MOCHILEROS PICTURES

" SVĚT NA DOSAH " "POZNAT,ZAZNAMENAT,CHRÁNIT,POMÁHAT,PŘEDÁVAT..."

HODINY

Odkazy

Masážní studio

masáže od Verči

Bankomaty VISA

načerpejte kartou

Best time to visit

kdy a kam vyrazit

Däniken

Erich von Däniken

Facebook

Mochileros Pictures

Fitipaldizain

potřebujete web?

Foto Šárka

krásné fotografie

Foto Zuzana

svatební fotografie

Fotolab

internetová fotosběrna

Green Life

záchrana pralesa

Green Ways

něco pro zdraví

Letenky

levné letenky

Lonely Planet

baťůžkáři všech zemí

Ministerstvo zahr. věcí

užitečné informace

Moje podróże

kamarád Zbyszek

Nadační fond Inka

pomoc indiánským dětem

Očkování

očkování na cesty

Odtahová služba

pomoc na silnici i jinde

Počasí

předpověď počasí

Prime Time Video

nejen svatební video

Převodník měn

měnová kalkukačka

Suffer

punkrock band

Tatra 815 GTC

kolem světa

UNESCO

světové dědictví

UNICEF

pomoc a práva dětem

Velbloud

club & café

Viabona

tělo a duše

Wikipedia

otevřená encyklopedie

Záchranná služba

jihočeská záchranka

RSS

RSS

Deník

TŘETÍ TÝDEN

13. 11. 2006 - 19. 11. 2006

Quiriguá, Puerto Barios, Livingston, Rio Dulce, Flores, Tikal, Belize City, Caye Caulker


13. listopad 2006 - pondělí (QUIRIGUÁ)

Dnes je den přesunu zpět do Guatemaly. V rámci šetření a taky tak trochu toho adrenalinu, pojedeme místními linkami. Jak se tady říká, chicken busy. Odcházíme z hotelu v 8h a za 20 minut sedíme v minibusu, směr hranice za 15Q/os. Lze ho sehnat jednoduše. Vydali jsme se na ulici směr guatemalská hranice a oni si vás hned lapí. Platit lze čímkoliv. Čekáme ještě dalších 20 minut až je minibus plný. Jedeme. Za 30min jsme v El Florido. Přes hranice procházíme snadno. Stačí se prokázat krátko vstupým razítkem na doložce. To je ten speciální papír pro vstup Copán a zpět. Hned nás chytá naháněč od minibusu směr Chiquimula, za 15Q/os, jedeme. Do vozidla pro 15 osob se cestou namačká asi 30 lidí. Nedá se ani dýchat, ale je to nezapomenutelný zážitek. K našemu překvapení v Jocotánu končíme. Ale klid, ženou nás jen jako ovce k jinému minibusu, že prý je to rychlejší a nic navíc neplatíme. Hlídáme si pro jistotu batohy na střeše. Jede se hned a za hodinu jsme v Chiquimule. Ještě než stačíme vystoupit, už se nás naháněč uvnitř ptá, kam potřebujeme? No přece do Quiriguá. No problem. Vede nás asi 200m, přes tržnici a ukazuje nám autobus směr Flores. Ten nás vysadí v Quiriguá u cesty za 25Q/os. Je to na trase. Asi si vydělal nějakou provizi, ale je to sympatické, jak se o nás postaral. V Guatemale není problém se kamkoliv, kdykoliv dostat. Samo si vás to najde a navede. Kolem 13h jsme v Quiriguá u cesty. Sem moc lidí asi nejezdí, soudě podle toho, že jsme vystoupili sami a nepotkali ve vsi ani na hotelu a okolí žádné cizince. Celkem snadno za pomoci místních nacházíme hotel Royal za 15Q/dohromady. Je to společný pokoj s příslušenstvím. Platíme předem, ale budeme potřebovat rozměnit. Ve vesnici žádná banka není. Vlastně tu není nic. Sedáme na místní obdobu MHD, autobus co jezdí okruh kolem vsi a okolí. Jedeme 3 kilometry zpět po hlavní silnici do Los Amantes. Tam už banka je. Procedura s výměnou peněz na přepážce zabrala 3/4 hodiny. Nejsou tady na turisty zvyklí. Nejdřív první přepážka, výslech a zápis, odkud jsem, co tu dělám, kopírování dokladů, hromada papírů. Konečně mám potvrzení potřebné k výměně peněz na pokladně. Vidím jak místní rolníci podepisují dokumenty otiskem palce. Jdu vystát další frontu k další přepážce. Hurá a máme další Quetzaly. Můžeme slavit. Pivko v místní zahrádce. A zpět stopneme bus do naší vísky. Stačí si mávnout. Jdeme napsat zprávy po internetu za 10Q/hod. Projdeme si místní zajímavosti a okolí. Malá procházka k bývalé železniční stanici, která už jen chátrá, ale nějaké zajímavé fotky tady pořizuji. Další pivo a večeře v hotelové jídelně. Váží si nás, asi jsme jedni z mála hostů, ne-li v poslední době jediní. Proto dostáváme královské porce. Zeleninová polévka, steak, hranolky. Za 35Q. S plným břichem se osprchujeme. Přepereme nějaké prádlo a jdem spát.

14. listopad 2006 - úterý (QUIRIGUÁ)

Čeká nás Quirigua Ruinas. Budíme se na 7:30h, tradičně si zabalíme zavazadla a necháme na recepci v úschově. Padá rozhodnutí, jít k ruinám pěšky. To znamená, že je třeba vyrazit brzy dopoledne, dokud slunce tolik nepálí. Kráčíme kolem staré, nefunkční železniční stanice. Cesta nás vede podél kolejí, až dorazíme k cestě, která prochází napříč plantáží banánovníků až k ruinám. Dáváme se doprava. Je to nějakých 3,5 km. Míjíme nadzemní dopravník banánů křížící se s naší cestou. Je to kolejnice nad zemí, po které jezdí sklizené trsy banánů k nákladním autům. Cesta nám trvala asi 3/4 hodiny. Dorážíme k bráně archeologického naleziště. Platíme každý 25Q a jdeme dál. Quiriguá je pěkné místo, posazené v parku, sekaný trávník, okolo husté, vysoké stromy. Mayské stavby, po návštěvě Copánu, působí trochu zklamaným dojmem. Zato mayské stély jsou pravým skvostem! Na nich si spravíme chuť. Jsou úžasné. Legendární nejvyšší a nejlépe opracované stély mayského světa. Důkaz znamenitého umu dávných kameníků. Nejvyšší stéla měří 12m, přičemž 8m je nad zemí a 3m pod povrchem. Mnoho turistů sem nezavítá a je to veliká škoda. Tohle místo je v mapě památek hodně významné. Mají tady také malé muzeum. Po prohlídce se občerstvíme mlékem z kokosů od místního staříka. Ten velmi mistrně ovládá svou mačetu a během pár vteřin připraví kokos právě spadlý z palmy ke konzumaci. Zkouším to také, ale div si mačetou neuseknu palec. Přijíždí klimatizovaný autobus s turisty. Na nic nečekáme a odcházíme. Před bránou mávneme na autobus, který sváží dělníky z plantáže. Za 3Q nás odveze až na křižovatku do vesnice. Vydat se zpátky pěšky, by byl čistý masochismus. Je právě poledne a slunce spaluje obrovskou silou. Vyzvedáváme batohy a odcházíme k hlavní silnici. Není problém stopnout autobus, kterých tady jezdí spousta. A už se vezeme na křižovatku před Morales, za 10Q/os. Většina autobusů tady odbočuje na sever do Flores. My však míříme do Puerto Barios. Během 5 minut si zastavujeme minibus. Řidič říká, že se staví ještě v městečku Morales (2km) a pak pokračuje do Puerto Barios. Souhlasíme a platíme 10Q. To je však naše 1. chyba. V Morales čekáme v děsném horku na tržnici, než naháněč sežene dostatek, tzn. minimálně dvojnásobek povoleného počtu cestujících do vozidla. Alespoň poobědváme. Placky a pollo za 5Q a cosi, co jsme dodatečně určili, jako smažený špek za 5Q. Dost mastné a ne příliš chutné. Zbyšek vybíhá pro vodu. Je to takový zmatený blázen. Na Guatemalce mluví polsky a ještě se diví, že mu nerozumí. Hlavu si s tím neláme. Málem mu ujedeme. Ten chlap nemá ani ponětí jak se chovat na cestě. Ale je to nadšenec. Naše 2. chyba. Uvěřili jsme řidiči. Ten je dostatečně drzý a aniž by nás před tím upozornil, teď vybírá 40Q za 4 batohy. Prý zabírají 4 místa. Zaplať, nebo poputují na střechu. Ta však nemá zahrádku. A při způsobu jízdy tohohle a jemu podobných profíků, raději platíme za místa v kabině. Po hodině popojíždění po městě a vyvolávání báriobáriobários, se minibus skoro zaplnil a můžeme jet. Ukrutně to ženeme. Proto není divu, že v 1/2 cesty už nevydrží chladič a praská. Víčko je za sedadlem řidiče a vroucí voda exploduje dovnitř. Verče má opařené nohy, ale není to tak zlé. Zato bus je plný páry. Řidič ani jeho parťák se v motorech moc nevyznají a dolévají do rozžhaveného chladiče studenou vodu. Čímž ho odsoudili k totální smrti. Volají vamos. Když mu ukazujeme, že všechna voda zase vytekla, nechápe. Říkáme, že dál s ním nejedeme a připojují se i ostatní. Jdu stopovat jiný autobus. Zdenymu se podařilo vymoci část peněz nazpět. Ale musel být hodně důrazný! Naštěstí následující chicken bus stál právě těch vrácených 5Q/os a přesně to vyšlo. Za 1/2 hodiny jsme v Puerto Barios. Necháme si poradit kudy do přístavu a vystupujeme na křižovatce hlavní cesty a 12 calle. Odtud je to 15 minut pěší chůze. V přístavu kupujeme colectivo. Loď za 30Q/os. Odmítáme privátní dopravu za 200Q. Cesta po moři do Livingstonu je krásná. Vítr nám chladí zpocená těla. Za 45 minut jsme v Livingstonu. Hned u mola se na nás přilepil černý dotěrný Tom. Welcome to Livingston, a že tu všichni budeme happy. Krouží kolem nás na kole a nedá se odbýt. Podobných je tu víc. Až na třetí pokus a na důrazné NO, GRACIAS! pomalu mizí. Ubytujeme se v hotelu El Viachero, za pouhých 21Q/os. Celkem slušný pokoj s koupelnou a větrákem. Jistě jsou ve městečku lepší, ale na 2 noci nám to bohatě stačí. Jde jen o nocleh. Vydáváme se do města plného černochů. Tedy přesněji řečeno garifuňanů. Hodně jich působí "sjetě", hlavně mladých. Ale jinak pohodové místo. Plno malých obchůdků a restaurací, všichni zdraví a zvou k posezení, nebo nákupu. My ale hledáme průvodce, nebo pěší výlet po okolí a hlavně k 7 Altares. Tak doporučovaný průvodcem a jinými cestovateli. Happy Fish 70Q, Exotic Travel 50Q, bereme levnější na zítra. Zdenek si nechává zaplést copánky a korálky do vlasů. Za pár minut hotovo. Obratné ruce dvou asi 150kg černošek předvádí své umění. Máme hlad a tak si objednáme v Bahia Azul rybu za 40Q. Nedoporučuji. Malá, dětská porce a při placení 10% přirážka za obsluhu! Místo avizovaného pravého jugo de narancha, pomerančového džusu, nalévají šťávu z kanystru. Předraženo a kvalita mizerná. K večeru posíláme zprávy z internetu a osvěžujeme se pivem u McTropic v akci 2x15 (2 piva za 15Q). Jdeme spát do naší kobky a zapínáme větrák, který je tady nutností.

15. listopad 2006 - středa (LIVINGSTON)

Spalo se vcelku dobře, díky větráku. Asi v 8h jdeme do hotelové restaurace na molo. Vidím Zdenyho a Zbyška, jak už tu sedí a popíjí džus a volá: "bananas fritas". Snídáme cafe con leche, míchaná vejce za 5Q. Hezké ráno. Na 9h jdeme do Bahia Azul, kde je sraz na jungle trip. Dáme si na úvod jugo za 12Q. Opět je to Tampico z marketu, nikoliv čerstvé pomeranče. V 9:45 vyrážíme pěšky na prohlídku Livingstonu. V kostele se právě odehrává garifunský pohřeb a nesmím tam fotit. Nádherný pěvecký sbor. Další cesta vede kolem spadlého betonového domu, po hurikánu Mitch. Zastavujeme se na barevném hřbitově. Začíná být nesnesitelné vedro. Musí být více než 40 st. C, jsem totálně promočený. Dále vede cesta vesnicí, chudinským předměstím s dřevěnými boudami. Všude běhají krásné černé děti. V dopoledním žáru vystoupáme na kopec s celkem nudným rozhledem. Snad jen informace, že vpravo je Guatemala a vlevo už Belize a to že průvodce šlálp do psího lejna, nás v tom žáru trochu rozveselí. Sestupujeme do lesa, zde prezentovaného jako džungle. Chybí obrovské stromy a divočina. Naprosto promočení přicházíme k řece protékající touto džunglí. Tady je hlubší tůň a my neváháme a naskáčeme do vody. Rázem je nám lépe. Báječné osvěžení. Za 20 minut přijíždí kanoe vydlabané z jednoho kusu kmene. Ani se nám z vody nechce. Zajímavý zážitek. Koupání uprostřed tropického lesa a bujné vegetace. Nastupujeme do kanoe a vyplouváme po řece, pěkná plavba až k ústí moře. Tady vysedáme a pokračujeme pěšky po pláži. Za 10min jsme u restaurace, kde se občerstvujeme sendvičem ceně výletu. Po 3/4h pauze pokračujeme dále k Siete Altares, neboli sedmi oltářům. Což je sedm vodopádů, nebo chcete-li kaskád, vytvořených přírodou. Celkem asi 3km po neskutečně špinavém pobřeží. Nevěřte knihám. Žádná příjemná procházka. Jen odpadky vyplavené mořem, jako na skládce. Idyla karibského pobřeží bere za své. V jednom místě téměř šlápnu na injekční stříkačku s jehlou. těsně před cílem se stezka vylepšuje. Platíme 10Q a můžeme vstoupit. Přírodní kaskády, vytvořené lesní říčkou v pískovci, jsou nádherné. Jdeme 20 min proti proudu, až dorazíme k nejhlubšímu jezírku. Celou cestu se jde vodou. Naštěstí jsme připraveni a máme sandály. Nyní je období sucha a vodopád je slabý, ale i tak krásný. Skáčeme do vody v jezírku, hluboké prý 8m. Bude to zřejmě pravda, skočil jsem ze skály nad hladinou z 5m a jsem zdravý, dna jsem nedosáhl. V romantické tůni se koupeme asi hodinu. Je čas k návratu. 5km pochod zpátky. Díky ošklivému prostředí pláže nic moc. Proto se hned po návratu odměňujeme místní zmrzlinou. Zmrzlý banán v čokoládě se sekanými oříšky. 2Q/ks. Je 17h a to je právě čas, na který Zbyšek objednal v naší hotelové restauraci U šedého vlka makrelu. Šedý vlk, jak jsme pojmenovali našeho starého černého kuchaře se šedivými vlasy, nám nachystal ohromnou porci, vynikající čerstvé ryby. Za pouhých 25Q. Jsme žízniví a hladoví. Uděláme nějakou útratu. 5x cerveza grande (1L) a lahev guatemalského rumu. Fajnové pití. Chce to hodně limety. Rychle stoupá do hlavy. Je legrace. Sedíme na molu s výhledem na moře i řeku. Tohle je tedy opravdu moc hezké. Pak jdeme ještě do města. Zbyšek čeká zprávy od dcer. Mel alternativní plán, jet s námi do Tikalu a pak letecky do Nicaragua. Špatné zprávy, nejde to. Jsme smutní, zvykli jsme si na sebe a starý veselý pán, zmatkař, bez znalosti jazyka, musí zítra naší výpravu opustit. Vydá se přes Honduras do Nicaragui po zemi. Vypsal jsem mu body trasy. Uvidíme, jak dopadne. Sedíme bez nálady u McTropic na akci Cerveza 2x15Q. Pak jdeme spát, píšu deník do 1:30h. Zítra vstáváme brzy, rozloučit se se Zbyškem, který už teď vypadá dojatě.

16. listopad 2006 - čtvrtek (RIO DULCE)

Budík zazvonil v 5.45h, jde se na molo. Fotografuji východ slunce. Zdeny volá, že mají v pokoji kraba a já hned kontroluji dva šváby, které jsem utloukl včera PET lahví. Byli 5cm velcí. Zbyšek si s námi dává kafe a je nervózní, neposedí. Potřeseme si rukama a je pryč. Bude nám chybět. Musím mu později napsat email a zjistit jak se mu samotnému vede. Tomu Polákovi, který mluví na všechny v okolí jen polsky. My odcházíme do přístaviště v 7.30h a zjišťujeme si ceny za plavbu lodí do Rio Dulce. Oficiální taxa za kolektivní loď jedním směrem je 100Q/os. Takže jdeme zpět do Exotic Travel a kupujeme levněji za 80Q. Musíme ještě do banky vyměnit dolary. Tady v oficiálním kurzu 1:7,52. Pouliční veksláci v šizuňkovském Livingstonu nabízí jen 1:7! V 9:50h vyplouváme proti proudu řeky Rio Dulce. Cesta má trvat cca 3h. Se zastávkami u rybářů, ekosite a sirných koupelí. Zde si znovu dovolím napadnout guidebook LP i RG. Žádná zajímavá podívaná. Sirné prameny tvoří jen ošklivý betonový bazének s horkou sirnou vodou. Prodávají tady občerstvení a Coca-Colu. Místo je postupně komercionalizováno, skoro nestojí za řeč. Brzy tu navíc jistě začnou vybírat vstupné. Ale samotná plavba byl dobrý nápad. Určitě doporučuji. Lodivod nás před přistáním zavezl ještě ke Castillo de San Felipe. Starému strážnímu hradu, který sloužil jako obrana proti pirátům. Chránil úzký vstup z Rio Dulce do Lago de Izabal, největšího jezera v Guatemale. Tím jsme si udělali malý výlet v ceně velkého, stejně jsme se tam chtěli mrknout. Škoda, že jen z lodi. Je to jediná atrakce poblíž městečka Rio Dulce (4km), dá se sem dojít i po souši. Loď nás vysazuje pod mostem. Největším a nejdelším ve střední Americe. Na doporučení holandské barmanky v nedalekém baru, jdeme do hotelu Golden za 50Q/os. Moc pěkný pokoj s koupelnou a WC, navíc s TV. Má zahradu, je v klidném prostředí. Žel se dozvídáme, že voda poteče až v 19h a splachujeme kbelíkem vody z nádrže. Vyrážíme do města, což je jen pár domů kolem silnice vedoucí do Peténu. Občerstvením je kuře a hranolky do ruky, za 7Q. Autobusy na zítra jezdí každou hodinu a není třeba si obstarávat lístek předem. Plánujeme odjet zítra v 10h. Poté se jde nakoupit do DF supermarketu. Párky a pití, čokoládu, slané chipsy, křupky a pivo. Svačíme na verandě hotelu hot-dog. Hrajeme karty, jdeme na internet, napíšu deník, zkoukneme nějaké obrázky v televizi a spát.

17. listopad 2006 - pátek (FLORES)

Znovu den přesunu. Tentokrát do Flores. Výchozího místa k legendárnímu mayskému městu Tikalu. Pomyslnému vrcholu návštěvy Guatemaly. Náš plán jet v 10h se společností Fuentes del Norte. Balíme, snídáme studené hot-dogy od včerejška a odcházíme. Cestou doplníme zásobu vody v DF marketu, čokomléko, sušenky. Na zastávce u mostu odkládáme batohy. Jdu si ještě vyfotografovat nejdelší most střední Ameriky a stanici místních záchranářů. Zdeny má průjem a upaluje zpět do hotelu na WC. Mezi tím přijíždí s 1/2h předstihem autobus. Musíme jej nechat odjet. Nejsme kompletní. Po Zdenyho návratu záhy přijíždí jiný spoj společnosti Maria Elena. Svolává cestující. Nastupujeme za 60Q/os. Uvnitř si však není kam sednout. Autobus je narvaný k prasknutí. Stojíme v uličce. Představuji si dalších krušných 5 hodin jízdy ve stoje. Děsím se. Dosluhující vůz bez technické způsobilosti, tlumičů a brzd. Naštěstí jsou Guatemalci gentlemani. Uvolňují místo pro Veroniku. Ta si sedá a bere místního klučinu na klín. Často stavíme a jsme kontrolováni hlídkami. Probíhá důkladná kontrola dovozu potravin, zejména ovoce do oblasti Peténu. Kdysi tady měli zavlečenou nějakou chorobu ovoce a proto se nesmí nic dovážet odjinud. Alespoň při každém zastavení odbíháme na WC, protahujeme se a hlavně dýcháme čerstvý vzduch. Je zamračeno a není horko. V 1/3 cesty, se uvolňují místa. Usedáme. Zastavujeme i v motorestu, obědváme rýži, kuře a limonádu za 15Q. Zbytek cesty je už bez problémů. V 15h jsme v St.Eleně na nádraží. Chytáme taxi do Flores za 10Q. Je to pouhých 1,5km rovně a po mostě, nejde zabloudit, ale nechce se nám tahat batohy na zádech. nacházíme hotel Doňa Goya, kousek od hlavního náměstí. za 50Q/os, s WC a koupelnou. Všechny hotely ve Flores nabízí trip do Tikalu a desítek dalších lokalit v okolí na které si jen vzpomenete. Dnes už se dostanete kamkoliv. Je to jen otázka peněz. Rozdíly v cenách jsou minimální. Můžete klidně vzít výlet už v hotelu. Zprostředkují vám dopravu. Jde se do městečka na prohlídku. Necháme se zlákat okružní plavbou lanchou po jezeře Petén Itzá, kolem Flores, spojený s návštěvou El Miradoru, na protějším břehu. Dvě hodiny za 100Q dohromady. Naším lodníkem a průvodcem je 82 letý stařík. Má zlatý zub a zlatou hvězdu vsazenou do zubu. El Mirador stojí za zastávku. Je z něho krásně vidět do okolí. Flores byl dříve ostrov, dnes už je spojen náspem se břehem. Užíváme si odpoledne. Je oblačno, ale děda tvrdí: "Maňana bonito i sol". Věříme mu, nic jiného nám nezbývá a kdo jiný by to měl vědět nejlépe, než stařec, který zná 10 mayských dialektů? Cestou se stavíme pro dřevo na otop na jednom z břehů. Dřevo nakupuje náš stařík od hrozně špinavého a roztrhaného farmáře. Dojemná scéna. Mnoho lidí v Guatemale žije v bídě. Existují propastné rozdíly mezi vrstvami obyvatel. Pomáháme nakládat polínka do lodi. Počítáme kusy a podle počtu se platí. Cestou zpět se nám naskýtá nádherný pohled na Flores, město je osvětlené paprsky pronikající skrze mraky. Děda dostal svých 100Q, i když jsme po vyplutí usmlouvali slevu na 80Q. Věnujeme mu příspěvek na dřevo. Už se stmívá. Zdeny jde na internet, my dva s Verčou korzujeme a přece jen srovnáváme ceny, jen tak, ze zvyku. Hlavně do Tikalu a Belize. Všude stejné. Večeři si objednáváme v restauraci La Canoa. Kuře za 25Q, špagety za 30Q, litr piva za 20Q. Nákup svačinky a vody na zítra. Bereme si pastu z fazolí 400g za 8Q v plechovce. Úplně jsme jí propadli. Je to pochoutka. Taková bezmasá paštika. Na hotelu kupujeme cestu autobusem do Tikalu za 50Q/os tam i zpět. Odjezd zítra v 5h ráno. Návrat libovolný, pouze do 18h. Na střeše hotelu je terasa, tam popíjíme pivo Sol (litr za 18Q), hrajeme karty, prohlížíme fotografie. Zajdeme se osprchovat na pokoj a sladce usínáme.

18. listopad 2006 - sobota (TIKAL)

Dnes konečně spatříme Tikal! Perlu Guatemaly, jeden z největších mayských pomníků. Jedno z míst, za kterým se člověk vydá přes půl světa. Vstáváme brzy, už v 5 hodin odjíždíme minibusem. Budeme tam mezi prvními. Okolo sedmé kupujeme vstupenky. Cena 50Q je velmi přátelská, za takový skvost. Oproti jiným světovým památkám, za "hubičku". Ale co to? Podivné tlaky a zvuky ve střevech. Jdeme sami stezkou v džungli, nedá se nic dělat. Musím jít. Téměř nestihnu doběhnout. Skok do bujné vegetace a kalhoty dolů. Jen taktak. Pěkně to začíná. Jen doufám, že toho dnes nebude víc. Teď už nic nebrání průzkumu mayských chrámů. Procházíme pomalu a pozvolna. Objevujeme první stavby. Napovídají, co nás dnes čeká. A je to tady. Odzadu vstupujeme na hlavní náměstí, kde se proti sobě majestátně tyčí pyramidy I a II, známé snad z každé tikalské pohlednice nebo knihy. Monumentální dílo. Nepopsatelný pocit. Historie na nás dýchá na každém rohu. Slunce vychází přímo za nejslavnějším chrámem Velkého jaguára. Což pro fotografie a kameru není zrovna nejlepší. Musíme počkat na odpoledne, kdy se slunce přehoupne na druhou stranu. Ale to už tu budou i davy dalších turistů. Do té doby je ale ještě hodně co vidět. Alespoň šplháme po dřevěném schodišti příkře vzhůru na protější dvojče. Pozorujeme v tichosti tu nádheru. Výhodou je i to že na Jaguára se nesmí lézt, tudíž na fotografiích nebudou naštěstí žádní Japonci nebo Amíci. Pokojnou atmosféru najednou naruší ostřejší výměna názorů mezi Zdenkem a Veronikou. Kvůli maličkosti s kamerou. Verča má slzy na krajíčku a Zdenek má potřebu se odělit a zbytek cesty dokončit na vlastní pěst, sólo. No paráda! Zrovna na takovém místě se musí projevit cestovatelská ponorka. Máme jí občas každý. Je to celkem častá záležitost. Záleží na tom, jak se s ní dokážeme vyrovnat a hlavně jak rychle. Leccos je třeba polknout. Víc hlav, víc názorů. I o tom je cestování. Učí nás toleranci a respektu k sobě i druhým. Je třeba nepropadnout panice a zlosti. Místo toho se ze vzniklých problémů poučit a příště jim předejít. Dělám prostředníka a spojku. Nějak se domluvit musíme. Dáme si na 2h rozchod a větráme horké hlavy. Scházíme se na chrámu V. Sláva, domluvili jsme se. Je tu kompromis. Nějak spolu vyjít musíme a chceme. To je teď nejdůležitější. Pokračujeme prohlídkou nádherného města. Jdeme přes El Mundo Perdido k Velké pyramidě. Škrábeme se po kamenných stěnách stavby až na vrchol. Odtud je snad nejúžasnější výhled. Slunce svítí. Radost vidět, fotit, točit a zejména stát tady. Nádherné panorama. Nad koruny pralesních velikánů se tyčí vrcholky pyramid jednoho z nejslavnějších a nejkrásnějších mayských sídlišť. Procházíme až k chrámu IV, kam už leze spoustu chtivých turistů. My samozřejmě také. Z vrcholu jsou jednotlivé vysoké pyramidy pěkně v zástupu. Po sestupu je čas na svačinu. Sníme si sendviče s fazolovým krémem. Oficiální občerstvení v areálu není. A je to dobře. Pohybují se zde jednotliví prodavači a z bedýnky s ledem vytahují pivo, limo a vodu. Nějaké sušenky. A za běžné ceny. Ne jako například na Machu Picchu za 5-ti násobek. Tikal je naštěstí ještě nezkažený. Pomalu dokončíme prohlídku a vycházíme z brány. Ještě se podíváme do muzea za 10Q. V 15h nastupujeme do mikrobusu a po 17h jsme zpět ve Flores. Hladoví a žízniví sedáme do restaurace a objednáváme kuře na grilu za 25Q a litr piva za 20Q. Potkáváme Čechy. Pár, který přijel z Mexika. Přes Belize jen projeli, takže tipy a podrobnosti o Belize neznají. Jen prý na hranici platili 30USD za výstup ze země! No to je tedy opět zpráva! Na zítra je plánovaný přesun do Belize. Lístek na přímý minibus do Belize City stojí 20USD. Odcházíme na internet, podáváme hlášení domů. Nakupujeme kolu a rum. Večer na hotelové terase si mícháme Cuba libre.

19. listopad 2006 - neděle (CAYE CAULKER)

V 7:30h odjíždíme od hotelu. Minibus je plný turistů. Jedeme 2h k hranicím. Ještě na guetemalské straně stavíme na WC a u veksláka vyměníme US dolary za belizské dolary ve stálém poměru 1:2. Přijíždíme do Melchor del Mencos. Na celnici vystupujeme i s batohy. Musíme k okénku Guatemaly a platíme 10Q za výstup. Na straně Belize vyplňujeme kartu pro vstup a zadarmo jdeme. Na druhé straně už nás čeká náš minibus, který mezitím přejel hranici. Jsme v jiné zemi, jedeme jinou, zdá se více kulturní a upravenou krajinou. Dejme tomu, že více civilizovanější. Lidi moc nepotkáváme. Je slunečno. V 12:30h jsme v Belize City. Vysazují nás rovnou u mola a nádraží lodních taxíků, mířících na ostrovy. Hned u Swinging Bridge. Kupujeme lístky na Caye Caulker za 20B. Obavy z vysokých cen se, alespoň co se týká dopravy, nepotvrdily. (Měli jsme zlé zprávy). Obědváme sendviče, které jsme měli s sebou na cestu. V 1:30h vyplouváme na moře, směrem k ostrovu Caye Caulker. Plavba rychlým motorovým člunem trvala 1h. Na Caye už ale pocítíme drahotu. Naštěstí se nám podařilo narazit na ubytování za 35B za pokoj pro všechny. Takže vlastně super. Je to cabaňa na pláži. 15minut od mola po pláži doleva. Jmenuje se Loraine´s Guest House. Jsme vděční za doporučení jiných cestovatelů z internetu. Stále svítí slunce, vydáváme se srovnat nabídky na výlety u různých agentur na ostrově. Lamanai 200B, Altun Ha 120B, šnorchl na reefu 90B/den, 45B/půlden. Vzhledem k cenám se rozhodujeme jen pro zítřejší půl denní šnorchlování se žraloky a rejnoky. Dnes si půjdeme zaplavat ke splitu. Je to trhlina, kterou vytvořil kdysi hurikán Hattie a rozdělil tím ostrov na dvě části. Je tam silný proud. Pěkné, Karibik, co dodat? Zapadá slunce nad tímhle malým otrůvkem. Sotva pár km2 velkým. Internet tu stojí 4B/18min. No a jdeme na večeři. V restauracích jsou ceny vysoké. Mluví se tady hodně rychlou a nesrozumitelnou karibskou angličtinou. Zdeny si dal kuře za 10B, já rybu v polévce. Ta se po snědení polévky celá vyjme a konzumuje poté na talíři. Takové 2v1. K tomu drink zdarma. Za 17B + 9% taxa za servis. Při jídle se mi povedlo rozkousnout nejpálivější chilli papriku na světě! Byla v polévce a dodnes si myslím, že to byla pomsta personálu za naše poznámky, že mluví příšernou angličtinou a není jim rozumět. Pocity ani nebudu popisovat, myslel jsem si, že je to moje poslední hodinka a že zabořím hořící hubu do písku jako pštros. O to horší zážitek pro mne, jako příznivce pálivých jídel. Na spravení chuti si kupujeme v marketu kolu a rum, za 8 + 4B. Na verandě chatky opět osvobozujeme Cubu. Voda z kohoutku ve sprše a umyvadle nepředstavitelně páchne. Je vedena ze sběrného sudu, který zřejmě již roky nikdo nečistil. Přestože viditelně špinavá není, máme pocit, že se sprchujeme vodou z kanalizace. Jdeme spát, smrdí nám kůže a zvedá se vítr.

OBRÁZKY K DENÍKU ZA TŘETÍ TÝDEN:








 

Žádné komentáře
 
"Mochileros" jsou přátelé, snažící se poznat kulturu a svět takový, jaký je. Zaznamenat do svých myslí, na film a fotografie. Podělit se o zkušenosti svoje i čerpat ze zkušeností druhých. Poznat historii i současnost. Vážíme si lidí, jejich kultury, historie a zvyků. Nesnášíme bezpráví, násilí a útlak v jakékoliv formě. Respektujeme ostatní. Snažíme se chránit tuto planetu a zachovat ji dalším generacím. Copyright © 2008-2014