MOCHILEROS PICTURES

" SVĚT NA DOSAH " "POZNAT,ZAZNAMENAT,CHRÁNIT,POMÁHAT,PŘEDÁVAT..."

HODINY

Odkazy

Masážní studio

masáže od Verči

Bankomaty VISA

načerpejte kartou

Best time to visit

kdy a kam vyrazit

Däniken

Erich von Däniken

Facebook

Mochileros Pictures

Fitipaldizain

potřebujete web?

Foto Šárka

krásné fotografie

Foto Zuzana

svatební fotografie

Fotolab

internetová fotosběrna

Green Life

záchrana pralesa

Green Ways

něco pro zdraví

Letenky

levné letenky

Lonely Planet

baťůžkáři všech zemí

Ministerstvo zahr. věcí

užitečné informace

Moje podróże

kamarád Zbyszek

Nadační fond Inka

pomoc indiánským dětem

Očkování

očkování na cesty

Odtahová služba

pomoc na silnici i jinde

Počasí

předpověď počasí

Prime Time Video

nejen svatební video

Převodník měn

měnová kalkukačka

Suffer

punkrock band

Tatra 815 GTC

kolem světa

UNESCO

světové dědictví

UNICEF

pomoc a práva dětem

Velbloud

club & café

Viabona

tělo a duše

Wikipedia

otevřená encyklopedie

Záchranná služba

jihočeská záchranka

RSS

RSS

Deník

PRVNÍ TÝDEN

1. 11. 2006 - 5. 11. 2006

Praha, Mexico City, Guatemala City, Antigua, Panajachel, Chichicastenango

 



1. listopad 2006 - středa (PRAHA)

Vstávám v 6:00. Hned na WC. Je to tady, cestovní nejen horečka. V 7:15 pro nás přijíždí Maxič autem. Všichni pak po krátkém zmatku s hledáním klíčů, jedeme z Č.Budějovic do Prahy na letiště v Ruzyni. Odlet je z Terminálu N2 a provází ho komplikace s poruchou vysílaček v letadle. ČSA se předvedla. Zpoždění asi 30 minut. V letadle občerstvení.Je vidět, že šetří, což můžu potvrdit, ve srovnání s následným letem s Air France. Letěli jsme rychle a 15 minut jsme nahnali. U výstupu máme strach, jak stihneme přestup. Ale k našemu milému překvapení, nás u výstupu z letadla, čeká hlučný a rozesmátý letecký personál a za vyvolávání: "Méxicó", nás spolu s asi 20 dalšími přesouvá busem na správný terminál. Batohy jsme si už v Praze nechali odbavit přímo do Guatemaly, takže jen projdeme rámem. Nutí nás sundat i boty. Ovšem na vlastní nebezpečí ... Pak už jdeme rovnou k bráně a za 30 minut sedíme v airbusu. Čeká nás 12,5 hodiny letu. Ale všude jsou obrazovky v opěradlech, každý sleduje co si vybere, filmy, dokumenty, koncert, nebo hraje hry. Navíc hned vezou jídlo a Frantíci se činí. Hubu neošidí. Ať žije Air France! Panáky, předkrm, salát, drink, 2 hlavní jídla, jogurt, káva, zákusek ...
Komu tohle nestačí, ten si dojde kdykoliv za letu pro nášup. Po jídle únava, opakuji si slovíčka, čtu cestopis a usínám.V rámci možností spíme několik hodin. Potom královská snídaně.Za letu jsem šel 2x na velkou a 1x na malou :) Přistání v Mexiku je hladké. Jdeme k migración. Něco mě osvítilo a jdeme se podívat pro jistotu k pásům se zavazadly. No samo sebou, že nám je vyhodili, namísto toho aby šli až do Guatemaly! Zítra bychom je marně hledali. Hlavně, že to dopadlo alespoň takto.Dáme si je zatím do úschovny.Stojí 55 pesos. Takže vyměníme asi 30USD za kurz 10,7, tzn.,že 1peso je 2,5korun. Všechny batohy se jsme nacpali do jedné skříně za jednu cenu. Jdeme na net, pošleme zprávy domů.Občerstvíme se a jdeme do kavárny čekat, než se rozední.Je právě 1 hodina ráno místního času (-6hod od Evropy).Náš další spoj letí až za 14 hodin.

2. listopad 2006 - čtvrtek (MEXICO CITY)

V letištní hale jsme přečkali až do 6:30. Potom jdeme na metro a jedeme na Zócalo. Všechno si hned vybavuji. Jako kdybych tu byl včera. Náměstí z vlajkou, včera byla Fiesta de los muertos. Dušičky. Je tu výstava všemožných kostlivců. A také memento v podobě papírového tanku. Jako vzpomínka na krvavě potlačené nepokoje nedávno v Oaxace. V 9:00 jdeme na Tenochtitlán. Jsou zde ruiny z dob původního aztéckého města z dob před Španěly. Je to hned u náměstí. Uvnitř naleziště jsem před pár lety nebyl a tak to musím napravit. Jinak se to zde moc nezměnilo. Vykuřovači, šamani, atd. Filmujeme rituál a tance. Nestihli jsme projít celé přilehlé muzeum, což je škoda. Je moc pěkné. Musíme se vrátit na letiště. Letí to v 13:50 a musíme se odbavit.Cestou si dáváme u stánku vynikající tortillas za 3 pesa. K odbavení je hrozná fronta. Asi to nestihneme. Naštěstí otevřeli další přepážku, pro náš let. Hotovo, letíme. Jídlo (těstoviny) nic moc. Po 1,5 hod letu přistáváme v Guatemala City a jdeme k celnici. Ale černé můry se vyplnily a Verče nedorazil batoh! Na reklamaci zavazadel se tváří, jako že je to běžné. Asi se firmě Mexicana tyhle věci stávají často. Prý dejte nám adresu a my batoh pošleme. Ale kam, když nevíme kde budeme? Takže rozhodnutí je zůstat poblíž letiště v hotelu Aeropuerto jednu noc a zítra si pro batoh dojdeme. Hotel stál 12USD/os se snídaní a internetem v ceně. Bohužel to znamená zdržení a cena ubytování také není ideální.

3. listopad 2006 - pátek (ANTIGUA)

V 10:00 jdeme na letiště. Batoh je tu. Konečně! Můžeme tedy vyrazit. Počasí je na nic. Prší. Bereme z hotelu shuttle bus za 10USD/os!!!  do Antigua. Jsme tam za 2,5 hod. Bereme hotel El Viachero za 50Q/os. Dost vysoká cena za nevalný pokoj. Jdeme obědvat do Cappero, obdoba McDonalda.Menu s kuřetem a nápojem za 36Q. Malá porce. Jdeme do centra na první omrknutí města. Je krásné, starobylé, ale je stále zataženo, prší a sopky nad městem nejsou vidět. Zahaleny do mraků. Kazí to náladu a dojem. Nakupujeme první suvenýry, bambusový bubínek, píšťalky. Je velice chytré hned na začátku kupovat věci, co zabírají celý zbytek cesty místo v batohu ...
Pak se jde na internet. Zdravíme domovinu. Procházíme si kostel La Merced s největší kašnou Střední Ameriky,který má žlutou fasádu zdobenou bílými ornamenty jako šlehačka na dortu. Jdeme na prohlídku katedrály zborcené po velikém zemětřesení. Tajemná podívaná. Do nebe ční vysoké sloupy bez střechy. Po večeři jde Zdeny spát a my s Verčou jdeme na lov nočních fotek. Město nemá moc osvětlení a zastrčené tmavé ulice působí strašidelně. Zvlášť, když před odchodem z hotelu vypadl po celém městě proud.

4. listopad 2006 - sobota (PANAJACHEL)

Vstáváme v 8:00 a jdeme na snídani do kavárny. Dáme si míchaná vejce, fazole, housku, jugo, kafe.Vše za 20Q. Pak jdeme sehnat odvoz do Panajachel, k jezeru Atitlán. Už nabízí jen v 12:30 za 7USD, levnější za 5USD prý jezdí jen ráno. Bereme. Je stále zataženo a mrholí. Výlet na sopku Pacaya odkládáme. Jdeme do centra a fotím středověkou prádelnu, což je jakási kašna s podloubím, kde se dodnes ručně pere prádlo. Následně ještě o kus dál ke klášteru, který byl také poničen při zemětřesení. Potkáváme mnichy. Prohlídka je působivá. Jsou tu školy, místní děti rádi pózují. Pak jdeme na malé občerstvení.Pozorujeme v parku chudáka, který má plato vajec a syrové je všechny pije.Je to asi místní blázen. Kolem jezdí kluci na sk8tu. V 12:30 odjíždíme mikrobusem od hotelu. Za asi 2,5hod jsme v Panajachelu. Cesta byla krásná, vyhlídky do okolí. Počasí se zlepšuje. Už zastávka nad jezerem bere dech. V městečku je živo, oproti průvodci z roku 2005! Vše už je jinak. Komerčnější a turistické letovisko. Tři obrovské vysoké hotely. Ale výhled na jezero se sopkami v dáli nám tohle vynahradil. Jdeme pojíst večeři. Našli jsme Hotel Casa Loma, za 50Q/os. Ale moc pěkný. Večer si kupujeme lístky na trip do Chichicastenanga na trhy. Fotím setmění nad Atitlánem, jdeme se vysprchovat a únavou spát. Ještě si cestou dáme grilovanou "elote", kukuřici se solí a limetou. Mňam!

5. listopad 2006 - neděle (CHICHICASTENANGO)

Vstávám ještě než zvoní budík. Je 6:00. Konečně se mi daří srovnat režim, narušený z nočních směn. Jdeme si koupit něco k snídani. Dáme si čokomilk a sladké housky. Na 8:00 máme čekat na minibus do Chichi. V 8:10 nic,8:20 nic, nervozita, co uděláme? Konečně v 8:30 přijíždí minibus a vyrážíme. Cesta trvá něco málo přes hodinu.Zastavujeme  na kontrole vývozu ovoce do vysočiny. Něco jako celnice.Nesmí se dovézt ovoce. Z dob, kdy v této oblasti snad řádila nějaká ovocná epidemie.Při příjezdu do Chichi, nás už pohltí trh v plném proudu. Ceny se opravdu dají usmlouvat na minimum. Trh je ve všech uličkách. Jdeme na náměstí, ke kostelu St.Tomas. Hned u vchodu na schodech vidíme mayské šamany provozovat vykuřování. Tohle je jakási rarita. Spojení mayské a křesťanské víry. Zdenyho lapne nějaký průvodce s cedulkou a že nás provede. Nezdá se mi to, ale jdeme. Vypráví nám o tom, co už vím, že v kostele Mayové zapalují svíčky a modlí se za úrodu,manželství, peníze a vyléčení se z alkoholismu. Pak nás chce dovést k Pascual Abaj. To nechceme. Za 200Q!!! To nás naštvalo, zkouší to.Dáváme mu 50Q za 3 osoby. Hodně nadáváme.Ale na tomhle místě ale máme strach ,aby nás nezaříkal. Tak rychle mizíme. Tady se může stát cokoliv. Nevěříte? Věřte! Zdeny na Pascual nejde. Obává se dalších podvodníků. My s Veru jdeme. Je to přeci jen jednou za život. A tolik jsme o tomhle místě četli. Celkem snadno nacházíme cestu podle průvodce. Nelze zabloudit. Za městem vede
cesta do kukuřičných políček. Zde už cedule neomylně směrují. Jdeme skrze dvorek farmy a dílny na výrobu tradičních dřevěných masek. O té ještě bude řeč. Jdeme dál do kopce pod lesem. Z vyvýšeného místa vidíme hřbitov v dáli. Je celý barevný. Na cestě zpět tam musíme jít. Míjíme výpravu Francouzů v důchodu. Nevěřte průvodci. Dávno jsou pryč časy individuální baťůžkářské turistiky, varování před přepadením. Dnešní Guatemala už dávno nastoupila cestu  komercializace všeho, co je jen trochu zvláštní, tajemné. Turistům se už podřizují i šamanské rituály. Uznávám, že jsou opravdu tajemné a nebýt 30 Frantíků kolem zaříkávače, budu naprosto unešený. Varování a zákazu focení už také odzvonilo. Nechá se volně natáčet i z 1/2 metru. A ti drzouni lezou těmhle lidem až do úst! Je to trochu ponižující. Držím si odstup a úctu. Je to opravdu úžasná podívaná. Stojí za to tam být. Obětinami jsou alkohol,
doutníky, svíce, kopál hoří a voní. Na zemi tajemné obrazce sypané z cukru. Odcházíme se zvláštními pocity Evropana v jiném světě. Cestou dolů se zastavujeme v domě Diega Ignacia. Potkáváme ženy a vytahujeme okopírované obrázky z knihy Norberta Frýda: Usměvavá Guatemala, z padesátých let. Byl to Budějovičák, který byl v Lat.Americe diplomatem a po Guatemale podnikl svatební cestu. Fotografie již zemřelého dědy vzbudila veliký ohlas a námi darované obrázky udělali velkou radost. Jaká příjemná náhoda, že tato  rodina poznala své předky, a že zde doposud žijí jejich potomci. Po více jak 50 letech. Ukazují nám výstavu masek. Nádhera, zvlášť ty prastaré,které vyráběl již zmiňovaný Diego Ignacio. Loučíme se a odcházíme. Směrem ke hřbitovu. Je úžasný, každý náhrobek má  jinou barvu a hrobů jsou tisíce. Všude spousta květin z nedávných dušiček. Asi po 1/2 hodině se vracíme do města. Dáváme si vynikající zmrzlý banán v čokoládě s oříšky. Bomba. Teď jsou na řadě nákupy. Tohle nemám rád, ale něco si přivézt chci. A dárky domů také. A zde je dobrá šance udělat dobrý obchod. Musíte však vědět, že turismus zvedá ceny. Trhovci nasazují až 5x víc, než je reálná cena. Ovšem v porovnání s cenami v Evropě je to přesto pouhý zlomek.Takže kdo umí smlouvat udělá 10x lépe. Klidně poodejděte 30m a místní, když vidí prvotní pohled, doběhne vás a sleze na vaší cenu. Tohle je ale zrádné a Verča podlehla nákupní horečce a koupila 3 obrovské hamakas s dřevěnými tyčemi za 500Q. Váží asi 7kg a to máme před sebou ještě 4 týdny...! Kdo se s tím povleče? Já ne:) Ale látka je to nádherná a v ČR by stála tisíce korun. No dobrá. Já kupuji 2 sošky a masku  ze dřeva. I tak se bojím, že je cestou rozbiji. V 14:00 odjíždíme zpět do Panajachelu. Po návratu ještě kupujeme trip Tour del Lago, s návštěvou 3 vesnic za 75Q/os. Ceny jsou opravdu nahoře a Tourist Agency, jsou po městě desítky a mají stejné ceny. Ví jak na gringos!!! Všechno je už drahé. Od jídla a malých porcí, po mikrobusy, které už téměř úplně ovládají transport turistů.Chicken busem už tady jezdí jen domorodci a odvážní backpackeři. Nová doba. Kdo chce pohodlí, musí platit a dost. Jdeme ještě na pollo za 18Q, ale fakt dětská porce. Mám úžeh a bolí mě hlava. Jdu spát. Deník dopíšu zítra...

OBRÁZKY K DENÍKU ZA PRVNÍ TÝDEN:

 




 

Žádné komentáře
 
"Mochileros" jsou přátelé, snažící se poznat kulturu a svět takový, jaký je. Zaznamenat do svých myslí, na film a fotografie. Podělit se o zkušenosti svoje i čerpat ze zkušeností druhých. Poznat historii i současnost. Vážíme si lidí, jejich kultury, historie a zvyků. Nesnášíme bezpráví, násilí a útlak v jakékoliv formě. Respektujeme ostatní. Snažíme se chránit tuto planetu a zachovat ji dalším generacím. Copyright © 2008-2014