Vážíme si lidí, jejich kultury, historie a zvyků. Nesnášíme bezpráví, násilí a útlak v jakékoliv formě. Respektujeme ostatní. Snažíme se chránit tuto planetu a zachovat ji dalším generacím. Copyright © 2008-2014