MOCHILEROS PICTURES

" SVĚT NA DOSAH " "POZNAT,ZAZNAMENAT,CHRÁNIT,POMÁHAT,PŘEDÁVAT..."

HODINY

Odkazy

Masážní studio

masáže od Verči

Bankomaty VISA

načerpejte kartou

Best time to visit

kdy a kam vyrazit

Däniken

Erich von Däniken

Facebook

Mochileros Pictures

Fitipaldizain

potřebujete web?

Foto Šárka

krásné fotografie

Foto Zuzana

svatební fotografie

Fotolab

internetová fotosběrna

Green Life

záchrana pralesa

Green Ways

něco pro zdraví

Letenky

levné letenky

Lonely Planet

baťůžkáři všech zemí

Ministerstvo zahr. věcí

užitečné informace

Moje podróże

kamarád Zbyszek

Nadační fond Inka

pomoc indiánským dětem

Očkování

očkování na cesty

Odtahová služba

pomoc na silnici i jinde

Počasí

předpověď počasí

Prime Time Video

nejen svatební video

Převodník měn

měnová kalkukačka

Suffer

punkrock band

Tatra 815 GTC

kolem světa

UNESCO

světové dědictví

UNICEF

pomoc a práva dětem

Velbloud

club & café

Viabona

tělo a duše

Wikipedia

otevřená encyklopedie

Záchranná služba

jihočeská záchranka

RSS

RSS

Deník

PÁTÝ TÝDEN

27. 11. 2006 - 2. 12. 2006

Antigua, Volcán Pacaya, La Democracia, Guatemala City, Mexico City, Paříž, Praha, České Budějovice


27. listopad 2006 - pondělí (ANTIGUA)

Opět brzo vstávat. Je to kolotoč. V 7h nasedáme do Especial busu společnosti Monja Blanca za 45Q/os do Gutemala City. Autobus je klimatizovaný s WC a TV. Jede přímo, nestaví. Tedy nestaví ostatním možným pasažérům. Těm stávajícím samozřejmě ano. Zejména v nasmlouvaném motorestu. V polovině cesty máme 30min pauzu na jídlo. Před poledním jsme v hlavním městě, v centru Guatemala City, Zona 1. Podle našich knižních průvodců je asi 600m odsud místo, odkud odjíždějí spoje do Antigua. Na to můžeme zapomenout. To už dávno neplatí. A tak nás místní taxikář veze za 25Q dohromady do Zona 3, kde se nachází nové nádraží autobusů do Antigua. Za 15min vyrážíme. Cena je, podržte se, 7Q/os až do Antigua. Ale je to obyčejný local chicken bus, staví všem mávajícím a doslova na každém kilometru. Musí být plný po střechu. Ale to nevadí. Tohle, nebo právě tohle je Guatemala. Starý školní americký autobus, přemalovaný do duhových barev, je dnes jedním ze symbolů Guatemaly. Cesta nám trvala 2h. Opět jsme na místě, kde to zhruba před měsícem všechno začalo. Jdeme opět najisto. Do oblíbeného hotelu Casa Shalom na 1a Calle, opět za 50Q/os s kávou zdarma, snídaní a internetem v ceně. Jsme nadmíru spokojení. Tady už zůstaneme až do našeho odletu. Odsud uděláme ještě pár posledních výletů na konci naší cesty po Guatemale. Jdeme na jídlo. Volíme mercado u nádraží. Tady už se cena vyhoupla na 15Q za kuřátko s plackami,sýrem a avokádo. Ale najíte se. Jinde ve městě se v restauraci pod 20-30Q nedostanete. Potom jdeme sehnat na zítra výlet. Chtěli bychom se vypravit na činnou sopku Pacaya. Není v tom žádný problém. V Antigua je každý druhý vchod cestovka, nebo agentura či minimálně zprostředkovatel. Takže otázkou je jen najít nejvýhodnější cenu. Dá se dobře usmlouvat. Nám se povedl výlet na sopku koupit za 50Q/os. Viděli jsme i ceny za 15-18USD za stejnou službu! Jezdí se denní i noční trip. My zvolili denní. Kvůli panoramatu, focení a natáčení okolní krajiny. Noc má kouzlo atmosféry, leč čočky objektivu si žádají světlo a slunce. Ale slyšeli jsme i nadšené vyprávění ostatních baťůžkářů o nočním výstupu. Je to jen otázkou vaší volby. Už jsme za ten měsíc trochu otrkaní a tak nám smlouvání jde. Proto jdeme omrknout tržnici, abychom zjistili za kolik je možno dokoupit poslední suvenýry před návratem domů. V Antigua lze srazit cenu prodejce zhruba o 1/3 dolů. Jde to! Je to hra a zábava. Takže to hned zkoušíme, něco koupíme a ještě se sem později vrátíme poslední den. To už budeme vědět, kolik nám zbylo. Ještě si dáme povinnou kukuřici. Tentokrát mají mojí oblíbenou vařenou s majonézou. Nákup v supermarketu znamená tekutiny a svačina na zítřejší výlet. Ujeli jsme si na již zmiňované fazolové pastě. Připomíná paštiku a chutná znamenitě. Nic dalšího se dnes už neděje, posedíme na terase a jde se spát.

28. listopad 2006 - úterý (PACAYA)

Předposlední výlet. V 6h odjíždíme mikrobusem směr sopka Pacaya. Jede nás dohromady šest. Za 1,5h jsme ve vesnici pod vulkánem. Vystupujeme a dáváme si v místním rodinném občerstvení svojí ranní kávu. Zanedlouho přichází mladý průvodce a vamos. Míříme nahoru. Cestou zastavujeme na několika vyhlídkách neboli "miradorech". Vidíme jezero v kráteru a továrničky na elektřinu, využívající hlubinných vrtů v hloubce asi 1,2km pod povrchem. Tam jsou turbíny poháněné parou a plynem z vulkanické činnosti. Stoupáme lesem. Pozorujeme hada a 7cm dlouhou, tlustou chlupatou housenku. Později les mizí a my přecházíme louku, která volně přechází v lávové pole. Ztuhlé magma je ostré. Je jako škvára. Po chvíli už cítíme sálající teplo. Zastavujeme a náš průvodce hází suché větvičky do dutiny pod nohama. Okamžitě vzplane. To už je i nám pořádné horko. Stojíme na metr a půl od husté, červené, rozžhavené tekoucí lávy. Cítím jak se mi škvaří podrážka bot. Téměř mi hoří chlupy na obnažených lýtkách. Pořizujeme několik záběrů. Je to nový a silný zážitek. Jen několik desítek výškových metrů se tyčí kouřící kužel Pacaya Volcano. Rádi bychom nahlédli přímo do chřtánu pekelného. Ale k naší smůle se až na vrchol letos nesmí. Nejde to. Jindy bylo možné vystoupat až nahoru do výšky 2552m. n. m. a pozorovat kráter přímo. V současné době je cesta zatarasena lávou. Přesto jsme nadšeni. Počasí nám přálo. Výhledy po okolí jsou nezapomenutelné. Po 45min se vracíme stejnou cestou dolů. V 13h jsme nazpět v Antigua. Dáme si kukuřici na trhu. Máme ještě dost času. Jdeme na vyhlídku nad městem. Cerro de la Cruz. Je to příjemná procházka. Podotýkám, že naprosto bezpečná. Všechny knihy popisují nebezpečí a přepadení turistů. Nesmysl. Kdoví, kdy to bylo. Možná kdysi v historii. Ti průvodci jsou psaní před mnoha lety. Aktualizace jsou jen přepisem nikoliv změnou. Ani náznak ohrožení. Výhled na město od kříže, je roztomilý. Sopka Aqua v pozadí dokresluje atmosféru a dojem. Kdysi, když ještě soptila, byla jistě mnohem hrozivější. Začíná se zatahovat a kazí se počasí. Vrchol sopky se halí do mraků. Vůbec v tuto roční dobu je většinou vidět jen dopoledne. A to je zase slunce na špatné straně, takže udělat dobrou fotku je velmi komplikované. Odcházíme do hotelu, kde si ve společné kuchyni sami vaříme pozdní oběd. Verča uvařila něco, co připomíná bramborový guláš s buřtem. Z párků a zeleniny koupené na trhu. Dobrota. Guatemalská kuchyně, kterou jsme poznali, je dosti jednotvárná, takže změna přišla vhod. Zbytek dne už trávíme nezajímavými činnostmi. Zmrzlina, nějaké drobnosti na tržnici. Dáváme si siestu na terase hotelu. Ještě jsme zašli na autobusové nádraží, zjistit kdy jezdí chicken busy (publico) směrem La Democracia. Dozvídáme se že samozřejmě, ale musíme několikrát přestupovat. Po měsíci putování v této zemi, to však pro nás nepředstavuje žádný problém. První směr bude Esquintla. Spoje jezdí už od 3h ranní a stačí přijít a někdo už bude vykřikovat Esqui, Esqui, Esquintla. Naháněči jsou všude a je to jistota. Dostanete se vždy a všude.

29. listopad 2006 - středa (LA DEMOCRACIA)

Vstáváme opět časně, v 6h. Pochutnáme si na hotelové snídani a už si to šineme na autobusové nádraží. Téměř okamžitě sedíme v autobusu směr Esquintla. Naháněč si nás sám našel. Povoz je stará rachotina. Ale tak jsme to chtěli. Vyjíždíme. Cestujeme spolu s místními. Je tu jen jedna bílá turistka. Nastoupila do autobusu jen tak. Neptala se na nic. Na směr, cenu, prostě vešla do první káry a sedla si. Teď se hrozně diví, že jedeme jinam, než ona potřebuje. Velice se diví, když jí naháněč vysazuje na křižovatce ve městě, protože si myslela, že to řidič otočí a pojede tam kam ona si přeje. Američanka! To jinde neuvidíte. Ještě se cítila dotčeně. Platíme 10Q/os. Za dvě hodiny jsme v Esquintla. Tady musíme přestoupit. Vyskočíme a ptáme se kolemjdoucích na další spoj. Potřebujeme se dostat do Siquinalá. Ochotný stařík nás směřuje k nedaleké křižovatce o 250m dále. Návdavkem přidává leták o víře a čtení v bibli. Guatemalci jsou velmi ochotní lidé a snaží se ze všech sil nám pomoci. Když je zmatený turista požádá, zpravidla nikdy neodmítnou alespoň poradit. Někdy se nám ovšem stávalo, že svou ochotu přeháněli tak, že nám radili i to co sami nevěděli, jen z nutkání někam nás poslat. Sem tam jsme si zažili i veselé historky, kdy jsme chodili sem a tam, nebo dokola, neboť nás na dalším rohu otočili právě obráceně. Jsou srdeční, usměvaví a velmi milí. V mžiku nás chytá další naháněč a už nás tlačí ještě do horšího vraku, než byl ten předchozí. Je slušně pod parou, rum cítíme na metry daleko. Doufejme, že řidič je na tom lépe. Chová se zdvořile. Na cestu si kupujeme vynikající smažené a slané banánové lupínky za 1Q. Uvnitř zaplatíme každý 5Q a za hodinu jsme v Siquinalá, která leží asi 30km od Esquintla. Říkáme řidiči, že potřebujeme dojet do La Democracia. Ochotně kývne a zastavuje. Ukazuje na autobus před námi. Naháněč za nás volá na svého kolegu z dalšího stroje. Předávají si nás jako nějaký náklad. Je to legrace a zároveň poučení pro našince. Tady na druhé straně zeměkoule se umí chovat k zákazníkovi. Tady se o nás perou. Z toho přístupu by si mnozí obchodníci u nás doma měli vzít příklad. Je mi jasné, že v Čechách by nám řidič s potěšením ujel. Za půl hodiny a 4Q, po okresce mezi třtinovými poli, stojíme na náměstíčku v La Democracia. Opět jsme se přiblížili k pobřeží. Pacifik není daleko. Na teplotě je to znát. Je slušné horko. Na náměstí stojí dokola několik ohromných kamenných hlav. Jsou velice staré, z před mayského období. Byly sem přivezeny z nalezišť na polích Monte Alto. Někdo tvrdí, že jejich stáří se datuje do olmécké doby, skutečnost je ovšem taková, že jsou mnohem starší. Více se dozvídáme v místním malinkém muzeu. Spravuje ho velice nadšený a sdílný pán, jistě vědecký pracovník. Vypráví nám s velkou pýchou o svých předcích a jejich kultuře. Člověk na správném místě. Muzejní sbírky jsou skromné, zato dost zajímavé. Prohlížíme si zejména keramiku z okolních nalezišť. Na prohlídku bohatě stačí hodina. Kolem poledního, jsme venku. Fotografuji si sochy v parku. Tohle místo by si zasloužilo větší vědeckou pozornost a dotaci. V muzeu jsme viděli model projektu nového muzea. Bohužel již deset let starý a nic se nezměnilo. Chybí peníze. V parku, při fotografování nás pronásledují místní děti. Neustále překáží a pletou se do záběru. Chtějí být na obrázku. No dobrá. Svoláme je všechny dohromady, ať to stojí za to. Mají radost, když se vidí na displeji mého aparátu. Zanedlouho přijíždí autobus. Voláme na šoféra, zda nejede do Siquinalá. Ano, odpoví. Takže odjíždíme od parku. V Siquinalá popojdeme na hlavní silnici a za 10min stopujeme autobus, který nás sveze do Esquintla. Tady se na chvíli zasekneme. Autobusy jezdí stále, jen ne ten správný do Antigua. Přesto za 30min nasedáme a do Antigua už dorážíme bez komplikací. Celý dnešní výlet probíhal systémem ráz na ráz. Bylo to zábavné. Zbytek dne už jen bloumáme po tržnici.

30. listopad 2006 - čtvrtek (ANTIGUA)

Teď už se v deníku moc rozepisovat nebudu. Přiznám se, že poslední dny už jsem se ručnímu psaní moc nevěnoval a tyto řádky smolím doma u počítače přímo z hlavy. A ta jak známo časem zapomíná. Přesto si stále vybavuji poslední dny, i když se nic zvláštního nestalo. Máme ještě jeden den. Nechali jsme si ho jako záložní, kdybychom se někde zdrželi, nebo něco neklaplo. To se nestalo a tak nám ten den zůstal na nakoupení a utracení posledních guatemalských quetzalů za trička, čepice, suvenýry. Parkujeme (rozuměj bloumáme a posedáváme v parku) a pozorujeme cvrkot každodenního života. Byl tady před námi a bude i potom co odjedeme. Je nám z toho smutno, trochu líto, že už nám to končí. Zdenek dostal ještě větší průjem a má křeče v břiše, je bílo zelený. Třese se zimnicí. Celé dopoledne nevychází z hotelového pokoje. Pak se mu udělalo trochu lépe a šel také na trh. Koupil si moc pěkný guatemalský kožený klobouk. Ale brzy se pro jistotu vrací do hotelu. Jeho střeva jsou na tom opravdu zle. Paní hotelová domácí nám radí koupit mu jakýsi prášek v drogérii. Nasype se  do vody a vypije. Myslím, že je to nějaká speciální medicína. A opravdu. Pomohlo to. Nedá se říci, že je zdráv, ale snad vydrží do zítra. Jistě snědl něco špatného, zkaženého. Tipujeme to na včerejší jídlo z tržnice. Asi to byl pes nebo co. My s Veronikou jsme si nedali a je nám dobře. Takže to bude určitě ono. Hlavně aby byl schopen přejezdu do hlavního města zítra ráno a hlavně dočkat se odletu a letu samotného. Hodně štěstí. Už jsme domluvili shuttle bus na ráno přímo na letiště. Poslední večer ještě vyrážíme s Veronikou na lov nočních snímků a tak nějak se rozloučit s Antigua. Zdenek se pochopitelně těší domů, ale nám se opravdu nechce. Bylo to tady fajn. Balíme už definitivně naše batohy, navlékáme je do bezpečnostních sítí. Popíjím bílý rum a bolí mě žlučník a žaludek. No to je tedy závěr. Zkouším usnout a zaspat to. Nakonec se daří.

1. prosinec 2006 - pátek (GUATEMALA CITY, MEXICO CITY)

Vstáváme a snídáme. Brzy je tu odvoz. Nastupujeme do mikrobusu a za nedlouho vystupujeme na letišti v Guatemala City. Dovnitř pustí jen ty osoby co mají platnou letenku. Potřebujeme si někde uschovat batohy. Na úplný závěr jsme si totiž nechali návštěvu Národního antropologického a  archeologického muzea. Má se nacházet nedaleko od letiště a my máme čas až do odpoledne. Nemůžeme žádnou úschovnu zavazadel najít. Ani nemůžeme, žádná tu není. To jsme namydlení. Co teď? Dostáváme nápad. Zkusíme umluvit personál letecké společnosti Mexicana se kterou poletíme, aby nám krosny nechali ve svém prostoru kanceláře. Vyšlo to, nechali se přemlouvat, ale nakonec kývli. Tak a vyrážíme do ulic. Napoprvé jsem spletl směr, ale nakonec nás místní přece jen navedli správně. Muzeum je krásné. Určitě stojí za to ho navštívit. Vůbec nelitujeme, užíváme si posledních zážitků. Mnoho cenných exponátů. Ne tak ovšem Zdenek. Opět jeho střeva. Ne, že by stávkovala. Právě naopak, pracují až moc. je nucen prohlídku nedobrovolně ukončit a potupně prchnout na WC. Jeho poslední vzpomínky na Guatemalu mu tedy opravdu nezávidím. Pomalu se vracíme k letišti. Jdeme pěšky, opravdu máme čas a není to daleko. Naše letadlo odlétá v 16:35h, ještě chvíli zůstáváme venku před budovou a pak už je čas jít se odbavit. Vyzvedáme batohy a jdeme do fronty. Zaplatíme odletový poplatek. Vyplníme prohlášení a jdeme ke kontrole. Naše batohy se trochu zvětšili. Máme strach, zda se vejdeme do váhového limitu. To naštěstí klapne. Trochu jsem švindloval. Špičkou nohy jsem krosnu na váze nadlehčil. Horší to je se zabalenými hamakas. Trčí z batohu jako pušky. Jsou tam totiž i dřevěné opěry. Musíme je částečně rozbalit a ukázat. Ale dobře to dopadlo. Nenašli nám ani mušle, které se nesmí vyvážet. A je to. Potom už jen vyčkáme na boarding time a jsme na palubě. Odlétáme do Mexika. Za dvě hodiny jsme v Mexico City. Tady máme čtyři hodiny čas. Sedíme u stolu restaurace s rychlím občerstvením, dopisuji deník. Zdenek ukazuje štípance od blech, nebo jiných potvůrek. Má je po celém těle. Už mám pěkný skluz. Celé tři dny zpět. Jdeme znovu k odbavení a kolem jedenácté večer odlétáme z Ameriky do Evropy. Míříme do Paříže. Máme znovu smíšené pocity. Těšíme se domů, ale zároveň bychom tu chtěli zůstat. Kdo cestuje, ví o čem je řeč. Zítra už budeme na starém kontinentu.

2. prosinec 2006 - sobota (PAŘÍŽ, PRAHA ... a domů)

Přeletem Atlantiku jsme strávili něco přes deset hodin. Přistáli jsme v Paříži. Je něco po páté odpoledne. Posunuli jsme si ručičky hodinek. Máme tady asi tři hodiny do odletu dalšího letadla, tentokráte už přímo do Prahy. Procházíme si free shopy a plácáme na sebe drahé parfémy. Je to legrace, každá část těla voní jinak. Snažím se přebít závan několikrát ručně praných a trochu zatuchlých cestovatelských oděvů. Později usínám únavou na lavičce. No a za dvě hodiny už sedáme s letadlem v Praze. Tak a zase doma. Je tu zima. Čeká nás Max, poveze nás domů. A s Maxem i Markéta. Zdenek je konečně s ní a je hodně rád. Určitě se mu chyběla. O tom není pochyb. Cesta do Českých Budějovic je bez problémů. Vykládáme si zážitky. Ale mě už vrtá hlavou, kam se podíváme za rok? Mám to tak vždycky. A co Guatemala? Vůbec celá Latinská Amerika je nádherná. Mám pocit, že se tam cítím dobře a že mi vysloveně sedí. Mám rád ty lidi. Jsou srdeční a vstřícní. V Guatemale je bezpečno a vřele tuto nádhernou zemi doporučuji. K cestování s batohem jako stvořená. Plná kulturních i přírodních památek a krás. Pokud ještě nevíte kam se podívat, neváhejte a leťte do Země věčného jara, do Guatemaly...

--- KONEC---

OBRÁZKY K DENÍKU ZA PÁTÝ TÝDEN:



Žádné komentáře
 
"Mochileros" jsou přátelé, snažící se poznat kulturu a svět takový, jaký je. Zaznamenat do svých myslí, na film a fotografie. Podělit se o zkušenosti svoje i čerpat ze zkušeností druhých. Poznat historii i současnost. Vážíme si lidí, jejich kultury, historie a zvyků. Nesnášíme bezpráví, násilí a útlak v jakékoliv formě. Respektujeme ostatní. Snažíme se chránit tuto planetu a zachovat ji dalším generacím. Copyright © 2008-2014