Na pohřebišti Chauchilla, nedaleko města Nazca se nachází hrobky pozdní kultury
Nazca staré přes 2000 let, kultury jež vytvořila i známé nazcaské obrazce.
Jsou tam v zemi (v poušti) vyhloubené jámy, jejichž stěny jsou zpevněné pálenými
cihlami a kameny. Mumie jsou obráceny směrem na východ, na místo, odkud vychází slunce. Nohy a ruce jsou spojeny s tělem v tzv. fetální poloze.

Ve smyslu víry, že tak jak člověk na svět přichází, měl by i odejít a zároveň hledí k východu, kde se vše znovu a znovu rodí, vstříc novému životu. Tak jako každý den vychází posvátné slunce.
Otvor jámy je přikryt kmeny rohovníku, přes které se rozestlalo rákosí. Vše bylo zamaskováno hliněnými hroudami a kameny. Nakonec bylo rákosí postaveno vertikálně jako znamení, kde se hrobka nachází. Mrtvá zvířata měla hrobku chránit před nezvanými vetřelci. Bohužel neúspěšně. Před několika lety zde bylo pouze 8 hrobů, ale je jich tu mnohem více, stále se nacházejí. Vykradači hrobů, tzv. huaqueros, jsou stále rychlejší. Takřka žádná hrobka neunikla hledačům pokladů pátrajících pouze po zlatu, keramice a dalších předmětech, jež se dají zpeněžit. Mumiím vylámou zlaté zuby i zlaté destičky z lebek a kosti rozházejí po okolní poušti. Do otevřené hrobky pak proniknou sluneční paprsky, které dokonají dílo zkázy. Proto dnes mají mumie vybělené kosti a černou kůži. Dnes zde můžete nalézt na 12 hrobek, ve kterých je vystaveno na 15 mumií. Poslední hrobka vystavuje ženu a její dvě děti. Žena byla postižena smrtelnou nemocí původem z Amazonie zvanou uta. Všude okolo je poházeno mnoho kostí, dva metry dlouhé vlasy, bavlna, cáry látek.
První člověk, který prováděl vykopávky archeologických míst dnes připisovaných kultuře Nazca, byl peruánský archeolog Max Uhle roku 1901. Jako první pochopil, že se jedná o jinou kulturu, odlišnou od dosavadních. Kultura Nazca se rozvinula po pádu kultury Paracas okolo roku 200 n.l. Lidé z Nazcy kultury byli farmáři a měli tedy čas na umělecké práce jako je malování a hrnčířství. Ve své době dosáhli skvělých výsledků. Právě proto dnes můžeme obdivovat jejich skvělou techniku. Vynikli především v malbě na polychromovanou keramiku. Využívali tří až osmi barev, přičemž mezi nejoblíbenější patřila červená, bílá, hnědá, žlutá, šedá, fialová a černá. Často malovali denní život, zvířata a mytologické jevy. Centrum měli v Kanachi, asi 8 km odtud. Pravidelně hroby otevírali a vyměňovali či doplňovali jídlo a pití, protože věřili v posmrtný život. Nazští „chirurgové“ prováděli trepanace lebky a operace mozku, které prý přežilo až 60% pacientů. Kultura zanikla kolem 800 n.l.

 Mumie v Jižní Americe

Nejstaršími mumiemi z andské oblasti jsou těla rybářů z pobřeží dnešního Chile a Peru; pocházejí z doby kolem roku 3000 př. n. l.. Mrtví se tehdy nechávali vysoušet na slunci, přičemž byly někdy odstraňovány také vnitřnosti. Mumifikaci pak prováděla většina národů žijících na území současných států Kolumbie, Ekvádor, Chile a Peru, ať už to bylo pomocí vysoušení na slunci v nížinách, nebo pomocí mrazu ve vysokých polohách And. Někdy se také používalo balzamování pomocí oleje a vysoušení v dýmu.

Nejznámějšími kulturami, které mumifikaci v této oblasti provozovaly, byli Inkové, Chimové, kultura Chancay, kultura Mochica a další. Inkové, kteří před příchodem Evropanů v roce 1532 ovládali většinu andského území, věřili, že se jejich mrtví králové stávají bohy. Rovněž měli ve zvyku obětovat děti a umisťovat je na vrcholy hor; tam byla těla dětí zachována díky velmi chladnému a suchému podnebí. Indiáni z kmene Jivaro, kteří obývali okolí toku Amazonky nechávali seschnout hlavy svých zabitých nepřátel. Stažená kůže hlavy se nechala seschnout a poté vycpat. Vznikla tak jakási loutka hlavy, kterou nosili bojovníci jako ozdobu a hodnost.

Vstupte zpět do PACHAMAMA 2005:

INFORMACE  ZAJÍMAVOSTI  DENÍK  SPECIALITY  HUDBA  FOTOGALERIE