Má rozlohu 8288 km². Je 194 km dlouhé a maximálně 65 km široké. Průměrně je hluboké 140 až 180 m a dosahuje maximální hloubky 304 m (i když někteří domorodci tvrdí, že je bezedné). Leží v nadmořské výšce 3821 m.

Pobřeží je členité, na severovýchodě a jihozápadě hornaté a srázné.

V jezeře je mnoho velkých a malých ostrovů, na kterých se nachází pozůstatky kultury Inků, např. Isla del Sol. Na jezeře se také nachází 42 umělých ostrovů.

Do jezera přitéká více než 25 řek (největší je Ramis) a odtéká Desaguadero do jezera Poopó. Nejvyšší úroveň hladiny je v březnu a nejmenší od května do prosince.

Teplota povrchové vody uprostřed jezera je stálá (11 až 12 °C). U břehu teplota významně kolísá a dokonce se v létě v noci zálivy a pobřežní části pokrývají ledem. Chemické složení vody je podobné oceánskému.

Pro domorodce je významný rybolov. Přes nízkou průměrnou roční teplotu vody (10 až 12 °C) jezero Titicaca kladně ovlivňuje teplotu okolí, takže se na pobřeží dají pěstovat brambory, ječmen a kukuřice. Okolí jezera Titicaca se považuje za pravlast brambor.

Jezero Titicaca je nejvýše položené jezero na světě, kde se provozuje komerční lodní doprava.

Původ jména Titicaca není přesně znám. V jazyce indiánského kmene Aymarů má odkazovat na dvě slova: titi je velká kočka a kak znamená skály. Volně přeloženo tedy znamená „skály pum“. Podle legendy první Inka, Manco Capac, sestoupil přes skálu na ostrově Slunce na Zemi. Tato skála (s troškou fantazie) měla tvar hlavy pumy. Ležící kočka je také poznat, když se mapa s jezerem otočí o 180 °.

Nejvýznamnější město a přístav na břehu je Puno (Peru), které je spojené železnicí s přístavem Mollendo na břehu Tichého oceánu. Na jihovýchodním břehu a na ostrovech jsou památky staré indiánské kultury Tiahuanaco.

Uros je indiánský kmen, který začal se svou originální existencí před několika staletími, v dobách, kdy ucítil potřebu oddělit se od tehdejších vládců oblasti, Inků a Collů. Ti je považovali za méněcenné a nečisté lidi. Urové začali stavět rákosové ostrovy a čluny z totory, kterých přibývalo stále víc, až se z nich stala malá kolonie. Dnes se počet jejich obyvatel, díky svodům pevninského života zmenšuje. Ale turismus dodal indiánům nový důvod, proč se sem vracet a udržovat tradice.

Vstupte zpět do PACHAMAMA 2005:

INFORMACE  ZAJÍMAVOSTI  DENÍK  SPECIALITY  HUDBA  FOTOGALERIE